Nezařazené

Po volbě prezidenta

Věřícím v Brněnské diecézi CČSH

Spravedlnost vyvyšuje pronárody,
kdežto hřích je národům pro potupu.
Př 14, 34

Milé sestry, milí bratři,

před volbami jsem Vás vyzýval k modlitbám. Nyní děkuji Vám všem, kdo jste tuto důležitou chvíli našeho národa ve svých modlitbách nesli a poroučeli Bohu.
Tak to máme za sebou. Poprvé jsme si zvolili prezidenta. Na rozdíl od končícího prezidenta Václava Klause si o této volbě ani o jejím výsledku nemyslím, že by „zvítězila pravda a láska“ a že na sebe můžeme být hrdí.
Volba prozradila leccos o nás, o našem národě a společnosti. Třeba to, že prezidentskému kandidátu jsme ochotni tolerovat podpásovky v předvolebním boji, hrubost a aroganci, ale už ne to, že má za manželku cizinku a prožil část života v exilu. Prezidentskému kandidátu jsme ochotni tolerovat charakterovou vadu, ale už ne vadu výslovnosti nebo to, že ve vypjaté chvíli mu vypadlo slovíčko z textu státní hymny.
Poznali jsme, že pořád máme strach ze sudetských a dalších Němců a že se tímto strachem necháme k údivu našich sousedů stále ovládat. Poznali jsme mnoho neférového jednání, ale taky jsme viděli, jak se lze s noblesou a v klidu bránit podpásovým útokům. Kdo měl oči k vidění a uši k slyšení, viděl i slyšel a názor si utvořil.
Ale hlavně jsme poznali, že v naší zemi sílí touha po novém stylu v politice, po vybřednutí z marasmu táhnoucího se z časů opoziční smlouvy.
Prožili jsme chvíle naděje a strachu, radosti i bezmoci. Všechny nás to volební a předvolební napětí nějak poznamenalo a ukázalo předěly v naší společnosti. Nyní mají někteří důvod oslavovat. Jiní cítíme zklamání z toho, že takový potenciál naděje vyzněl do prázdna a nakonec se nic nezmění.

Co dál? Život se vrací do svých kolejí. Rozhodně bychom však neměli zapomenout na všechno to, co jsme v těchto dnech prožili. Neměli bychom ustávat ve svých modlitbách za národ. Stejně tak bychom se neměli smiřovat s hrubostí, malostí, sprostotou a lží.  Projevům zlého třeba čelit. Slušně, důstojně, ale rozhodně. Jsou a budou mnohé situace, se kterými nic neuděláme a se kterými se budeme muset smířit, nikdy se však nesmíme smířit se zlým a se špatností.

Během uplynulých dní vznikly mezi lidmi zvláštní vazby soudržnosti a solidarity. Ty je třeba nadále držet a posilovat.

Modleme se za to, aby přibývalo v našem národě lidí vzdělaných, svobodných, samostatných, kteří budou mít vlastní názor a nenechají se ovládat a na které nebudou platit manipulační triky použité při letošní kampani. Modleme se za lidi, kteří přinesou své zkušenosti ze studia a práce v zahraničí a pomohou tak zkultivovat náš život společenský i politický.
Modleme se za to, aby lidem více imponovala slušnost, poctivost a spravedlnost. Neustávejme v modlitbách za mravní a duchovní obnovu národa. Je třeba mnoho a mnoho trpělivosti a neztrácet naději.

Jedny volby skončily, a jak to tak v demokracii bývá, začínají se blížit další. Připravujme svými modlitbami půdu pro to, aby příště dopadly snad lépe.

Pokoj a požehnání!

Petr Šandera, biskup

Brno, 30. ledna l. P. 2013

Smuteční oznámení

„Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně,
nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí
jeho příchod.“
2. Tim. 4,7-8

 

Po vůli Pána života a smrti byla z kruhu rodiny a církve odvolána
naše maminka a babička

Mgr. Květoslava Bezdičková

farářka Církve československé husitské,

57 let sloužila v církvi jako farářka v Duchcově, Mostě, Chomutově, Bílině, Litvínově, Třebíči, Brně-Husovicích, Brně-Židenicích, Brně-Maloměřicích a Brně, Botanická.

 Vyrovnána s lidmi a se svým nebeským Otcem zemřela po delší nemoci v sobotu dne 26.1. 2013 ve věku nedožitých 80 let.

Za její život poděkujeme Pánu Bohu a rozloučíme se s ní

v pátek 1. února 2013 ve 13 hodin

v Husově sboru CČSH v Brně, Botanická 1.

Zesnulou sestru farářku vzpomeneme při nedělních bohoslužbách ve všech náboženských obcích Brněnské diecéze CČSH v  neděli 3. 2. 2013.

 

Irena a Petr, děti

Edita a Lukáš, vnoučata

Diecézní rada Církve československé husitské v Brně

pdf_buttonParte  (*.pdf)

Modlitba za český národ (nejen) při volbě prezidenta

Svatý Bože,
děkujeme ti za náš národ a za všechny, kdo se k němu hlásili a hlásí, ať už mluví jakýmkoli jazykem a žijí kdekoli.
Děkujeme ti za svědky tvé pravdy v naší zemi.
Děkujeme za všechny dobré a slušné lidi, kteří usilovali a usilují o pravdu,  spravedlnost a právo i za cenu vlastních obětí.

Prosíme tě: Probouzej svědomí příslušníků našeho národa, ať žijeme jako svobodní a odpovědní lidé.
Pomoz nám čerpat z odkazu našich velkých státníků jako byli kníže Václav, Karel IV., Jiří Poděbradský, T. G. Masaryk a Václav Havel.

Chraň náš národ, aby nepodléhal manipulaci, projevům nenávisti a arogance a pokusům rozdmýchávat nejnižší vášně.

Pomoz nám, abychom volili dobře, moudře a uváženě.

Daruj nám dnes takovou touhu po pravdě a svobodě i takovou odvahu, jako jsi daroval našim předkům.

Připojujeme se k jejich odkazu a spolu s nimi ve společenství tvých svatých voláme:
Smiluj se nad námi. Daruj našemu národu mravní a duchovní obnovu.

Pro Ježíše Krista, tvého Syna a našeho Pána.
Amen.

Slovo k druhému kolu volby prezidenta České republiky

Milé sestry, milí bratři,

příští týden proběhne, jak jistě víte, druhé kolo volby prezidenta naší republiky. Chtěl bych Vás tímto svým slovem vyzvat k modlitbám za dobrou volbu a pak také k účasti v jejím druhém kole.

Prezident v naší republice sice nemá velké pravomoci, avšak jako reprezentant státu představuje významný a mocný symbol. V dějinách našeho státu lze pro to najít řadu příkladů.

Letošní prezidentská volba představuje významnou historickou událost, která se týká i nás, věřících Církve československé husitské. Nejde v ní jen o to, kdo obsadí prezidentský post na příští období, ale také o styl, hodnoty a kulturu politického i společenského života.  

Naši otcové zakladatelé definovali poslání církve slovy „naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké Duchem Kristovým…“ Z toho vyplývá, že bychom jako křesťané Církve československé husitské měli být všude tam, kde se jedná o otázky duchovního a morálního rozvoje a růstu jedince i společnosti.

Proto vyzývám k modlitbám (osobním i společným) a stejně tak i k účasti v této historicky první přímé volbě:

Prosme za to a využijme svého volebního práva k tomu, aby se reprezentantem naší země stal ten, kdo ztělesňuje tradiční mravní a duchovní hodnoty občanské společnosti, blízké křesťanské víře.  

Prosme za to a využijme svého volebního práva k tomu, aby mohl být zvolen důstojný reprezentant naší země i důstojný nástupce T. G. Masaryka a Václava Havla.

Prosme za to, aby nastávající prezidentská volba probudila v naší společnosti hlubší a trvalejší zájem o hodnotové a morální otázky a přispěla tak k ozdravení společenského i politického klimatu v naší zemi.

S přáním pokoje a Božího požehnání

Petr Šandera, biskup

Brno, 16. ledna l. P. 2013

Povídání o církvi

Církvi k narozeninám…

Klubíčko- Brno, Botanická 7/1/2013

 

 

Začnu provokativními otázkami:

Je církev důležitá?

Potřebujeme ji?

Nevystačí si každý sám se svou vírou?

Jaký význam má církev pro náš každodenní život?

Jak bychom na tuto otázku odpověděli svým známým mimo církev?

 

CO TO JE CÍRKEV? Skutečnost mnoha tvarů a tváří. Nelze podat její úplnou a vyčerpávající definici. Církev je spojením a spojování božského a lidského, věčného a dějinného… Její tajemství bývá dnes často vyjádřováno symboly a obrazy:

 

Tělo vzkříšeného Krista

Naše teologie odpovídá: CÍRKEV JE TĚLEM VZKŘÍŠENÉHO KRISTA V TOMTO SVĚTĚ. VZKŘÍŠENÝ KRISTUS JEHO HLAVOU.

Domyslet to: Vybavit si příběhy o setkání se Vzkříšeným. Jak to bylo zvláštní! Jak ho nemohli poznat a zadržet. Přicházel- odcházel. Byl tu- ztrácel se. Viděli ho – a zase neviděli.

S církví je to podobné.

 

Definice“ církve:KRISTUS A JEHO LIDÉ. Variace: Kristus a my ubozí hříšníci (Madeleine Delbrel). Lidi vidíme. Hříšníky vidíme. Vidět v nich Krista je těžké; někdy téměř nemožné.

Církev spojuje protiklady: nebeská- pozemská; svatá-dokonalá i nedokonalá; Jenom víra dovede žít v protikladech a unést je. (Víra – být otevřen tomu, co nevidíme).

Když řekneme církev, nemáme tím myslet ty druhé (oni… Církev by měla… Církev je nemožná… mlčí… selhává…), ale nás všechny. CÍRKEV TO JSME MY. My, co jíme jeden chléb z jednoho stolu a máme podíl na jednom kalichu… My, kdo jsme mohli přijít, ale i ti, kdo z nějakých důvodů nemohli. Mladí i staří; zdraví i nemocní; rodící se i umírající… všechny nás nese a spojujenějak (pro náš rozum to na tomto světě zůstane tajemstvím) Kristus. Jsou mezi námi rozdíly, ale Kristus tyto rozdíly překonává.

 

Domov pro víru

Vrátím se k otázce: Je pro náš každodenní život církev důležitá?ANO, PROTOŽE CÍRKEV JE DOMOVEM VÍRY.

Víra v Bibli znamená odpověď člověka (jedince) na Boží dílo. Bůh nám dává svého Krista, aby s námi navázal vztah. A my ze svého strany přijímáme nebo nepříjímáme toto pozvání. Přijmeme-li a přijímáme-li, jsme věřící a tvoříme tak součást církve. VÍRA JE NAŠE OSOBNÍ NEZASTUPITELNÉ ROZHODNUTÍ. Ale uchovat víru ve světě vůbec není jednoduché, samozřejmé a automatické. UCHOVAT TOTO ROZHODNUTÍ SE PRO VÍRU VYŽADUJE ÚSILÍ, MODLITBY A TAKY VHODNÉ PROSTŘEDÍ.

Víme, jak je pro nás důležité prostředí, vztahy a atmosféra… jsme bytosti společenské. Naše životy jsou propojené. Platí to o vztazích. Potřebujeme rodinu a přátele. Platí to i o víře. Růst a uchování víry v tomto světě vyžaduje určité podmínky.

Tak jsem stvořeni. Proto taky Bůh uspořádal i řád naší spásy. V Učení (1931) se říká, že církev vznikla z lidské přirozené potřeby sdružovací… Bylo to kritizováno. Myslím, že právem. Církev nevznikla z potřeby lidí tak, že by si lidé řekli: „Věří se nám samotným těžko, tak se sdružme…“ To určitě ne. Ale tak to ani nebylo myšleno. Církev vzešla z ustanovení Božího. Ale troufám si říci, že Bůh při tomto ustanovení myslel na přirozenou lidskou potřebu sdružovat se.

Potřebujeme pomoc druhých, jejich příklad, povzbuzení, potřebujeme sdílet svou víru… Nemusí to vždycky nutně znamenat, že mluvíme jen o víře… ale potřebujeme ji žít… zakoušet tu atmosféru víry, která nás pak pozvedá…

Jako student si vzpomínám, že jsem rád chodil do jistého společenství. Bylo mi tam dobře a vždycky když jsem odcházel, cítil jsem radost z víry… Naše sbory (= lidé, kteří je tvoří) by měly být místem, které pomáhá osobní víře.Jsou? Vnímáme je tak?

Církev nemusí být ideální, ale i tak je prostředím, kde se víra pěstuje a utváří. Připomínají se tam Boží činy. Čte se o nich v Bibli. Slavíme se tam večeře Páně, která zpřítomňuje Krista a jeho lásku do našich životů a do našeho světa. Právě u stolu večeře Páně zakoušíme církev v nejčistější podobě. Ve stolování s Pánem sdílíme Jeho život, Jeho obětující se lásku, která je zdrojem věčného života.

 

Domov bývá místem pohody, na které rádi vzpomínáme a kam se rádi vracíme – ve vzpomínkách určitě- a jde-li to tak i fyzicky, ale taky může být místem těžkostí, bolestí, tříbení a růstu skrze zkoušky. Kde jsou si lidé blízko, tam dochází i ke zraněním. Víme, jak těžké někdy bývá sourozenecké soužití. Je-li církev domovem, platí o ní i to, že je místem zkoušky a tříbení. Ne vždy si s bratry a sestrami rozumím a oni zase mně. Někdy velmi těžko hledáme společnou řeč. Neměli bychom očekávat, že církev bude vždycky ideálním prostředím. A nemělo by nás odrazovat to, že v ní zakoušíme i těžkosti. Můžeme je vnímat jako znamení blízkosti. Kdybychom trochu poodstoupili, mohli bychom si uvědomit, že tato blízkost je přes všechny obtíže darem pro nás všechny.

Těžkosti můžeme vnímat jako nežádoucí jevy, ale taky jako výzvu k růstu.Těžkosti v církvi nám ukazují, že ještě nejsme v nebi. JSME NA CESTĚ… Na cestě se leccos může přihodit. Není důležité, co se stalo nebo nestalo, ale taky co s tím uděláme.NESHODA A NEDOROZUMĚNÍ MOHOU BÝT VÝZVOU K OBRÁCENÍ A KE SMÍŘENÍ. Každé lidské soužití potřebujeme odpuštění. Každý potřebujeme odpuštění Boží i druhých. Léta těžkostí, nepřízně a pronásledování poznamenala církev a soužití v ní – zvlášť u těch, kdo s církevní službou spojili své životy. Naši duchovní tu potřebují zvláštní pomoc, porozumění a modlitby.

Každý nějak zatěžujeme soužití v církví, ale smíme prosit o odpuštění a smíme odpouštět. Vždyť k tomu dostáváme Božího Ducha. Odpuštění, smíření patří mezi nejhlubší zkušenosti. Jsou předzvěstí dokonalého soužití v nebi.CÍRKEV BY MĚLA BÝT PROSTŘEDÍM ODPUŠTĚNÍ A SMÍŘENÍ. MĚLA BY BÝT PRO TY DOMA I PRO HOSTY A KOLEM JDOUCÍ DOKLADEM TOHO, ŽE SMÍŘENÍ A ODPUŠTĚNÍ JE NEJEN MOŽNÉ, ALE TAKY SKUTEČNÉ.

K rozhovoru: V čem zakouším církev jako domov?

Jakým způsobem mi církev pomáhá v mé životní cestě?

Mohu ke své bolestné zkušenosti přidat i svědectví o odpuštění, usmíření a uzdravení vztahů.

 

Krok Ducha směrem do světa (J. M. Lochman)

Církev není účelem sama sebe. Podobně jako Izrael. Když si na počátku Bůh vyvolil Abrama, nebylo to proto, že ostatní lidi a národy odmítl, nýbrž proto, aby skrze Abrama mohl požehnat celé lidstvo.

Církev je počátkem obnoveného lidstva (svátostí jednoty lidského rodu… zahrnuje všechny spravedlivé od Abela až po posledního člověka…. souhrn všech ospravedlněných a věřících, které zná Bůh sám….). Dokonce je církev chápána jako počátek obnoveného stvoření (Ef  a Ko).

Je-li církev domovem, pak ne proto, abychom si tu žili v teplíčku, zavřeli všechna okna a dveře a věnovali se jedině své víře. Světlo, teplo, vzájemnost, lidská blízkost – a v nich SVĚTLO, TEPLO, VZÁJMENOST A BLÍZKOST BOŽÍ- má vstupovat do světa kolem nás.

Naše rodina je otevřená všem. Kdokoli chce, může přijít a podívat se. Kdokoli je vítán. To je možná taky těžký úkol. Snažit se o otevřenost, naslouchat, přemýšlet o druhých… o jejich hledání, pochybnostech… Toto se musíme učit. Tady máme značný deficit. Nedaří se nám dnes – obecně- rozhovor se společností. Lidé nedůvěřují institucím. Nedůvěřují církvím a tradicím. Při tom někteří počítají s duchovními věcmi… tuší, že život má i duchovní rozměr…, ale netroufají se přiblížit podobně jako biblický Zacheus (T. Halík) a jen z odstupu pozorují, co se na náboženské scéně děje. Jak tyto lidi oslovit? To je otázka, na kterou neznáme odpověď. Vedle nich je mnoho lidí, které to nezajímá… Je nesmírně frustrující nabízet -presentovat něco, o co většina nejeví vůbec zájem. Přitom je to váš úkol a máte to dělat vytrvale… bez ohledu na tento nezájem. Jistě se najdou rezervy, jak zlepšit přístup, jak vylepšit „techniku“ komunikace, přesto však s většinovým nezájmem musíme nadále počítat. Máme tu být pro případného zájemce, který by mohl přijít a on se zdráhá přijít. Jak tuto frustrující zkušenost vydržet?

Náš úkol je pozvat lidi, co stojí přede dveřmi dál. Chcete se podívat? (Jaro Křivohlavý: „Jaroušku, pojď dál…“) Nechtít po nich, aby se stali členy církve… umožnit jim, aby se v nás setkali s vírou (nedokonalou), ale přece vírou.

Uvědomuji si, kdo jsou ti lidé přede dveřmi? Setkal jsem se s člověkem zajímajícím se o náboženství? Mohli jsme spolu mluvit o víře?

 

Jak se buduje církev a víra?

Jedním z častých obrazů církve je stavba. JSTE BOŽÍ STAVBOU.…(1 K 3, 9; Ef 2, 20-21). I starokřesťanská tradice zná a používá tento symbol (nejvíc snad Pastýř Hermův). Jako se z různých kamenů staví velká věž, tak Bůh z různých lidí staví svou církev. Jsme v procesu. Rozestavěná stavba. Staví Bůh. Ne my lidé. My jsme stavěni a zabudováváni do celku univerzální církve.

Co pro Boží budování církve můžeme a máme udělat?

VĚŘITodpovídat na Boží nabídku v Kristu. Víc Krista poznávat – víc číst Bibli, přemýšlet o ní a spojovat ji se svým životem. Pak přijímat jej – říkat mu stále svým životem i svými ústy: ANO, KRISTE. ANO, PANE. VĚŘÍM TI. I KDYŽ NE VŽDYCKY VŠEMU ROZUMÍM, VĚŘÍM TI, ŽE U TEBE JE MŮJ ŽIVOT A ŽIVOT MÝCH BLÍZKÝCH V NEJLEPŠÍCH RUKOU.

Z VÍRY ŽÍT: Setkávat se s těmi, kdo taky Krista přijímají. S nimi naslouchat Bibli, slavit bohoslužbu, s nimi se modlit, pomáhat jim a přijímat jejich pomoc.

ZAPOJIT SE (obecenství; společenství; sdílení) – PŘIJÍMAT A TAKY DÁVAT.

PŘESTOŽE CÍRKEV STOJÍ NA KRISTU A JEHO MILOSTI, KAŽDÝ JE POTŘEBNÝ A BEZ NĚHO BY CÍRKVI NĚCO CHYBĚLO.

PŘESTOŽE CÍRKEV STOJÍ NA KRISTU, POTŘEBUJE I KAŽDÉHO Z NÁS.

Každý můžeme a máme svým životem víry, svou modlitbou i svou pomocí a darem přispívat k uskutečnění Božích plánů.

Otázky k přemýšlení a rozhovoru:

  • Naše sbory (= lidé, co je tvoří) by měly být místem, které pomáhá osobní víře. Jsou? Vnímáme je tak?
  • V čem zakoušíme církev jako domov? Jakým způsobem nám církev pomáhá na naší životní cestě? Můžeme ke své bolestné zkušenosti přidat i svědectví o odpuštění, usmíření a uzdravení vztahů?
  • Uvědomujeme si, kdo jsou ti „lidé přede dveřmi“? Setkali jsem se s člověkem zajímajícím se o náboženství? Mohli jsme spolu mluvit o víře?
  • Co očekávám od církve a co jí sám mohu nabídnout?

 

Petr Šandera

Bohoslužby k 93. výročí založení církve

Velkomoravský kříž

Velkomoravský kříž

Brněnská diecéze Církve československé husitské zve na
bohoslužby k 93. výročí založení církve, které se konají

8.1.2013 v 16.00 hodin
v Husově sboru na Botanické 1, v Brně.

Liturgií a kázáním poslouží
brněnský biskup ThDr. Petr Šandera.

Zpívat bude smíšený pěvecký sbor
pod vedením ing. Jana Richtera.

 

pdf_buttonPlakátek  (*.pdf)

 

Přehled akcí a výročí v jubilejním cyrilometodějském roce Páně

Velkomoravský kříž

Velkomoravský kříž

Přiblížit se evangeliu a s evangeliem se přiblížit lidem

1. 12. 2012:

14:00 Brno, Botanická LITURGIE K ZAHÁJENÍ JUBILEJNÍHO CYRILOMETODĚJSKÉHO ROKU PÁNĚ 2013 (Roku evangelizace a misie).

Vyhlášení výtvarné soutěže pro děti „Putování Cyrila a Metoděje

Vyhlášení literární soutěže „ Přiblížit se evangeliu a s evangeliem se přiblížit lidem

Přednáška bratra patriarchy: Staroslověnská bohoslužba jako jeden ze zdrojů Liturgie Farského?

14. 2. 2013:

výročí úmrtí Konstantina Cyrila (869) – připomínka pořádají NO Uherský Brod, Bzenec, Kyjov

6. 4. 2013:

Výročí úmrtí Metoděje (885)

19. 4. 2013:

uzávěrka výtvarné soutěže pro děti „Putování Cyrila a Metoděje

27. 4. 2013:

Husův sbor- Brno, Botanická – výstava prací z výtvarné soutěže pro děti

25. 5. 2013:

Mikulčice- zahájení národních oslav SETKÁNÍ KULTUR (pořádá Pravoslavná církev)

1. 6. 2013:

DIECÉZNÍ „POUŤ KE KOŘENŮM“:

10:00 bohoslužba na základech středověkého kostela na hoře sv. Klimenta  u Osvětiman;

14:00 Bzenec setkání s přednáškou O Cyrilovi a Metodějovi; vyhlášení vítězů výtvarné soutěže pro děti „Putování Cyrila a Metoděje

15:30 Koncert Komorního sdružení pro duchovní hudbu Ostrava

29. 6. 2013:

10:00 Modrá, Velehrad – DIECÉZNÍ PUTOVÁNÍ VŠECH GENERACÍ. Bohoslužba pro děti v kostelíku v Modré.

5. 7. 2013:

Slovanští věrozvěstové – jednotlivé náboženské obce (Velehrad – DNY LIDÍ DOBRÉ VŮLE)

6. 7. 2013:

Bohoslužba k výročí M. J. Husa bude u pomníku M. J. Husa na zahradě sboru CČSH ve Slavkově u Brna. Po bohoslužbě se bude konat festival pěveckých sdružení Brněnské diecéze.

31. 10. 2013:

uzávěrka literární soutěže pro dospělé „ Přiblížit se evangeliu a s evangeliem se přiblížit lidem

30. 11. 2013:

Husův sbor-Brno, Botanická -BOHOSLUŽBA NA ZÁVĚR JUBILEJNÍHO CYRILOMETODĚJSKÉHO ROKU PÁNĚ 2013 (Roku evangelizace a misie); vyhlášení výsledků literární soutěže „ Přiblížit se evangeliu a s evangeliem se přiblížit lidem“.

pdf_buttonPřehled akcí a výročí v jubilejním cyrilometodějském roce Páně  (*.pdf)

Vítejte v zemi tisíce hor a milionů úsměvů, vítejte ve Rwandě

Když se řekne Afrika, každý z nás si asi vybaví malé černošské děti s vyboulenými bříšky, krásnou přírodu, safari, obrovskou bídu a nedostatek vody. Když se řekne Rwanda, první co nám vytane na mysli je slovo genocida. Pocit nebezpečí, pocit nejistoty a neznáma. A právě pohostinnosti této zemi se rozhodli bratři z francouzské komunity Taizé využít k uspořádání setkání mladých v rámci „etapy“ Pouti důvěry. Během několika dní v měsíci listopadu bylo hlavní město Rwandy, Kigali, zaplaveno mladými lidmi z celé světa, především ze zemí východní Afriky. Společně s nimi jsme měli možnost být svědky neobyčejné radosti z modlitby a vnímání boží přítomnosti v dynamickém tanci a zpěvu. Nikdo by si asi nespojil rozzářené tváře mladých poutníků s obětmi občanské války, která proběhla tak nedávno. To v nás neustále vyvolávalo mnoho otázek. Jak je možné, že žijí v takovém pokoji a smíření? Odpovědi se nelišily: „musíme odpouštět!“ „Odpuštění. Dobře, odpuštění, ale jak?“ Jak je možné odpustit, že Vám soused zabil Vašeho otce, matku, sestru? Jak je možné odpustit někomu, o kom víte, že může za tak obrovskou bolest? „Musíme to zkoušet, jediná možnost, jak žít je odpustit a věřit.“

Rwanda je daleko. Když vidíme ve zprávách informace o nějaké vzdálené zemi a přírodních katastrofách nebo tamějších nepokojích, vždy se uklidníme tím, že je to daleko a nás se to netýká. My máme dostatek pitné vody, jídla, dostatek pohodlí, dostatek zdravotní péče, není nám ani zima, ani horko. Nic nás nenutí si představit, že někde se má někdo hůř. Televizi vypneme a obrázek bídy zaženeme spokojeným pohledem na náš blahobyt.
Nacházíme se právě na sklonku doby adventní, doby uklízení a přípravy na příchod Mesiáše. Mám dojem, že zrovna čas adventu je stvořený pro uklizení si vlastního svědomí, je čas pro lidskou solidaritu, je časem na odpuštění. Ano, Rwanda je daleko. Musí být ale tak daleko touha po odpuštění a důvěra v druhého?

„Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Gal 3, 28)

{vsig}/galerie/rwanda-2012{/vsig}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7948.jpg|Betanie-IMG_7948.jpg|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7925.jpg|Betanie-IMG_7925.jpg|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7881.jpg|my3Titel|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7817.jpg|my4Titel|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7816.jpg|Betnie-IMG_7948.jpg|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7810.jpg|Betan-IMG_7948.jpg|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7809.jpg|BetaniG_7948.jpg|myText{/vsig_c}

{vsig_c}0|Betanie-IMG_7807.jpg|Betanie-IG_7948.jg|myText{/vsig_c}

Irena Košíčková

Literární soutěž pro dospělé

Brněnská diecéze CČSH, Joštova 7, Brno 602 00, vyhlašuje k jubilejnímu roku 2013 literární soutěž pro dospělé, při příležitosti 1150.výročí příchodu Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu.

Název soutěže

PŘIBLÍŽIT SE EVANGELIU A S EVANGELIEM SE PŘIBLÍŽIT LIDEM

Pravidla soutěže

Literární díla nemohou být přijata do soutěže, pokud nebudou splňovat všechny následující podmínky:
1. kategorie: dospělý (18 – 59 let)
2. kategorie: senioři (60 – a více let )
Práce je opatřena jménem a příjmením autora,rokem narození, číslem kategorie a příslušnou farností.
Do soutěže posílejte až 3 básně a 1 prózu.
Rozsah prózy je omezen na 10 stran A4.

Uzávěrka

Práce musí být odevzdány do 31.října 2013
Práce lze odevzdat osobně nebo poštou na adrese:
Brněnská diecéze CČSH, Joštova 7, Brno 602 00

Vyhlášení výsledků

Vyhlášení vítězů proběhne při slavnostních bohoslužbách 30.listopadu 2013 v Brně.

pdf_buttonLiterární soutěž pro dospělé – plakátek  (*.pdf)

Pastýřský list k zahájení Jubilejního Cyrilometodějského roku Páně 2013

CM2

Milé sestry, milí bratři,

CM2

společně začínáme jubilejní rok, v němž si spolu se všemi křesťany a celou naší společností připomeneme 1150. výročí příchodu věrozvěstů Konstantina (Cyrila) a Metoděje k nám na Moravu.  

Vezměme toto jubileum jako novou příležitost více si uvědomit, jaký vzácný dar dostáváme v Kristově evangeliu. Vždyť je to Slovo, kterým nám Bůh vyjadřuje svou lásku a zve nás do své blízkosti. Mnohokrát jsme se přesvědčili, jakou osvobozující a životodárnou sílu toto Slovo má.

Postavme v jubilejním roce evangelium do centra svých úvah. Přemýšlejme o tom, co nás na něm uchvátilo a stále uchvacuje. Hovořme při nejrůznějších příležitostech o tom, co pro nás evangelium znamená. Přemýšlejme o tom, co je jeho centrem a základním poselstvím.

Hledejme cesty a způsoby, jak toto poselství přiblížit svým bližním, většinou lidem „vně církve a křesťanské tradice“. Motivací k takovému sdílení nám může být jedině síla a krása evangelia samotného. Protože evangelium naplňuje naše srdce, nemůžeme si ho nechat sami pro sebe. Nechceme druhých předepisovat, co mají udělat, ale chceme jim nabídnout a zprostředkovat pohled na Ježíše a jeho poselství. Ostatní poručme našemu Pánu. Vždyť věříme a vyznáváme, že jeho slovo se nikdy nevrátí s prázdnou (Iz 55, 11).

Pokusme se celý tento rok – a nejen jej – prožít pod heslem PŘIBLÍŽIT SE EVANGELIU A S EVANGELIEM SE PŘIBLÍŽIT LIDEM.

Nechť nás celým jubilejním rokem provází také modlitba:
Všemohoucí věčný Bože,
děkujeme za dar tvého Slova a prosíme tě:
pomoz nám, ať tvé evangelium,
které našim předkům přinesli soluňští bratři Cyril a Metoděj,
vděčně přijímáme,
s úctou zachováváme
a s láskou přinášíme svým bližním.
Ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána.

Kéž toto zaměření se na evangelium přinese novou radost, sílu a život jednotlivcům, našim obcím, ale také naší zemi a lidem kolem nás!
 
Přeji Vám všem inspiraci a pomoc Božího Ducha  
a vyprošuji požehnání Otce i Syna (+) i Ducha svatého.

 

Petr Šandera, biskup

V Brně, 1. prosince L. P. 2012

 

 

pdf_button Pastýřský list (*.pdf) 1. 12. 2012

pdf_button Pozvánka na slavnostní bohoslužbu (*.pdf) 12. 11. 2012