O radosti

Ovoce pak Ducha je …. radost.
List Galatským 5, 22

 Radost, kdo by po ní netoužil ? Stav, kdy jsme spokojení, blažení, hřeje nám u srdíčka, žádný mrak nezastírá náš výhled. Předpokladem radosti je vnitřní harmonie, a tu zákonitě nemíváme často. Život sám o sobě je velmi vytěžující, dramatický, plný překážek, plný drobných vnitřních i vnějších soubojů v tomto životě. Stále jsme ve střehu, kdy a kde nás co zaskočí a jaký vrchol budeme muset zase překonat. Zkušenost minulosti nastražuje past. Už dopředu jsme připraveni na to, odkud co špatného, těžkého, či smutného přijde. A podle naší nátury, povahy, charakteru, tyto různé situace v přítomnosti zvládáme. A co se týče budoucnosti, někdy chceme mít „klapky na očích“ a nevědět…Mnozí velmi rádi usínají, aby je realita života neobtěžovala.

 Kde potom čerpat radost, když je všude šedivo ?

 Vtipem, smíchem, humorem a legrací lze mnohé rány srdce zahlazovat. Dočasně.

 Humor je nutný k životu. Ale často se stává, že máme na „ tváři lehký úsměv, hluboký v srdci žal“, řečeno slovy básníkovými. A tady je nutno vědět, že člověk podle Nového zákona ( viz I. Tes. 5, 23 …Bůh … zachová vašeho ducha, duši i tělo !) se skládá ze tří částí, ducha, duše a těla. Naše tělo zprostředkovává našimi smysly vjemy a působí na duši. Duše má opět tři složky, vůli, emoce, a rozum, racio. Podle pořadí těchto složek, nebo jejich kombinace, jsme lidé buď racionální, chladní, anebo emocionální, vzrušiví, či lidé s velmi silnou vůlí. Může to být nakombinované, proměnlivé, věkem se měnící a podobně …

 Duše i pro křesťana bývá velkým problémem. Duch, to je jiná. Většina lidí není duchovní, ale je duševní a ještě více lidí jsou pouze lidé tělesní. Priority hodnot, hodnotový žebříček, málo kdo o něm vůbec uvažuje, či si jej uvědomuje.

 Duchovní člověk, řecky „pneumatikos“, má vztah s Bohem. Jeho duch komunikuje se svým tvůrcem. A zde docházíme k jádru věci, zde je zdroj radosti. Vnitřní stav srdce, vědomí Boží lásky, Ježíšovy oběti a Jeho smíření nás s Otcem, odpuštění hříchů, činnost Ducha svatého. Viz verš epištoly Římanům 8, 16 : „ Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti“. Všimněte si, ne duši, ale duchu. Lidský znovuzrozený duch je spojen s Duchem svatým a může nést a plodit ovoce radosti.

 A opět otázka, jak tuto radost, radost ze spasení, moderněji řečeno ze záchrany z oné šedivosti a tmy získat ??? A o tom příště. Zatím se za onu radost srdce modleme.

V slavné třetí kapitole evangelia Janova říká Ježíš členu židovské velerady Nikodémovi :

 „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch“(Jan 3,5-6 ). Zde zaznívá, že pravá radost je výsledkem přebývání v Boží přítomnosti, neboli – jestliže jsme, patříme do Božího království. Na světě je mnoho vtipných lidí, humorných lidí, rozdávajících smích a veselí, a přesto to mohou být lidé v srdci velmi smutní. Jeden slavný klaun, když se ho ptal člověk, kde se dobře pobaví, odkázal jej na své představení. Přitom bylo na něm vidět, jak je ztrápený a ve tváři strhaný….

 Král Šalamoun v Kazateli (Starý zákon), v oddílu „ Hledání blaženosti „ píše : ( Kaz. 2, 1 – 2 ) „Řekl jsem si v srdci : Nuže teď to zkusím s radovánkami a popřeji si dobrého. A hle, také to je pomíjivost! O smíchu jsem řekl: Je to ztřeštěnost, o radosti (v překladu spíše euforii, ) pak:

 Co to provádíš ? „ a končí konstatováním : „všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není.“

 Jestliže chceme být v Duchu svatém, v Duchu Kristově, abychom nesli jeho ovoce, radost, musíme se znovuzrodit. Co to znamená ? Nikodém se také ptá, a říká, copak mohu znovu vstoupit do těla své matky?

 Když vznikla křesťanská církev o svátku letnic, apoštol Petr řekl na tuto otázku tuto výzvu :

 „Obraťte se ( metanoa, – čiňte pokání, obrácení, změňte směr, styl života ), každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“

(Skutky apoštolů 2, 38 ). Jsme -li pokřtěni, nasycováni Božím slovem z Písma a na bohoslužbách, vnímáme-li ve svém nitru působení Kristova Ducha; potom jsme součástí Božího království. Je potřebí si toho být vědom. Pokud tomu tak není, je něco v nepořádku.

 Svátost křtu je skutečná a dar Ducha je nám dán. Pokud onen Duch dosvědčuje našemu duchu,

že jsme Boží děti! ( Řím. 8, 16 ). Ptejme se : patříme skutečně Kristu ? Nejsme tou odstřiženou větví? V oddíle o kmeni a ratolestech, které nesou ovoce, v evangeliu Janově, 15. kapitole Pán Ježíš říká :„ Ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“ Zůstávání v Kristu, to liturgické vyznání : –nežiji již já, ale žije ve mně Kristus, je existence v Božím království! V církvi Kristově. Potom křest, bohoslužby, svátosti jsou účinné. Kristus končí podobenství o kmeni a ratolestech takto :“ Zůstaňte v mé lásce. Zachováváte- li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše RADOST aby byla plná“. (Jan 15, 9 – 11 ).

 Zdroj vnitřní radosti v srdci je zachovávání přikázání a přebývání v Kristu. Znovuobjevme sílu církve, aby naše radost byla skutečná. Jsme narozeni z vody křtu, Božího slova a z daru Ducha svatého? Potom nás nic nemůže odloučit, oddělit od Kristovy lásky, a my se můžeme i v životě s mnohými těžkostmi skutečně radovat. Ta radost není z nás, je z Boha v Jeho království. Ta radost pramení z toho, že se nemusíme bát, Bůh je s námi a v nás.

 Modleme se za tuto skutečnou radost v našem srdci nezávisle na tom, co se děje kolem nás.

 Petr Mečkovský