4.adventní neděle – 23.12.2018, Brno Botanická 1, Husův sbor
texty: 1.čtení: Mich 5,1 | 2. čtení: Žid 10,5 | Evangelium: Lk 1,39
Bratři a sestry,
v dnešním evangeliu slyšíme rozhovor dvou těhotných žen – Alžběty a Marie, matky Jana Křtitele a matky Ježíše z Nazareta. Alžběta chválí Marii za odvahu uvěřit v to, co jí bylo řečeno. Anděl, který přichází k Marii, jí říká – “jsi blahoslavená, neboť jsi uvěřila, že u Boha není nic nemožného.” Na světě a v našich životech jsou věci, které jsou u nás nemožné, ale u Boha možné jsou. Coby lidstvo jsme často fascinováni svými možnostmi, násobenými pokrokem, vývojem vědy a techniky, ale zároveň s pokrokem a vývojem si uvědomujeme i chvíle, kdy naše lidské možnosti nějakým způsobem narazily, uvědomujeme si limity těchto možností, rizika a paradoxy spojené s vystupňováním lidské moci. Vnímáme a zažíváme věci pojmenovatelné, ale také mnoho takového, co úplně snadno pojmenovatelné není. Možná i z toho důvodu vzniká umění, abychom tak vyjádřili, co nelze jednoduše pojmenovat. Právě umění nás mnohdy může vést za hranice. Díky umění se nám otevírají možnosti a dimenze, které jsou darem. Naplněním naší touhy po transcendenci. Rozšiřují naše lidské možnosti představitelnosti. Rozšiřují naše vnímání pojmenovatelného, představitelného a zhotovitelného. Carl Gustav Jung poukazuje na to, že v životě bychom měli pochopit, že jsme napojeni na nekonečno. Že se můžeme otevřít Boží zvěsti o bezpodmínečné lásce. Toto vědomí pak může změnit naše požadavky na život, svět, naše bliřní i nás samé, a tak vlastně celý náš život, jeho hloubku a kvalitu. Potřebujeme se mu ale otevřít. A cesty jsou různé.
Z evangelia víme, jak dívka Marie byla zprvu naplněna strachem a bázní, když se jí zjeví Boží posel se zprávou. Odkud přišel? Proč? Boží zvěst, Boží signál nás připravuje na to, že Bůh k nám mluví, aby otevřel naší představivost pro věci, jež nejsou naším lidským výdobytkem. Bůh k nám přichází jako možnost, jako výzva, jako otevřená nabídka. Z plamene na poušti mluvil Bůh k Mojžíšovi. Říká – jestliže se chopíš možnosti, kterou Ti dávám, pak budu s Tebou. A to je přesně Bůh – je odpovědí, je nabídkou – “jestliže to vyslyšíš, tak budu s Tebou”. Maria rozvažovala o tom, co slyšela. Její odpovědí nakonec bylo “staň se mi podle Tvého slova”. Marie tedy také, stejně jako Mojžíš, akceptuje Boha jako možnost a přiklání se k andělské zvěsti vyznáním “staň se mi …”. Vydává se do prostoru víry a důvěry. Má odvahu spojit svou vůli s vůlí Boží.
Sestry a bratři, o směru našeho života mnohdy rozhoduje míra naší odvahy přijmout to, co přesahuje naše možnosti a naší představivost. Například právě skrze již zméněné umění se vydáváme na cesty, kde k nám může promlouvat něco nepodmíněného. Tam, kde se pokusíme přesáhnout své ego, překročit sebe sama, tam se objevuje něco nového, dosud nepoznaného, a to je Bůh. Bůh je láska. Bůh je možnost, které jsme se otevřeli. Když něco pokládáme za důležitější, než jsme my sami, než jsou naše plány, představy, tak přesně tam a v tom skutečně a nesobecky milujeme a přesně tehdy se děje Bůh, který je láska. Bůh k nám takto přichází, vchází vrátky naší svobody, našeho svobodného souhlasu k naslouchání, vchází vrátky, která jsme otevřeli …. a přichází i teď, na sklonku adventní doby, jako dotek světla navracejícího se na Zemi a věřím, že i do našich životů, pokud jej tam pustíme. Amen!