Ovoce lásky, vůně lásky

Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem…
Jsi pramen zahradní, studna vody živé…
Probuď se, vánku severní, přijď vánku jižní, ať voní moje zahrádka …
 Píseň písní 4, 13-16

 „Láska Boží nezná žádných mezí, hlubší je než moře nejhlubší / Bůh mne příjal bídného, svým šatem oděl, oděl hříšného / mně všechnu vinu odpustil, svým dítětem mne učinil…“ – tak jsme v dětství zpívali v nedělní škole. Ano, láska je největším Božím darem. To jsem si uvědomoval při přednášce bratra biskupa Šandery, při vzdělávání duchovních na Lipové o biblické knize Písni písní. Bylo to ucelené slovo o různých možnostech výkladu této knihy SZ.

Píseň písní, říkal jsem si, překrásná, a nejenom alegorie, nejenom čerpání z různých starověkých mýtů, ale i konkrétní erotický vztah lásky milenecké, manželské. Bůh čistým lidským vztahům žehná.

Šalamoun a nevěsta, „milý můj je můj a já jsem jeho“, Hospodin a Izrael, Bůh a člověk, Kristus a Církev, Ježíš a Duše křesťana. Alegorie všech nuancí lásky, ale i konkrétní vztah. Láska je tajemství. Největší meta lidského života. Bůh je láska, říká Jan, ale pozor! : láska není Bůh! Obráceně to neplatí.

V biblické konkordanci jsem si našel mnoho, mnoho veršů o lásce.“Hospodine, jak mnoho miluješ lidi! “ říká Mojžíš ( 5.Mojžíšova 33,3).

A co básníci? Uchvacovaly mne verše Jaroslava Seiferta: “ Láska jsou zvony / tma / a salvy z děl / a všechny hvězdy na obloze / které znáš / když noc je hluboká…“

Jan Skácel si jednou všiml nápisu na sídlišti v Brně Lesné, ( který tam dodnes je ) a inspirován říká : „Někdo tam napsal / térem a metrovými slovy / Jediná moje lásko / očičko moje sametový „.

V Písni písní nás zaplaví slovo: “ Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův.“ (Píseň 8,6 ) Janovo slovo : „Tak Bůh miloval svět, že dal svého Syna …“ je snad nejznámější verš z Písma. V TV přenosu olympiády jsem zahlédl mezi diváky veliký plakát “ John 3, 16 ! „. Také způsob misie a evangelizace.

Miláček Páně Jan píše“ Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože …on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. “ Zde je klíč k onomu tajemství lásky. Láska je ovocem Ducha svatého. To ovoce si nevyprodukujeme sami, musíme nechat působit Ducha Kristova v nás, aby toto ovoce lásky rostlo a dozrálo…

Duch svatý je ten, který v nás rozněcuje lásku, plodí ovoce lásky. I tehdy když se kolem nás všechno hroutí. V dnešní krizi, nejen finanční a ekonomické, ale KRIZI HODNOT, zůstává láska jako skutečný znak církve. Vždyť podle toho pozná svět, jací jsme, jestliže se milujeme. Vůně lásky může být pro sekularizované lidi velmi přítažlivá. Víc než naše slova, která bývají často jenom klišé.

Ať Hospodin Bůh může říkat o své církvi “ : Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými / s výtečným ovocem / hennou i nardem / s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí / se vším kadidlovým stromovím / myrhou a aloe / se všemi balzámy nejlepšími. / Jsi pramen zahradní / studna vody živé ( Píseň 4, 13 – 15 ).

Jsou naše sbory, rodiny, manželství, vztahy, celá církev balzámem pro lidi, jsme voňaví ? Přítažliví ??? Jsme studnou vody živé pro žíznící ?

„Probuď se vánku severní, přijď vánku jižní …volejme Ducha svatého … ať příjde do své zahrady ( církve ), můj milý ( náš Pán Ježíš Kristus ) a jí výtečné ovoce její.( Píseň 4,16 )

To je tajemství lásky. Bůh je láska. A kdo v lásce zůstává, v Bohu zůstává a Bůh v něm. Vztah srdce, vztah lásky.

Chtějme být vůní, chtějme přitahovat.

 Petr Mečkovský