Dvojí půst

Zdalipak půst, který já schvaluji není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? (Iz 58,5 – 7,1)
Vstaň, jdi do Ninive a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář… Jonáš vešel do města a volal: „Ještě 40 dní a Ninive bude vyvráceno. I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst… I viděl Bůh, jak si počínají. že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. – A neučinil tak. (Jonáš 1,2 a 3,4 – 6 a 10)
Když se postíte, netvařte se utrápenš jako pokrytci;ti zanedbávají svůj vzhled,aby lidem ukazovali, že se postí … (Mt 6,16 – 18)
Iz 58,5 – 7,1 Jonáš 1,2 a 3,3 – 6 a 10, Mt 6,16 – 18

 Milé sestry a bratři!

Opět jsme vstoupili do postního času a hned slyšíme slovo proroka Izaiáše: Což to je půst, který já schvaluji? A vypočítává různé kající praktiky a různá gesta, podle nichž především ti druzí mají poznat, že se člověk postí.

I letos jsme mohli o popeleční středě potkat lidi, kteří – na znamení toho, že se postí- měli na svém čele „popelec“. Kdysi dávno, když jsem, ještě jako malá holka, jednu takovou paní potkala, zastavila jsem ji na ulici s tím, že má špinavé čelo…. no umíte si představit, jak důkladně jsem byla poučena o tom, že se mýlím.

Ano, půst může být dvojí: ten jeden je pro oko mých sousedů, ten druhý je pro oko Boží. Ten první končí u postních oděvů a gest, ten druhý proměňuje mé nitro a očišťuje mé srdce.

Už v knihách Starého zákona můžeme číst, že ten pravý půst je spojen vždy s prosbou Božího lidu o Boží odpuštění: Obyvatelé Ninive i spolu se svým králem se odvracejí od zla, které bylo prakticky každodenní součástí jejich činů a Bůh upustí od trestu, který již ohlásil. Ano, také na sobě mají žíněný šat, také si sypou hlavu popelem; to však není gesto pro ty kolem, ale svědectví o hloubce jejich postu. Od prosebných modliteb je neodvede ani móda, ani požadavky osobní hygieny, ani bučení vyhládlého dobytka…… a jsou vyslyšeni.

Když o postu mluví Pán Ježíš, také upozorňuje své učedníky na to, že půst „pro oko“ před bohem neobstojí. Z Matoušova evangelia jsme to dnes slyšeli naprosto jasně: netvařte se utrápeně, jako pokrytci, nezanedbávejte svůj vzhled, abyste lidem ukazovali, že se postíte. Potřete svou hlavu olejem, umyjte si tvář… neukazujte lidem, ale Bohu, že se postíte.

Od této Ježíšovy výzvy je už jen krůček k otázce : jak že tedy má ten pravý půst vypadat. Před Bohem jsme na tom všichni stejně – jsme lidmi hříšnými, ale jeden od druhého se lišíme druhém svých provinění. Protože situace každého z nás je jiná, neuslyšíte ode mě nějaký konkrétní návod; pár konkrétních rad jsme však dnes z písma zaslechnout přece jen mohli..

Především ten pravý půst jde vždy proti mému dosavadnímu hříšnému konání:

– rozevři okovy svévole: tedy přestaň jednat podle své vůle, neříkej si, že máš dost rozumu, abys věděl, co je třeba udělat; ptej se po Boží vůli a tu čiň

– rozvaž jho: tedy rozpleťme (objevme a poznejme) ty skutečné důvody, které ti až dosud bránily brát vážně Boží slovo a skončíš u poznání, že je tu někdo jiný, kdo s tebou manipuluje, kdo tě ovládá. Může to být pýcha, závist, ale můžeme na tom být až tak zle, že už jsme plně v moci ďáblově

– dej volnost ujařmeným: tedy přestaňme využívat svých znalostí nebo svého postavení k tomu, abychom u druhých lidí vzbuzovali obavy či dokonce snižovali jejich důstojnost a činil je na sobě závislými

– o chleba se poděl s hladovým: tedy je lepší, když oba máme trošku, než, když jeden nemá co do úst a druhý

– do domu přijímej utištěné: tedy neohánějme se právem na své soukromí, nevypočítávejme, jak intenzivně jsme museli dřít, abychom to všechno teď konečně už měli. že vzdejme se svého pohodlí a staňme se blízkým tomu, kdo nás potřebuje.

A když toto budeš činit, slyšeli jsme dnes z Izaiášova proroctví, před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin Ti odpoví.

Sestry a bratři, přeji sobě i vám, aby právě takovým pro nás všechny ten letošní postní čas byl. Amen

Iva Pospíšilová