Nejnovější příspěvky

Muž z Nazareta

Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.
Skutky 10,38

Když se Filip setkal s Pánem Ježíšem a byl jím povolán k následování, vyprávěl o tom svému příteli Natanaelovi „Nalezli jsme toho, o kterém Psal Mojžíš v Zákoně a Proroci, Ježíše, syna Josefova, toho z Nazaretu.“ Natanael však namítá: „Copak může z Nazaretu Přijít něco dobrého?“. Toto město nemělo tehdy dobrou pověst. K tomu jeho obyvatelé nechtěli nic slyšet o Ježíši Kristu a pokusili se ho svrhnout z hory, na kterém město stojí.

 

Co měl Filip dělat? Vyzval prostě svého přítele: „Pojď a viz!“ Natanael poslechl a poznal osobně Pána Ježíše. Sotva byl totiž u něho, řekl mu Ježíš jasně, kdo Natanael je. . V úžasu se Natanael zeptal: „Odkud mne znáš?“ Tu zjevil Pán tomuto muži, že on – Ježíš z Nazaretu, je zároveň Božím Synem, který zná každé lidské srdce a v každé době ví, kde se nacházíme. Všechny pochybnosti v srdci Natanaele byly odstraněny. Uvěřil a vyznal: „Ty jsi Syn Boží, Král Izraele.“

Nevím, co si vy o ,tomto muži z Nazareta myslíte a zač ho považujete. Chtěl bych vás však poprosit slovy Filipa: Pojďte a vizte! On vám může pomoci a osvobodit vás od břemene hříchu. On zemřel na Golgotě za vás.

(Pokračování textu…)

Mír

Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš mír,..
Efezským 2,13-14

Již léta se nezabývají lidé tolik nějakou myšlenkou jako myšlenkou na mír. Toužíme po světovém míru. Kolik toho již bylo vynaloženo, aby lidstvo dosáhlo tohoto cíle. Avšak přes všechno úsilí o mír slyšíme stále o válkách, o hrozbách a úzkostech člověka.

Bible nás učí, že světový mír – snad už brzy – přijde. Ale tento mír nebude výsledkem lidského úsilí, bude uskutečněn samotným Bohem. Tisícileté království míru začne pod vládou Pána Ježíše Krista.

(Pokračování textu…)

Dvojí metr

Dvojí závaží se Hospodinu hnusí, falešné váhy nejsou nic dobrého.
Přísloví 20,23

Tento výrok platí především obchodníkům. Bůh požaduje, aby obchody byly poctivé a čestné, bez podvodů a klamu.

Dnes však chceme toto slovo použít všeobecně. Týká se i nás a toho, co vychází z našich úst. Podíváme-li se do svého srdce, nepoznáváme v něm také „dvojí metr“? Jednou naše slovo nevážíme na zlatých vážkách, podruhé sáhneme po lži z nouze. Ale přicházejí i okamžiky, kdy myslíme své slovo vážně, dáváme na to ruku a zaštiťujeme se čestným slovem nebo přísahou.

(Pokračování textu…)

Pojištění

Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe. Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho, že by natrvalo neustále žíti měl a nedočkal se zkázy.
Žalm 49, 8-10

Žijeme ve světě plném nebezpečí. V mnoha oblastech nás mohou potkat nepředvídané události, které nás nemusí jen poškodit, ale za které můžeme draze zaplatit. Abychom byli před těmito nepředvídanými náklady uchráněni, nabízejí nám pojišťovací společnosti všechna možná pojištění. Tato ochrana není však zadarmo. Ptáme se mnohdy, zda vysoké prémie, které je třeba zaplatit, nám zaručí vždy dostatečnou náhradu ztráty, která nás potká.

(Pokračování textu…)

Poklad v nebi

…a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli. Ale Bůh mu řekl: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.
Lukáš 12,19-21

Děj se odehrává v Texasu.

Kazatel byl od jednoho velmi bohatého muže pozván k obědu do jeho domu. Po hostině ho dovedl hostitel na výšinu, odkud bylo vidět celé okolí. Texasan ukázal na naftové těžní věže a řekl: „Před 25 lety jsem neměl nic. Teď to všechno, co vidíte, patří mně.“ K jeho majetku patřily také lesy, které bylo vidět na západě, stejně tak stáda dobytky na východě a obilná pole na jihu. Neustále s uspokojením zdůrazňoval: „To všechno mi patří.“

(Pokračování textu…)

Dobrý pastýř

Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a ony znají mne.
Jan 10,14

Pán Ježíš o sobě říká, že je dobrý pastýř, který dal svůj život za ovce. To se stalo tehdy na kříži na Golgotě. Po jeho smrti a vzkříšení se vrátil na nebesa. Přestal být tím naším pastýřem? Nikoliv. Zůstává milujícím, věrným a pečujícím pastýřem, stará se o všechny, kteří patří k jeho stádu. Jsou to všichni, kteří ho vyznávají za svého Spasitele a zcela mu důvěřují. I když je nyní ve slávě svého Otce, nezapomíná na žádnou ovci ze svého stáda. Je stále s nimi .

Zná hrbolatost cesty, kterou mají jít a ví o starostech, které jsou příčinou jejich slzí. Zná bolest rozloučení, ví o dětech, které rostou bez matky, o rodinách bez otce, o lidech, kteří jsou bez práce. Pastýř zná každý původ našeho neklidu. Věřící člověk ví, že pastýř zná své ovce a ovce znají jeho. Ví, že to s nimi pastýř myslí dobře a důvěřují mu. A tato důvěra otevírá dveře k dalšímu požehnání. Roste v jistotu, že Ježíš bude vždycky pomáhat a pást na zelených loukách, přivede je k tichým vodám potěšení. Proto můžeme říci: Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku.

Vykoupení

Byla to noc jejich bdění pro Hospodina, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je všem synům Izraele po všechna pokolení nocí bdění pro Hospodina.

2.Mojžíšova 12,42

Byla to noc Pascha, o které řekl Izraeli Hospodin, že jim patří. V oné noci musel lid porazit beránka a jíst ho a jeho krví potřít obě veřeje a nadpraží svých dveří. V oné nocí bude lid ochráněn před Zkázcem, který pobije v Egyptě všechno prvorozené. A oné noci bude Izrael vysvobozen z egyptského otroctví.

Ona pozoruhodná noc je odkazem na tu noc v níž byl Pán Ježíš vydán nepřátelům. Pro našeho Spasitele byla to hrozná noc. Byl zajat a cíl byl jasný: Chtěli ho ukřižovat. (Pokračování textu…)

Jaký je náš život?

Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení. Noe chodil s Bohem.

1.Mojžíšova 6,9

Bůh oznámil Noemovi soud o přicházející potopě. Dal mu příkaz, aby postavil archu, v níž by lidé a zvířata mohla být zachráněna. Nám věřícím Hospodin dal jasné sdělení o svém opětném příchodu a nastávajícím soudu.

Noe podle toho zařídil svůj život . Stavěl archu, kázal lidem, že přijde Boží soud a staral se o svou rodinu. Při tom neměl ani čas ani chuť stavět pro sebe velký dům nebo vydělat co nejvíce peněz. Měl se stavbou archy dost co dělat. Byla dlouhá 150 metrů, široká 25 metrů a vysoká 15 metrů, měla tři poschodí. Jak dal dohromady tolik materiálu? Kolik ho to asi stálo? Kde vzal na to peníze ? Kde vzal sílu k tomuto obrovskému dílu? Kde vzal potraviny pro sebe, svou rodina, zvířata, aby mohli všichni přežít? Na tyto otázky a další jiné existuje jen jediná odpověď. „Noe chodil s Bohem.“ Bůh se staral o vše potřebné a Noemovi dal potřebné schopnosti, aby dílo provedl.

(Pokračování textu…)

Chci se zastat duše, aneb o citech

Mnozí mi říkají,nemáš žádné pomoci v Bohu.
Žalm 3,3

„Mnozí mi říkají,nemáš žádné pomoci v Bohu“ (Žalm 3,3) stěžují si takto proroci a žalmista …

Můj milý bratr (a je jich víc) mi říká, nesmíš žít z duše ale z ducha. Duch musí vládnout tvé duši a tělu. Ano, snadno se jim to říká, a já dodávám. : řekněte to Davidovi , když utíkal na poušti před Saulem, když mu zemřel jeho milovaný Absolon, řekněte to Ráchel, když jí zabili děti, nenechala se utěšit , jak říká Písmo… Ale to je Starý zákon, my žijeme v novozákonní době bratře … Žalmy a proroci jsou plny citu, duše, emocí!

A co v Novém zákoně? Začněme u apoštolů. Milovaný Jan ví, že i jeho srdce (součást duše) jej potupuje. Ale ví také „že Bůh je větší než naše srdce a zná všechno!“ (1. Jan 3,19). Petr hovoří o konci spasení duše (1. Petr 1,9). Pavlovi je jasné, že chce činit dobré a přidrží se ho zlé (Řím. 7. kap.). A to je z ducha (Ducha)? Ne. Posléze je východiskem 8. kapitola Římanům. Apoštol Jakub hovoří o tom, že náš jazyk je víc ovládán duší než duchem. Ve Skutcích apoštolové píší, že prožívali „navenek úzkost, uvnitř strachy“ (Kral.) Je to možné? Je!

Nedostatkem všech tzv. „duchovních technologií“ je napasování určité věroučné pravdy do nepatřičné situace. Do špatného času. Bez vedení Duchem svatým nemůžeme používat literu Slova. Člověk je duch, duše a tělo. A pokaždé jiná oblast této trojice jakoby byla navrchu. Ano, je možné si vylévat duši před Hospodinem a přitom být v duchu skrze Ducha svatého. I žalmista říká „duše je smutná, duch se raduje“.

Ve Starém zákoně byla bytost člověka více pojímána celistvě. NZ rozlišuje (a nejen pro pochopení řecké filosofie a gnose). Rozlišuje proto, abychom chápali svoji bytost. Ale zároveň Písmo ukazuje, že není možné tyto tři složky od sebe odtrhnout. Hleďme na Ježíše.

Pán Ježíš věděl, že přichází jeho čas. Před zatčením, soudem, ukřižováním. V Getsemanské zahradě Ježíš noc před zatčením nechává učedníky stranou, bere si tři nejbližší a modlí se. Je napsáno: „Počal se rmoutit a teskliv být“ (mít strach – v jiném překladu). Tehdy jim dí: „Smutná je DUŠE má až k SMRTI. Pozůstaňme tuto a bděte se mnou.“ (Kral.). Ježíš, sám Ježíš říká, že má strach. Jeho duše je smutná až k smrti. Všimněte si, ne duch, ale duše… Ježíš jako člověk prožívá tyto stavy, proto nám také rozumí (Žid. 5,7-9) . Ale Ježíš jako Bůh říká: „Ne má, ale Tvá vůle se Otče staň“.

Učedníci, jeho nejbližší, v jedné pro něj z nejtěžších hodin pozemského života spí. Také se vám stává, že vaše duše je smutná až k smrti (ve výjimečných životních situacích), a vaši nejbližší spí??? Také máte strach? Děsíte se? Vaše duše křičí? Duch je v té chvíli stranou??? A CÍRKEV SPÍ??? Stalo se vám to? Ano, mně ano.

Ale VELEKNĚZ JEŽÍŠ nespí. Oroduje, přimlouvá se za nás. Za tebe. I v těžké chvíli tvého života. A ať ti různí bratři říkají žij z ducha a v duchu a z Ducha svatého, ano, to je správné, přesto věz, že se stane, že tato rada, (jinak nesmírně dobrá a SPRÁVNÁ), nefunguje. Ale Ježíš Kristus o tobě ví! Nebeský Otec. Duch svatý. ŽIJ i ve smutku s Bohem. Vyjdi ze smutku…

Petr Mečkovský

Živá voda

V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žížní, ať příjde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo.“ To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.
Jan 7,37-39

Když jsme koncem srpna navštívili s mým starším synem Robertem Řím, líbilo se mi, že na každém důležitém místě tohoto města jsou kašny s tekoucí pitnou vodou. V dusných a parných chvílích, dnech plných ostrého slunka příjde vhod občerstvení i opláchutí tváře či rukou studenou vodou. Našinec také ušetří na různých minerálkách. Voda. Jak je důležitá k našemu životu. Žízeň je přirozeným projevem potřeby našeho těla. Zkuste se delší dobu postít, tekutiny potřebujete. Snad jen při takzvaném Esteřině půstu, lidé dokáží s vypětím sil tři dny nejíst i nepít. Ale je to nesmírně těžké. Bez vody, tekutiny do několika dnů umíráme…

Každý z nás křesťanů touží mít kolem sebe studny a kašny s duchovní vodou, živou vodou Ducha svatého. Většina křesťanů se chodí napojit v neděli, možná i jiný den k nějaké studni, sboru, společenství, kostelu. Bez této vody duchovně umíráme. Je tu ještě něco víc : Přece, znáte to slovo, kde Pán Ježíš v evangeliu volá: “ žízní-li kdo, pojď ke mně a napí se. Kdo věří ve mně, řeky z jeho břicha/ nitra/ poplynou proudy vody živé. A to řekl o Duchu svatém, který v Jeho době ještě nebyl dán…“ (Jan 7, 37-39 )

Nepotřebujeme studny, ale přímý proud z našeho nitra, z našeho srdce. Většinou chceme v parné poušti našeho života najít oázu se studnami. A stává se, že je to fata morgána. Přelud našeho duchovního života. Principy, způsoby, rituály. Ano, pro děti to platí. Ale my máme přijít za Pánem Ježíšem Kristem a napít se od něj. Přijmout dar Ducha. Žít z Ducha. A z našeho nitra potečou pro druhé proudy vody, která bude oživovat, sytit, uzdravovat, léčit; která bude živou vodou pro bližní a pro církev. V Ezechielovi je o tom v závěrečných kapitolách. Také v knize Zjevení. (kap. 22,2 ) Voda, která bude pro zdraví národů. Evangelium o Boží lásce v Ježíši Kristu skrze Ducha svatého.

Na závěr Písma ve Zjevení je verš který odkrývá poslední dobu. „A Duch a nevěsta volají, přijď a napij se“. Dokonce zadarmo! Ano, Duch svatý a nevěsta – církev má a bude či již volá na druhé: „Kdo žízní, přijď a napij se “ (Zjev. 22.17). Žij nový život. Nevěsta Kristova, Církev, má vnitřní pramen. Neutuchající, dávající život.

Voláme na své okolí: „Máš žízeň? Pojď se napít! Má náš sbor, církev živou vodu? Moc Ducha svatého? Ovoce a dary Ducha? Anebo žijeme a dáváme jen ze své faty morgány? Sucho, poušť ? Nebo malinká studnička??? 

Ježíš volá : Kdo žízní, napij se. Obávám se, že ještě žízeň nemáme. Že nám stačí chodit jednou za čas ke studnám. Chtějme žíznit. Chtějme proud živých vod!

Nestačí nám studny Říma, jiných měst, či studny našich sborů…

Petr Mečkovský