Kázání na neděli 21.září 2025, Brno Botanická 1
texty: Ámos 8, 4-7/ 1. Timoteovi 2, 1-7/ Lukáš 16, 1-13
Bratři a sestry,
tři biblická čtení vybraná pro dnešní neděli nás zavádí do tří různých situací: prorok Ámos burcuje svědomí společnosti, apoštol Pavel vybízí k modlitbě za všechny lidi, a evangelista Lukáš předkládá podobenství o nepoctivém správci. Tři různé hlasy, tři různé polohy, a přece je mezi nimi skrytý souzvuk. Ámosovo slovo (8,4-7) je tvrdou obžalobou: „Slyšte to vy, kdo pošlapáváte nuzného…“ Prorok tady nevolá jen proti sociální nespravedlnosti, ale proti celému mechanismu, kdy bohatství jedněch vzniká vykořisťováním druhých – těch slabších a devastací země. V době Ámosově šlo o chudé, kteří byli bezmocní proti boháčům. V naší době se chudými stávají i budoucí generace – ty, které budou muset žít v důsledcích našich rozhodnutí a našich přebujelých nároků na zdroje planety. Země se sama stává obětí: půda, voda, lesy, klima, to vše je zneužíváno pro okamžitý zisk. Ámos mluví o „pošlapávání nuzného“. Dnes můžeme číst: „Pošlapáváte stvoření, které jsem vám svěřil.“ A Bůh dodává: „Na to nezapomenu, na žádný skutek.“ Apoštol Pavel píše Timoteovi: „Především tedy žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi…“ (1 Tm 2,1). Modlitba není únik z reality, ale vtahování reality do prostoru Boží přítomnosti. Modlitba nás učí vidět svět celistvě, ne jen úzkým pohledem vlastních zájmů. Modlitba, prosba za všechny lidi dnes nutně znamená i modlitbu za ty, jejichž život je ohrožen klimatickými změnami, za komunity, které ztrácejí domov kvůli vysychajícím pramenům, za děti, které budou žít v krajině, již my právě formujeme. Modlitba se stává školou ekologické odpovědnosti, protože nás může učit myslet univerzálně, nejen individuálně. A do třetice Lukášovo podobenství o nepoctivém správci. Tento text je často nesnadný k pochopení. Jak může Ježíš chválit správce, který byl nepoctivý? Ale podobenství není o chvále lži, nýbrž o výzvě k prozíravosti: „Synové tohoto světa jsou k sobě navzájem prozíravější než synové světla.“ Jsme postaveni do role správců. Nic na světě nám nepatří absolutně: ani půda, ani voda, ani vzduch, ani životy jiných tvorů. Vše je svěřeno do naší správy a Bůh se ptá, jak s tím nakládáme. Největší nepoctivostí by bylo spravovat svět tak, jako by nikdy neměl přijít den zúčtování. Evangelista Lukáš člověku připomíná: „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Ekologická krize dneška je právě důsledkem tohoto dvojího služebníka: tváříme se, že sloužíme Bohu Stvořiteli, ale v praxi sloužíme mamonu, okamžitému užitku, pohodlí a spotřebě. Ámos ukazuje, že Bůh slyší křik utlačených. Dnes je to i křik země samotné. Pavel nás učí modlit se za všechny. Dnes to znamená zahrnout i generace, které přijdou po nás. A Lukáš klade otázku, zda jsme poctiví správci svěřeného stvoření, nebo zda si z něj činíme kořist pro vlastní prospěch. Pokud bychom chtěli hledat společného jmenovatele dnešních čtení, bude to nejspíš odpovědnost. Naše víra není únikem do soukromého prostoru, ale voláním k odpovědnosti za celek: za lidi, za vztahy, za přírodu, za stvoření.
Sestry a bratři, otázka dnešní neděle zní: Jak budeme spravovat svět, který nám Bůh svěřil? Budeme těmi, kdo pošlapávají nuzného, nebo těmi, kdo se modlí za všechny? Budeme správci, kteří zakrývají nepořádek, nebo těmi, kteří s prozíravostí hledí na budoucnost? Ekologie není jen otázkou politiky či vědy. Je to duchovní otázka: komu sloužíme: Bohu, nebo mamonu? A až přijde den účtování, budeme moct s čistým srdcem říct: „Pane, svěřil jsi nám zemi, a my jsme ji chránili jako tvé stvoření“? Amen.