Zamyšlení a texty

Zpět

29. 3. 2020 - Kázání Miroslava Kubíčka

2K 4, 7 – 11

Mt 8, 23 – 27

Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. Vtom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal. I přistoupili a probudili ho se slovy: Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“ Řekl jim: „Proč jste tak ustrašeni, malověrní?“ Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. Lidé užasli a říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?“

Ž 40, 2 - 6

 

 

            Příběh, který máme před sebou, se v podstatě ani tak netýká bouře a následného zázračného utišení živlů, ale je součástí, resp. rozšířením otázek týkajících se následování Ježíše. To je právě téma, které bezprostředně předchází (viz Mt 8, 18 – 22), příběh o utišení bouře pak vše doplňuje a rozšiřuje. Co vlastně následování znamená a co především předpokládá.

            „Vstoupil na loď a učedníci ho následovali.“

            Bouře, která se vzápětí rozpoutala a hrozilo nebezpečí, že všichni utonou, nebyla ale v Matoušově podání jen tak ledajakou bouří. Na rozdíl od verze Markovy, která užívá výrazu lailaps – „vichřice“, „bouře“, má Matouš slovo seismós – „zemětřesení“. Tímto výrazem, typickým pro apokalyptickou literaturu, je naznačeno, že jde o katastrofu až eschatologických rozměrů (tj. týkající se „posledního času“). Jde tedy o cosi, co má doslova podobu vzpoury stvoření proti Stvořiteli. Učedníkům tím pádem nehrozí jen bezprostřední fyzická záhuba, ale bytostný zmar. Navzdory tomu ale Ježíš na lodi spí (v Markově verzi dokonce „na podušce“, takže asi docela pohodlně).

            „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“

            Učedníci přistupují (proserchomai). Tohle nenápadné slůvko není jen tak - bývá totiž v biblickém kontextu velice často užíváno ve smyslu prosebného přístupu. Učedníci jsou sice ustrašení, ostatně kdo by v takové situaci nebyl, ale přistupují k Ježíši s prosbou, tedy i s důvěrou. Na lodi, uprostřed rozběsněných živlů nejsou sami, ale na té stejné lodi je s nimi Ježíš a v něj mají důvěru.

            Ježíš neutišuje bouři hned, ale nejdřív se pozastaví nad strachem a malou vírou svých učedníků: „Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“ Teprve pak vstává a bouři utišuje. „Nastalo veliké ticho.“ Hladina moře je náhle naprosto klidná...

            To, že Ježíš nejdříve oslovuje učedníky a teprve pak utišuje bouři, má svůj význam – učedníci jsou na prvním místě, Ježíši na nich záleží. Ano, kárá, že jejich víra se neumí plně spolehnout, ale propadá pochybnostem, avšak na jejich záchraně mu záleží v první řadě. Když navíc hrozí nejenom bezprostřední fyzická záhuba, ale konečný, bytostný zmar.

            V tomto příběhu, resp. ve verzi Matoušově, jak již bylo naznačeno na začátku, v podstatě ustupuje do pozadí oslava Ježíšovy moci nad živly a do popředí se dostává kratičký rozhovor s učedníky: ať se ocitnou v jakémkoli ohrožení, strach bude vždy příznakem pochybující víry. Ale i v krajní nouzi smějí volat k tomu, který má veškerou moc. Učedníci nepropadají zoufalé panice (jako je to naznačeno ve verzi Markově: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ Tobě na nás nezáleží???), ale s důvěrou se obracejí na Ježíše.

 

            Co je pro nás a pro církev jako takovou v této době nejpodstatnější?

            Především si uvědomit, že ať se děje cokoli, nejsme v tom sami. Vzato obrazně z příběhu – Ježíš je s námi na jedné lodi. To, co je před námi třeba jen v blízké budoucnosti, je pro nás velkou neznámou, zůstává nám skryto. Můžeme cítit nejistotu, mít obavy, ano i strach, jsou chvíle, a jistě i budou, kdy ta naše víra bude propadat pochybnostem. V tom se nikterak nelišíme od těch tehdejších Ježíšových učedníků. Ale ať už se bude dít cokoli, máme jistotu, že Ježíš je s námi na jedné lodi (ostatně ne náhodou je loď odpradávna jedním z důležitých symbolů církve). Máme tu jistotu, o které hovoří apoštol Pavel (viz 1. čtení): „Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradní, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.“

 

            A  M  E  N