Kázání na 2.postní neděli, 17.3.2019

Texty: dle kazatelského cyklu, evangelium: L 13,30-35

Sestry a bratři,

v pátek se na mnoha místech České republiky konala středoškolská stávka za klima, akce vzešlá z iniciativy Fridays for Future (Pátky pro budoucnost). Demonstrace studentů, kteří upozornili na to, že díky mnoha rozhodnutím naší generace a generacím minulým je jejich budoucnost ohrožena, protože planeta se nám posledních třicet let po environmentální stránce doslova mění před očima, jen v Brně přitáhla zhruba tisícovku mladých lidí a dalších sympatizatnů, i z řad dospělých, akademických pracovníků, ale i veřejnosti. Nebylo to setkání jednorázové, celou kampaň odstartovala vloni teprve šestnáctiletá Švédka Greta Thunbergová, která vytrvale, pátek co pátek, seděla namísto části školní výuky před švédským parlamentem a upozorňovala na to, že ani “její” vláda, ani vlády jiných států, ve skutečnosti nedělají dost proti klimatickým změnám, jichž jsme svědky. Když jsi Gretiny iniciativy všimla veřejnost, posléze i média, dostalo se jí zasloužené pozornosti, dívka se záhy vydala i na klimatickou konferenci do Polska a na setkání finančníků v Davosu, kde jí, věřme, naslouchali jedni z nejbohatších a tím pádem i nejmocnějších (mužů) tohoto světa. V současné době je mladá slečna navržena dokonce na Nobelovu cenu míru. A spustila vlnu mezi svými vrstevníky, kteří jí chtějí následovat a upozorňovat na to, že nároky lidí na spotřebu a konzumní styl života dávno překročili únosnou mez a díky tomu je život budoucích generací v podobě, jakou známe dnes, velice nereálný a ohrožen.
Mohli bychom říct, že je to pohádka, díky síle mediálního světa a internetu nafouknutá senzační bublina, a že za půl roku si na Gretu a její následovníky nikdo nevzpomene, ale zkusme být v odsudcích zdrženliví. Nepodezírejme hned, tak jako někteří, školáky z toho, že využívají možnosti, jak se vyhnout výuce a na ulicích se legálně vyřádit, ani neutíkejme do milosrdné lži našeho exprezidenta a jeho nohsledů, že globální oteplování a klimatická změna jsou pouhá sluníčkářská havloidní fikce.
Proč o tom dneska a zrovna tady mluvím? Inu, máme postní dobu. Čas, o kterém všichni víme, že je dobou, kdy bychom se měli pokusit posunout na životní cestě poznání, překročit zase minimálně o kousek sebe sama, začít s něčím novým či něco změnit, upustit, odpustit … variant je mnoho a Gretina výzva nám může pomoct v zamyšlení a činu – v tom smyslu, jaké jsou naše nároky na životní standart, co chceme, očekáváme, co jsme ochotni si, i v zájmu budoucích generací, odepřít. Postní doba je časem, kdy se můžeme ptát a zkoumat, nakolik máme v sobě vytvořeno místo, ze kterého čerpáme onu skutečnou životní radost a pohodu, nezávislou na tom, kolik peněz máme na účtu nebo co jsme si zrovna koupili, ať už na sebe nebo do domácnosti, co jsme si dopřáli za zábavu a zážitek. Nechci to nijak hodnotit, co si kdo dopřáváme, jen chci upozornit na to, abychom se při tom všem nezapomínali i ptát, proč to děláme, zda to skutečně pramení z naší vnitřní potřeby, či je v tom pouhý rozmar, touha naplnit nějakou představu, ideál apod., něco, co nám podsouvá okolí, reklama, či naše snaha naplnit něčí očekávání. V textu Písma, který jsme dnes slyšeli, se píše, že “ .. jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“ Ty podstatné věci leží daleko mimo to, o čem my si často myslíváme, že je důležité (např. kam jsme se vypracovali, jakým autem jezdíme, kde jsme všude cestovali atd.) Ježíš v tom dnešním úryvku jasně říká, že musí jít svou cestou, že nebude dělat to, co po něm chtějí farizeové. Když se ještě jednou vrátím ke Gretě Thunbergové, ona svým aktivismem upozorňuje na farizejství vlád a firem – ti všichni většinou svorně tvrdí, že chtějí pro své občany, resp. zákazníky to nejlepší, ale ve výsledku tomu tak často nebývá a hlavním motorem je vlastní zisk, růst ekonomiky, hromadění kapitálu … odpovědnost za stav životního prostředí, za kvalitu vody, vzduchu, zdraví občanů je pak přesouvána na jednotlivce, kteří s tím vším ale mnohdy mohou dělat velice málo. My jsme navíc životní podmínky na Zemi již tak ovlivnili, že ti ještě dosud ani nenarození pocítí důsledky našeho jednání a nebudou si moct vybrat, v čem by chtěli žít, nebo jen velmi omezeně.
Kristus přišel na Zemi jako ztělesnění víry, naděje a lásky. Dobra a pokoje. Radosti. Hodnot dnes tolik vysmívaných. Přišel, aby ukázal, tehdy i dnes, v čem tkví “člověčenství naše” – Voskovec s Werichem o tom veršovali srozumitelně tak, že “když už jednou člověk je, tak má koukat, aby byl”.
Můžeme o tom přemýšlet během postní doby, co to pro nás osobně vlastně znamená. Amen!

Příspěvek byl publikován v rubrice Kázání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..