Láska

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velkou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.

1.Korintským 13,1-8

 

Láska, velmi frekventované slovo. Dle encyklopedie je láska „ silný pozitivní vztah k osobám, věcem, idejím, k sobě samotnému.“ Řecký filosof Empedoklés hovoří o lásce jako kosmickém principu spojujícím rozdílné části v harmonický celek, Platón označuje lásku za sílu, povznášející duši k vyšším idejím. To samo o sobě nestačí.

 Apoštol Pavel popisuje dary Ducha, proroctví a jazyky, porozumění,všechno poznání, dokonce i víru, charitu a oběť jako nižší obdarování a charakteristiku křesťana, pokud toto vše není spojeno s láskou. Je to v naší přirozenosti, chceme věci a jevy vlastnit, pochopit a tedy s nimi pracovat. Jenže zapomínáme na zdroj, kolem nějž se vše shromažďuje, a bez nějž to nemá samo o sobě pravý smysl. Podstatný je motiv naší lásky, onoho „silného pozitivního vztahu“, a zdroj, z čeho naše láska pramení a směr, ke kterému se ubírá. Jedině láska z Ducha svatého je schopna být trpělivou, laskavou, nezávidící…Ovoce samo o sobě, pokud je nedozrálé, nepřináší užitek. Motivem nemá být zisk. „ Bože, já budu milovat, a ty budeš milovat mne. Vyslýchat modlitby, žehnat mi, uzdravovat, budu mít prospěch…“ To je dětinská láska, nedozrálá. Láska „ agapé“ je láskou, která dává, aniž by žádala zpětnou reakci. Co tedy s tím ? Jedině Duch svatý, Bůh sám je zdrojem, mízou, proudící do naší ratolesti a přinášející ovoce. Zralý křesťan je člověk, který uzrál modlitbou, obětí, sebe vydáním Hospodinu. Který se vydává k dispozici Duchu svatému. Který žije z milosti a pokání. A jestliže takoví zatím nejsme, protože jsme na cestě, teprve jako vinná réva nebo pomalu rostoucí strom, mající přinášet ovoce, usilujme o to. Vyslýchaná modlitba je takováto : „Pane Ježíši Kriste, tady jsem. Proměňuj můj život k tvému obrazu.“

  

Petr Mečkovský