Zamyšlení a texty
KDO PŘIJÍMÁ VÁS, PŘIJÍMÁ MNE… | František Tichý
To když Ježíš svolal zkraje týdne narychlo učedníky na pracovní poradu, ještě zdaleka netušili, oč běží. „Zítra se jde do terénu, chlapci. Jděte a kažte, že se přiblížilo království Boží.“
Začalo jim to docházet, až když přidával další a podrobnější instrukce a postupy (zápis z porady provedl br. Matouš, celá 10. kap.). Jděte ke ztraceným ovcím, kažte, uzdravujte, očišťujte, neste pokoj. Všechno zadarmo.Když se postaví proti vám, nebojte se a nedělejte si starosti. Dostali jste moc nad nečistými duchy a vždycky vám bude dáno, co máte mluvit a dělat.
Chvíle nechápavého ticha…. Cože, my? Tak brzo? Ještě nejsem, Pane, připraven! Mám slabou víru, bojím se chyb a selhání. Neumím se modlit, v teologii se ztrácím a církevní řády neznám, s lidmi to neumím a autoritu nemám. To je moc velká odpovědnost! Z porady Boží odcházíme se smíšenými pocity...
KDO PŘIJÍMÁ VÁS, PŘIJÍMÁ MNE.
To je zaslíbení pro ztracené a znovuoslovené ovce, ale mrazí mě při pomyšlení, že to máme být - já, my, církev, jejímiž ústy chce Kristus mluvit a jejími skutky konat své dílo. Budete mi svědky. Tohle poslání přináší velké nároky - na pravdivost, věrohodnost, upřímnost a jen z milosti můžeme doufat, že soud, který jak známo začne nad domem Božím, bude shovívavý.
V obleženém Jeruzalémě proroka Jeremjáše a právě v Hospodinově domu bylo víc takových, kteří živili v lidech falešné naděje . „Dávám Babylonu rok, maximálně dva!“ Kdežto Jeremjáš nosí na krku kládu jha a zvěstuje zkázu. Drsná pravda Božího soudu ústy proroka se jen těžko poslouchá a Judejci tomu nechtějí (nemohou?) porozumět, proroky zabíjejí a vyhánějí. Zde platí i obrácené: kdo vás odmítá, odmítá mne.
„Jak jste nechápaví!“ volal později Ježíš, když se mnohokrát snažil vysvětlit, proč musí Mesiáš trpět a zemřít. Mnozí ho opustili pro tu „hroznou řeč“, byli příliš zahledění do klamných představ o zachránci triumfujícím. „Dávám Římanům rok, maximálně dva!“ volají lžiproroci a Judejci opět nechtějí (nemohou?) porozumět - tajemství cesty Beránka obětovaného.
Co my máme vyřídit, je mnohem radostnější: ne soud, ale milost a pokoj v Kristu vzkříšeném. Naše eu + eu angelion. Možná dnešní posluchači zase nechtějí (nemohou?) porozumět, ale to není tak úplně naše věc a není to naštěstí jen na nás. Většinu díla v lidském srdci koná Duch a my k tomu můžeme občas něco přikoktat.
Nekárejme lidi, že nechtějí víru (tohle právo jim Bůh nechal) a nemají rádi církev (za to si může sama a běda jí, že zatarasila mnohým cestu). Ani naše děti, že nejsou v kostelích. Víra není dědičná, je jen nakažlivá. Tak jsme asi byli málo nakažliví!
KDO VÁS PŘIJÍMÁ…. Když vaše slovo víry někdo přijímá, je to zázrak Boží a ne vaše zásluha. Když se mi vysmějí (jako Pavlovi v Aténách), můžu být rád, že dnes za víru nemusím sedět v kriminále. Že můžu Ježíšovi trošku a nedokonale sloužit, není na metál, ale nezasloužená milost. Ani 100 let církve není důvod k sebezhlížení (nebude doufám ohňostroj?), jen k tiché užaslé vděčnosti za mírnost Boží.
Porada končí, instrukce všichni máte. Ještě tu pravomoc nad nečistými duchy…
Modlitba: Pane, pokorně ti dáváme svoje slabosti a selhání, hřích, když jsme se svévolně minuli s tvou vůlí. Vděčně očekáváme tvé milosrdenství. Odpusť svému lidu v církvích nevěru i malověrnost a pomáhej jí, ať i v dnešní době je před tebou i lidmi pravdivá a věrohodná.
Uzdravuj rány, které jsme způsobili a přiveď k sobě ty, kterým jsme cestu pokazili. Dávej se poznat bloudícím a hledajícím a z nás k tomu vychovej dobré svědky. Amen
Matouš 10, 40-42 a Jeremjáš 28