Biblické zamyšlení

Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.´“
Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

Matouš 2, 1-12

Hlavní poselství slavnosti Zjevení Páně (jinak také nepřesně Tří králů) je možno vyjádřit takto: JEŽÍŠ, jehož narození jsme o vánocích slavili, JE SPASITELEM VŠECH LIDÍ A NÁRODŮ. On ve své osobě a životě, který vrcholí obětí na kříži, spojuje rozptýlené a rozdělené lidstvo.

Bůh, který svého Syna poslal do našeho světa, také dává lidem poznat možnosti a naděje, které tento Syn přináší.

Ze všech národů budou lidé přicházet a budou nalézat v Ježíši svůj nový život.

V úryvku evangelia čteme o neznámých mudrcích z východu –pravděpodobně z Persie – kteří přišli a poklonili se. Byli vedeni hvězdou. Skoro nic o nich nevíme. Neznáme ani jména. Ani počet. Na počet tři se usuzuje podle počtu darů. Neznáme jejich další osudy.

Bůh přivádí lidi ke svému Synu různými způsoby. Skrze vnější věci. Důležité je však hlavně to, co se odehrává v srdci. Kdyby viděli zajímavý astronomický úkaz, ale v jejich srdci by se nic neodehrálo, těžko by se asi na cestu nevydali.

BŮH PROBOUZÍ V LIDECH TOUHU PO SPÁSE A PŘIVÁDÍ JE KE SVÉMU SPASITELI. Neexistují pro něho žádné hranice. To je smysl textů pro tuto slavnost.

Izajáš (60, 1-6) mluví o světle Boží slávy (o světle Boží přítomnosti) nad Jeruzalémem a o tom, že rozptýlení synové a dcery Izraele se vrátí do své země a nejen to. Také mnohé národy přijdou k tomuto světlu.

Z listu Efezským (3, 1-12) čteme o Kristovu tajemství, které bylo zahaleno, nyní však je čas, kdy má být rozšířeno. A to tajemství zní: I ti, co nejsou Izraelci, ale věří, jsou spoludědicové, jsou součástí jednoho těla a podílníci zaslíbení.

Bůh vytváří prostřednictví svého Krista novou pospolitost, založenou na opravdové lásce a vzájemném sdílení se mezi Bohem a jeho lidem a mezi lidmi navzájem. Na této zvláštní pospolitosti zvané církev chce Bůh dokonce andělům ukázat velikost a bohatství své moudrosti.

Kristus se opravdu narodil pro každého. Je Spasitelem opravdu každého člověka. Není rozdílu. Každý v něm může pravé naplnění svého života.

Kdo však přijme pozvání a vydá se také na cestu? Kdo se pokloní?