Nezařazené

Oběžníky brněnské diecéze CČSH

Oběžník č.1 – 2015:

pdf_button Oběžník č.1  (*.pdf)

Oběžník č.5 – 2014:

pdf_button Oběžník č.5  (*.pdf)

pdf_button Slavnostní bohoslužba 8.1.2014 – plakátek  (*.pdf)

Oběžník č.4 – 2014:

pdf_button Oběžník č.4  (*.pdf)

pdf_button Bohoslužba ČT – plakátek  (*.pdf)

Oběžník č.3 – 2014:

pdf_button Oběžník č.3  (*.pdf)

Oběžník č.1 – 2014:

pdf_button Oběžník č.1  (*.pdf)

Oběžník č.8 – 2013:

pdf_button Oběžník č.8  (*.pdf)

Oběžník č.7 – 2013:

pdf_button Oběžník č.7  (*.pdf)

Oběžník č.6 – 2013:

pdf_button Oběžník č.6  (*.pdf)

pdf_button Duchovní cvičení 8-12.7 2013  (*.pdf)

pdf_button Usnesení DR 26.6 2013  (*.pdf)

Oběžník č.5 – 2013:

pdf_button Oběžník č.5  (*.pdf)

Oběžník č.4 – 2013:

pdf_button Oběžník č.4  (*.pdf)

pdf_button Synoda 2013  (*.pdf)

pdf_button Diecézní pouť  (*.pdf)

pdf_button Diecézní pouť – popis tras  (*.pdf)

Oběžník č.3 – 2013:

pdf_button Oběžník č.3  (*.pdf)

pdf_button Volební řád  (*.pdf)

pdf_button Kandidát na biskupa Juraj Dovala  (*.pdf)

pdf_button Kandidát na biskupa Lubomír Pliska  (*.pdf)

pdf_button Kandidát na biskupa Petr Němec  (*.pdf)

Oběžník č.2 – 2013:

pdf_button Oběžník č.2  (*.pdf)

Oběžník č.1 – 2013:

pdf_button Oběžník č.1  (*.pdf)

pdf_button Analýza 2012 – výkaz duchovní správy  (*.xls)

pdf_button Analýza 2012 – hospodářská část  (*.xls)

pdf_button Výkaz práce  (*.xls)

pdf_button Výkaz práce pro pracovníky v administrativě  (*.xls)

Oběžník č.5 – 2012:

pdf_button Oběžník č.5  (*.pdf)

pdf_button Modlitba  (*.pdf)

pdf_button Volitelnost duchovních na úřad biskupa  (*.pdf)

Celostátní setkání mládeže CČSH – 2012 – Olomouc

Poslední víkend v měsíci od čtvrtku 27. do neděle 30. září 2012 proběhlo v Olomouci v prostorech kostela U Husova sboru 538 už 4. celostátní setkání mládeže CČSH. Letošním mottem celé akce bylo heslo „Já jsem světlo světa“ (Jan 8, 12).

Po příjezdu do Olomouce a registraci obdržel každý své složky s programem setkání. Po prvních formalitách, zejména po důkladném seznámení, započal maraton podnětných kázání na již výše uvedené téma. Páteční a sobotní dopolední World café bylo stráveno v duchu skupinových diskuzí – první téma by se dalo shrnout slovy „můj vztah k Bohu, Ježíši Kristu a Duchu svatému“, ačkoli započalo i pár odlišných debat. Druhým dopoledním zadáním byla „církev a já“. Tyto diskuze nepochybně podnítily ducha každého z účastníků setkání a mimo to, že se vypilo nepřeberné množství čaje a kávy, každý jedinec měl možnost poznat nové přátele, zapojit se do diskuzí, které v běžném životě většiny populace nemají místo, vyvrátit nebo utvrdit se ve svém myšlení a naopak získat myšlenky nové. Byla to tedy možnost nejenom strávit dopoledne v relativním klidu a užít si chvíle relaxu, byla to taktéž možnost, jak vyjádřit svoje nejniternější přání a touhy, ale i obavy a názory ne vždy přijímané jako vhodné k rozvíjení – právě tyto dopolední dýchánky dokázaly, že jakékoli názory jsou vhodné k vyslovení.

Po vydatném obědu v restauraci Zora bylo na výběr z několika workshopů – způsobů, jak strávit odpoledne. Ve výběru nechyběly jak aktivity pasivní, tak ty poněkud akčnější. Mezi první zástupce patří především přednášky různě spojené s hlavním mottem. Patří mezi ně např. „Já jsem úsporné světlo světa…“, „Kristus je náš Spasitel“, „Světlo světa“, ale i besedy s poněkud odlišnějším tématem jako je „Lesk a bída života singles“ nebo „Posviťme si na média, aneb negativní vliv médií“. Aktivnější jedinci pak měli na výběr z atraktivní projížďky na dračích lodích, žonglérské dílny, Frisbee Ultimate a prohlídky Olomouce. Pro umělecky založené duše to poté byla bubenická dílna a výtvarná dílna. Všechny workshopy vynikly bezchybným naplánováním a následným provedením v praxi. Překvapily svojí nápaditostí a rozmanitostí – a ani jeden nepostrádal odlehčenou atmosféru s dobrou náladou.

V sobotu večer pro nás organizátoři, kterými byl tým br.faráře Miloše Košíčka z Prostějova, připravili milé překvapení – koncert Hradišťanu. Kapela nám zahrála zdarma a ostatním přihlížejícím vstupenky poskytla se slevou. Toto gesto zapůsobilo velice štědře, a kdyby si publikum nezískali pouze tímto, rozhodně si veškerou pozornost získali již v první sekundě svého vystoupení. Harmonie tónu vytvářená mužským uskupením za přispění zpěvačky působila okouzlujícím, až uhrančivým dojmem. Akustika kostelu i prostor koncertu podtrhly působení nádherné hudby a skvěle tím završily denní program.

Neděle už byla věnována dopolednímu hodnocení a shrnutí hlavním myšlenek, balení zavazadel, loučení s nově nalezenými nebo starými přáteli a následným odjezdem.

Každý, kdo přijel s nějakou prosbou, bolestí či problémem měl možnost využít pomoci duchovních poradců nebo jen promluvit s kýmkoli, kdo byl poblíž; právě to ukazuje celistvost CČSH – z celé republiky se sjeli především mladí lidé, kteří se navzájem neznali, a přesto po uplynutí velmi krátké doby byli schopni si navzájem pomoci, vyslechnout se a najít oporu. Letošní setkání bych shrnula pár slovy – uvolněná, přátelská atmosféra, kdy každý den byl prozvučen radostí, úsměvem a láskou.

Veronika Pokorná, Valeč

{vsig}/galerie/olomouc-2012{/vsig}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7948.jpg|Betanie-IMG_7948.jpg|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7925.jpg|Betanie-IMG_7925.jpg|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7881.jpg|my3Titel|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7817.jpg|my4Titel|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7816.jpg|Betnie-IMG_7948.jpg|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7810.jpg|Betan-IMG_7948.jpg|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7809.jpg|BetaniG_7948.jpg|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7807.jpg|Betanie-IG_7948.jg|myText{/vsig_c}

Setkání s farářem Johannesem Paulsenem

Náboženská obec CČSH v Kuřimi Vás zve na setkání s farářem Johannesem Paulsenem tentokrát na téma:
Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? (Výklad Žalmu 27.)
Dále se s námi bratr Paulsen podělí o zkušenosti ze svých cest na Sibiř a na Litvu.
Místo: Diecézní středisko Brno, Lipová 26
Čas: 10. listopadu od 9:00 do cca 16:00

Přihlášku zašlete do 5.listopadu t.r. na adresu: NO CČSH, Farského 349,
664 34 Kuřim, nebo elektronicky eMail.

pdf button Plakatek (*.pdf)

Návštěva z partnerské evangelické církve z Essenu

Sestry a bratři,

Od pátku 22.6. do středy 27.6.2012 bude naše diecéze hostit skupinu přátel Partnerské evangelické církve z Essen. Skupinu vede p. farář Martin Prang. Ubytováni budou v Pracovním středisku na Lipové 26 v Brně. Naši přátelé se těší na setkání s věřícími naší církve. Jste zváni k účasti na tomto programu.

Program

Sobota – Znojmo, Vranov n.Dyjí, vinné sklepy

Neděle – Rajhrad, Brno, bohoslužby v 18 hod. v Židenicích

Pondělí – Moravský kras, Křtiny, Senetářov

Úterý – Slavkov zámek, Mohyla míru, Žuráň


Info: Světluše Košíčková, 777-064-102; 543248964; 774-335-229 eMail

Plakátek  (*.pdf)

Program pobočky ČKA v Prostějově na I.pololetí roku 2012

Únor 2012 :   úterý 21.2. v 17.00 hodin

beseda s promítáním diapozitivů a fotografií „Historická místa Mezopotámie“. Vyprávět bude pan Jiří CHYBÍK z Prostějova.

Přednáškový sál fary CČSH v Prostějově, Demelova 1

 

 

Březen 2012 středa 14.března  v 18.00 hodin

pořad Mgr. Ireny Košíčkové „Sněhové pláně“ – o nezvyklém způsobu bytí ve Východních  Karpatech.

Přednáškový sál fary CČSH v Prostějově, Demelova 1

 

 

Duben 2012: úterý 24.dubna v 18.00 hodin

beseda Mgr.Pavla Procházky , režiséra brněnského divadla Polárka, „Magický Altaj“- o cestě a hledání.

Přednáškový sál fary CČSH v Prostějově, Demelova 1

 

 

 

Květen 2012: sobota 19.května v 18.00 hodin,

koncert smíšeného pěveckého sboru z Bruntálu, s videoprojekcí „Cesta do duše“,

 

Husův sbor CČSH, Demelova 1, Prostějov

 

 

Červen 2012pátek 1.6.2012

oratorium“ Mistr Jan HUS“ zpívá Richard Pachman a Dita Vích-Hořínková

Husův sbor CČSH, Demelova 1, Prostějov

 

Autorská výstava: „Andělé v automatické kresbě“

Anetta Pantělejevová, výtvarnice

Husův sbor CČSH, Demelova 1, Prostějov

Data i hodina konání akcí budou včas uvedena.

 

Srdečně zvou pořadatelé

Miloš Košíček, farář CČSH a předseda pobočky ČKA

Kontakt: kosicek.m@gmail.com, www.ccsh-pv.cz

Diecézi při příležitosti výročí založení Církve československé husitské

Milé sestry, milí bratři, milost a pokoj Vám!

 Naše církev se zrodila z touhy po překonání náboženské krize moderního člověka. Z odstupu 92 let se tato krize jeví jako mnohem hlubší než naši zakladatelé mohli tušit. Tenkrát lidé toužili patřit k věrohodné a pravdivé církvi. Dnes je tato otázka většině lidí lhostejná. „K tomu, abych věřil a uctíval Boha, nepotřebuji žádnou církev“,říkají dnes mnozí.

V závěru loňského roku jsme se mohli seznámit s výsledky sčítání lidu, podle nichž se k naší církvi hlásí necelých 40 tisíc lidí. Církev, které chtěla přispět k řešení náboženské krize moderního člověka, nakonec sama na sobě nese její důsledky. Ale nejen ona. Týká se to všech tradičních církví v naší zemi. Tyto skutečnosti před námi otevírají nové otázky a nová hledání. K úvahám na toto téma si dovoluji nabídnout pár myšlenek.

 Každá situace znamená taky novou šanci a výzvu

Z biblického svědectví čerpáme naději, že každá situace- i sebehorší- neznamená jen ohrožení, ale taky novou šanci a výzvu. Záleží na přístupu Božího lidu. Zkusme číst svědectví starozákonních proroků, která se zrodila v dobách ohrožení a zajetí. Zvláště přemýšlejme o tom, k čemu Bůh skrze proroky vybízí své věrné.

 Měnící se podoby církve a evangelium

Podoby a struktury se mění, evangelium zůstává. Nejde ani o to držet za každou cenu všechno, jak bylo, ani všechno měnit. Změny jsou potřeba, avšak ne pro změny samotné. Změny struktur samy o sobě nás nezachrání. Cílem a smyslem všeho je, aby evangelium mohlo obíhat mezi lidmi. Musíme se ptát, zda nejsme sami překážkou evangeliu a co je potřeba opravdu změnit? Máme odvahu pro evangelium riskovat? A důvěřujeme evangeliu a jeho síle?

Jedincům v menšině je třeba motivace, pomoc k udržení a prohloubení osobního duchovního života. Dále podporovat setkávání- byť i v malých skupinkách. Není lepší cesty, než když lidé v rozhovoru nad Biblí zakusí působení Ducha. Tato zkušenost nás utvrzuje v poznání, že Pán je živý a doprovází nás.

A nakonec je třeba poskytnout prostor pro větší setkání v širším okruhu. Všichni potřebujeme takovou posilu. Jsme ochotni se takových setkání zúčastnit, pozvat na ně své přátele a pomáhat při jejich přípravě?

 Přijmout úděl menšiny

S doznívajícími zbytky starého světa se člověk mohl ještě dlouho takříkajíc vézt s většinou. Běžný církevní provoz, bohoslužby, svátosti, výuka náboženství, to všechno nějak běželo a fungovalo. Stát a většinové mínění k tomu vytvářely prostor. Ty časy jsou zřejmě definitivně pryč.

Být křesťanem dnes znamená patřit k menšině, vědět, komu jsem uvěřil, prožívat nezajištěnost menšiny a víc si uvědomovat úlohu každého jednotlivého křesťana. Každý je důležitý. Církev potřebuje každého. Potřebuje mne a mou víru. Jak praví chasidská moudrost: „Kdo jiný, než já?“ Každý z nás svou vírou, křesťanským životem, zájmem o Boží věci, o shromáždění i dílo církve je buďto podporujeme nebo naopak oslabujeme. Každý jsme odpovědní za svět, za druhé i za církev. Jak se svým dílem odpovědnosti naložíme?

Přirozenému člověku není příjemné patřit k menšině. Dokážeme s pomocí Boží přijmout úděl menšiny a naplnit ho vírou? Dějiny izraelského lidu nebo třeba Jednoty bratrské v naší zemi poskytují dostatek dobrých příkladů.

I když třeba náš hlas není tak žádán, i když můžeme být velké části oné většiny lhostejní, chceme spolu s většinovou společností sdílet její radosti, bolesti i hledání, protože všechno, co se týká zásadních otázek života, nějak souvisí s Kristem.

 Víra jako osobní i společná věc

Od dob osvícenství bývá víra brána jako o osobní, soukromá a niterná záležitost. Je to sice pravda. Ovšem jen její část. Víra musí být osobní a niterná, ale stejně tak potřebuje být sdílena s druhými. Jen tam, kde se dva nebo tři shromáždí v Kristově jménu, tam on je uprostřed nich. Potřebujeme vyváženost osobního i společného prožívání víry. Také potřebujeme překonávat ostych o své víře mluvit. Tak jako mluvíme o svém životě, o tom, co nás těší nebo zase trápí, měli bychom hovořit i o svém vztahu s Pánem.

 Na každém záleží

O budoucí podobě církve ve světě lidí se rozhoduje v nebesích, ale taky v srdcích těch, kdo církev tvoří. Budeme ochotni a připraveni VŠICHNI přispívat k dílu církve svou osobní vírou i účastí na společných setkáních? Jsme ochotni aktivně spoluutvářet náš duchovní domov nebo se spokojíme jen s rolí náboženských konzumentů?

 Vracet se ke kořenům v Kristu

V časech nejistoty a bouře záleží na dobrých kořenech. Církev se obnovuje, když se její jednotliví členové i její obce vracejí ke Kristu a prohlubují svůj vztah k němu. Přemýšlejme společně o tom, jaké praktické důsledky má – a může mít- víra, křest a další svátosti pro náš každodenní život? Bude naše svědectví víry tak přesvědčivé, aby se rozšiřoval okruh těch, kdo přijmout víru jako základní životní postoj?

 Být pravdiví a jasní

Jen Pravda (Kristus) nás osvobodí. Máme-li být věrohodnými svědky Krista, musíme sami být pravdiví, na nic si nehrát a nic nepředstírat. Přiznat svou bídu- osobní i církevní- sice zahanbuje, ale děje-li se tak s vírou, přináší to nakonec nový život.

 Všechy ty úvahy a otázky nakonec ústí do jedné základní: CÍTÍME VŠICHNI BOŽÍ POVOLÁNÍ A JSME PŘIPRAVENI SPOLEČNĚ A SVORNĚ SE PRO JEHO USKUTEČNĚNÍ NASADIT? Od toho se bude odvíjet všechno další. Sjednoťme se v našem hledání odpovědí ve společné modlitbě:

 Pane církve a Pane náš! Víme, že všude, kde je hlásáno tvé evangelium a kde lidé po něm touží, je tvoje církev. Patří do ní lidé a přece je tvým dílem. Ty sám ji vedeš a oživuješ svým Duchem v Ježíši Kristu a osvěcuješ svým Slovem…(viz Modlitba za církev-Zpěvník). Probouzej v nás novou touhu po tvém evangeliu. Pomáhej těm, kdo mezi námi evangelium kážou a vyučují, otevírej nám ho novým způsobem a dávej nám z něho nový život. Prosíme ve jménu Krista, našeho Pána. Amen.

 S pozdravem pokoje

 Petr Šandera, biskup

Brno, 8. ledna l. P. 2012

Výročním shromážděním náboženských obcí v Brněnské diecézi

Milé sestry, milí bratři, pokoj našeho Pána Ježíše Krista Vám všem!

Zdravím Vaše shromáždění a vyprošuji sílu, moudrost a radu Ducha svatého. Srdečně děkuji za Vaši péči o církevní dílo a veškerou pomoc i podporu.

Všichni prožíváme mnoho starostí a nejistot. Rozepisovat je podrobněji asi nemá smysl. Všichni to dobře znáte a vidíte kolem sebe. Rychle se mění podoba světa i církve v ní. Naše společenství se většinou zmenšují. Nedaří se nám oslovovat svět a získávat lidi pro víru tak, jak bychom si přáli. Máme mnoho důvodů ke starostem. Přesto máme také za co být vděčni. Ve všech těžkostech a starostech osobních i sborových zakoušíme také pomoc našeho Pána. „Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích… jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi“ (viz 2 K 4, 8-9).

 Diecéze je společenství obcí. Některé jsou větší- což v našich poměrech znamená více jak 500 členů, zatímco jiné jich čítají jen několik desítek. Některým obcím se daří o něco lépe. Jiné mají vážné problémy a bojují o přežití. Všichni jsme součástí jednoho těla. Jestliže se některé obci daří lépe, je to důvod k díkůvzdání, ale také k přemýšlení, jak pomoci těm, kdo takové štěstí nemají. Bolesti stejně tak jako radosti kterékoli obce jsou bolestmi a radostmi nás všech. Potřebujeme se učit vzájemné solidaritě. Podílíme se na jednom společném díle a společně také neseme jeden kříž. Nechť mezi sebou praktikujeme apoštolovo: „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími…“(Ř 12, 15) a také „.. Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu…“ (Fp 2, 4).

Po vzoru Pána mysleme na starosti a bolesti druhých víc než na ty svoje. Tato proměna perspektivy osvobozuje.

 Pán zůstává se svou církví. Naším hlavním úkolem je naučit se v této přítomnosti žít, naslouchat Pánu a odpovídat na otázky, které před námi otevírá. Jestliže Pán zůstává se svou církví, potřebujeme se my- církev- učit také být se svým Pánem. Každý z nás osobně i společně. Toto osobní i společné zaměření se na Pána pročistí naše osobní i společné plány, aktivity a celý náš církevní život, dá nám nový život a sílu.

Vědomí přítomnosti Pána se všemi důsledky z toho plynoucími vyprošuje a k tomu žehná

ThDr. Petr Šandera, biskup

 Kuřim, 2. ledna L. P. 2012

I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plének a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. (Lk 2,7)

Ano, bylo to tak. Pro Spasitele se nenašlo místo pod střechou.  Prostorem jeho zrození byl chlév a místo měkké postýlky byl k dispozici tvrdý žlab.  Možná právě tato chudoba vadila těm, kteří betlémské dítě nepřijali. Ale ani tato skutečnost nemohla zhatit Boží plán.  Zpráva o tom, že se nám narodil Spasitel, Kristus Pán, se utajit nedala.  Stále znovu a znovu zní světem vánoční evangelium o Kristově zrození. Není to řeč lidská; to sám Bůh k člověku hovoří.  I dnes (nebo právě dnes) jsou to slova, která potřebujeme slyšet: „Nebojte se, hle zvěstuji vám velikou radost.“

Radost totiž našemu životu chybí. Jsme zavaleni zprávami o tom, co všechno se zdraží, že možná budeme pracovat jen 3 dny v týdnu za patřičně snížený plat, proslýchá se, že důchodci brzy nevyžijí ze svých důchodů, přibývá starých rodičů, na které děti nějak nemají čas. To všechno se omlouvá tím, že je krize: ekonomická, sociální a morální. A tak se pořádají různá setkání na evropské či celosvětové úrovni, která mají definovat, co tuto krizi způsobilo, a nalézt mechanismus, jak tento krizový stav řešit. Já sama za sebe si myslím, že tím skutečným důvodem našich krizí je skutečnost stará dva tisíce let:  Pro Krista se nenašlo místo pod střechou. Nenašlo a dosud nenachází!!!

Poprvé jsem si tuto skutečnost uvědomila na hodině náboženství, kdy jsem dětem vyprávěla o darech, které Kristu přinesli mudrci od východu, a jedno u nich se zeptalo: „ Nebylo by pro Ježíška lepší, kdyby ho raději vzali k sobě domů?“

Ano, bylo. A bylo by to nejlepší i pro nás.  Vzít Pána k sobě domů!  Když tam bude on, zavládne v našich domovech Láska. Rozhostí se tam pokoj a my konečně nebudeme mít strach.  Strach ze sebe, ze svých slabostí, z lidského hříchu.  Protože, tam, kde je místo pro Krista, tam je místo i pro každého z „nejmenších bratří,“ a je jedno, zda jsou hladoví, žízniví, staří či jinak potřební.

Pán stále přichází. Ještě nenastal čas soudu. Pořád ještě žijeme v době, kdy Boží Syn hledá místo v lidském srdci;  aby nás proměnil, a naše domovy naplnil pokojem a radostí. A tak to zkuste i vy. Neříkám vám, že máte otevřít dveře každému ba naopak – buďte obezřetní. Je kolem nás mnoho dravých vlků. Ale namazaný chleba se dá podat vždycky. Avšak dveře v době, kdy ho mažu i já, velmi pečlivě zavírám.

Že nemáte odvahu, že jste staří?  Těch možností je víc. Začněme pro letošek třeba tím, že budeme přemýšlet o tom, koho jsme „odstrčili“ na okraj svého života. Sousedku od vedle, známého, který nás naštval a teď dožívá o samotě v domově důchodců….  

Možná si teď říkáte: To jsou zase jenom řeči. Sice krásné, ale prázdné. A tak připojuji zkušenost, kterou se běžně „nechlubím“.  Už jsme se s manželem ujali pěti bezdomovců; tak nějak jsme cítili, že právě u těchto lidí to máme udělat. Jeden nás okradl, ti další čtyři byli vděční. Dva z nich využili pobytu u nás k tomu, že znovu našli své místo ve společnosti i ve vlastní rodině. Bohužel, o těch zbylých dvou, kteří u nás přečkali zimu, už nic dalšího nevím. Ale těší nás, že na tu zimu „nalezli místo pod střechou.“

Jana

Náboženským obcím a všem věřících v Brněnské diecézi Církve československé husitské

Náboženským obcím a všem věřících v Brněnské diecézi Církve československé husitské

Milé sestry a milí bratři, milost a pokoj Vám!

V souvislosti s demonstrací pořádanou mládežnickou organizací Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) 1.5.2011 v Brně organizují různé občanské iniciativy a sdružení spolu s církvemi a židovskou náboženskou obcí na tentýž den Bohoslužbu za překonání násilí neonacismu.  Tato bohoslužba se bude konat 1. 5. t. r. od 12:30 na Malinovského náměstí před Domem umění.

1) Připomínám v této souvislosti Vyjádření k rostoucím projevům nesnášenlivosti a extremismu, které přijala ústřední rada naší církve před dvěma lety. Myslím, že tento dokument je stále aktuální. Připomeňte ho vhodným způsobem při biblických hodinách a různých dalších setkáních v týdnu před a po 1. květnem t.r.

2) Prosím, abyste podpořili tento pokojný protest proti projevům extremismu a zneužívání demokratických práv a svobod. Domnívám se, že to je plně v souladu s principy křesťanské víry i s postoji naší církve. Svou podporu můžete projevit formou osobní účasti, vyjádřením duchovní a morální podpory, šířením informace a také –především- modlitbou. Vždyť víme, jakou sílu modlitba  má.

Nestačí jen naříkat na poměry, ale je třeba svým postojem přispívat k prohlubování duchovních hodnot, bez nichž by se lidská společnost propadla do barbarství.

3) Letos připadá 1. květen na 1. neděli po Velikonocích, tradičně zvanou Velikonoční oktáv nebo též Quasimodogeneti . Prosím, abyste na všech místech, kde budete tento den konat liturgii, zařadili do liturgických tužeb modlitbu za lidi ohrožené extremismem, rasismem a také za pokojné soužití různých skupin, etnik a společenství v naší zemi i ve světě.

Můžete použít následující návrh nebo připravit podle vlastního uvážení jinou modlitbu se stejnou intencí.

Bože, dal jsi každému člověku důstojnost bytí k tvému obrazu a tvůj Syn se stal bratrem všech lidí, prosíme tě chraň naši společnost od projevů nenávisti, násilí, neúcty a pohrdání člověkem. Do tvé ochrany poroučíme zvláště všechny ohrožené takovými projevy: Romy i příslušníky dalších etnik a menšin. Ať tvůj svatý Duch, Duch svobody a lásky, uzdravuje naše vztahy, politiku, ekonomiku, kulturu i naše každodenní soužití, posiluje nás v dobrém a chrání od zlého. K tobě voláme: Smiluj se, Hospodine!


 Pokoj a požehnání!

 Petr Šandera, biskup

  

… ΜΩΡΟΝ ΤΟΥ ΘΕΟΥ

ΣΟΦΩΤΕΡΩΝ ΤΩΝ ΑΝΘΡΩΠΩΝ ΕΣΤΙΝ

ΚΑΙ ΤΟ ΑΣΘΕΝΗC ΤΟΥ ΘΕΟΥ

ΙΣΧΥΡΟΤΕΡΟΝ ΤΩΝ ΑΝΘΡΩΠΩΝ...    

  1 K 1, 25

pdf_button 11-04-20-Bohosluzba_za_prekonani_zla_extremismu

pdf_button 09-05-16-CCSH_k_projevum_rasismu_a_extremismu (stanovisko ústřední rady CČSH)

Svátek života

Velikonoce jsou svátkem nového života. Života, který je silnější než smrt. Protože  Otec nenechal Syna ve smrti, máme i my právo věřit životu.
Jak vypadá život s Kristem a v Kristu, ke kterému jsme pozváni?

Co je to život?
Četl jsem zvláštní tvrzení: „To, že někdo umřel, ještě nedokazuje, že žil.“ A opravdu, někteří lidé existují, život dostali, ale neprožívají ho plně. I když ledacos vědí, a byli na všech světadílech.
Je snad tohle život – ráno vstát, když zahrčí budík, pak toaleta, snídaně, do práce, z práce, televizor, večeře, toaleta, internet, … a zase pozdě jít spát. A zítra nanovo, bezmyšlenkovitě, bez radosti, bezbarvě … je to lidský život?
Žít je víc než být, než vegetovat.

Co je to tedy život?
Život je prožívat, mít pocity: Radovat se, smát, plakat, těšit se. Život je pochutnat si na jídle, na příjemné události.
Žít, to je snít, vymýšlet, tvořit, budovat, dělat něco, z čeho mám radost.
Dostal jsem jednou pohlednici s nápisem: „Žil jsi už dneska?“
A já vám dnes tuto otázku předávám: „Žili jste o těchto svátcích?“

Co je to život?
Život je Boží dar, učili jsme se v náboženství s dětmi. Jaký je to dar? Mám doma dar, který jsem dostal o vánocích: krásnou vázu. Stojí na šuplkostnu, a jestli ji někdo nerozbije, bude tam stát stále stejně, stále stejně bude vypadat i při mé smrti.
S darem života je to jinačí, docela jinačí. Můj život od počátku roste, rozvíjí se, rozkvétá. I ve stáří stále více bohatne.
K daru života patří i plodnost. Může se předávat dál mateřstvím, otcovstvím, ať už tělesným nebo duchovním.
Takovým darem je lidský život. Ale patří k němu ještě jedno.
Máme ho žít ve společenství, Bůh nechce zůstat sám, osamělý.
Už na prvních stránkách bible se o tom píše krásným obrazem:
Nejprve stvořil Hospodin Adama. Vydařil se mu, ale něco tu ještě scházelo. Adam byl sám. A to nebylo dobré, sám Hospodin to musel uznat. A tak stvořil Adamovi zvířata.
Dodnes to tak dělají osamělí lidé: pořídí si pejska nebo kočičku. Jenže Adam udělal zkušenost, že ta zvířata se k němu nehodí. Tu mu dal Hospodin Evu a Adam zajásal: Konečně někdo, s kým mohu žít ve společenství.
Žít ve společenství, co to znamená? Je to sdílení radosti, je to sdělování zkušeností, je to vzájemná výpomoc, je to partnerství ve všem: „Společně se dílo lépe daří,“ říkají moudří. Společně se i život lépe daří.
A ještě jedno patří neoddělitelně k lidskému životu:
Plně žít znamená i vědomě umírat.
Žít, to je blížit se každým ranním probuzením o krůček k smrti. Žít, to znamená stále něco opouštět, loučit se. Abych mohl dosáhnout tohoto, musel jsem opustit něco jiného. Abych mohl být na tomto místě, musím opustit místo jiné. Každé loučení je i trochu smrtí.
Pán Ježíš se musel vzdát života pro nás, zemřít, aby mohl dosáhnout života, aby žil na věky a my sním. Tvoříme s ním společenství víry, kde jsme jej vírou přijali do svého života.

Velikonoce jsou pozváním k životu
Ježíšovo zmrtvýchvstání je nám pozváním k plnému životu. O velikonocích můžeme hlouběji pochopit, co je to lidský život.
Je to plnost zážitků, snů, radostí.
Je to plodné obdarování jiných.
Je to společenství s druhými v lásce.
Je to i nesení bolesti a trápení, přijetí smrti jako brány do života.
A tak mé velikonoční přání vám je:
Abyste měli život.
Abyste žili svůj život plně a bohatě.
Abyste s Kristem žili, s Kristem umírali, s Kristem i vstali do slávy Otcovy. Amen.