Nejnovější příspěvky

Poklad v nebi

…a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli. Ale Bůh mu řekl: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.
Lukáš 12,19-21

Děj se odehrává v Texasu.

Kazatel byl od jednoho velmi bohatého muže pozván k obědu do jeho domu. Po hostině ho dovedl hostitel na výšinu, odkud bylo vidět celé okolí. Texasan ukázal na naftové těžní věže a řekl: „Před 25 lety jsem neměl nic. Teď to všechno, co vidíte, patří mně.“ K jeho majetku patřily také lesy, které bylo vidět na západě, stejně tak stáda dobytky na východě a obilná pole na jihu. Neustále s uspokojením zdůrazňoval: „To všechno mi patří.“

(Pokračování textu…)

Dobrý pastýř

Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a ony znají mne.
Jan 10,14

Pán Ježíš o sobě říká, že je dobrý pastýř, který dal svůj život za ovce. To se stalo tehdy na kříži na Golgotě. Po jeho smrti a vzkříšení se vrátil na nebesa. Přestal být tím naším pastýřem? Nikoliv. Zůstává milujícím, věrným a pečujícím pastýřem, stará se o všechny, kteří patří k jeho stádu. Jsou to všichni, kteří ho vyznávají za svého Spasitele a zcela mu důvěřují. I když je nyní ve slávě svého Otce, nezapomíná na žádnou ovci ze svého stáda. Je stále s nimi .

Zná hrbolatost cesty, kterou mají jít a ví o starostech, které jsou příčinou jejich slzí. Zná bolest rozloučení, ví o dětech, které rostou bez matky, o rodinách bez otce, o lidech, kteří jsou bez práce. Pastýř zná každý původ našeho neklidu. Věřící člověk ví, že pastýř zná své ovce a ovce znají jeho. Ví, že to s nimi pastýř myslí dobře a důvěřují mu. A tato důvěra otevírá dveře k dalšímu požehnání. Roste v jistotu, že Ježíš bude vždycky pomáhat a pást na zelených loukách, přivede je k tichým vodám potěšení. Proto můžeme říci: Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku.

Vykoupení

Byla to noc jejich bdění pro Hospodina, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je všem synům Izraele po všechna pokolení nocí bdění pro Hospodina.

2.Mojžíšova 12,42

Byla to noc Pascha, o které řekl Izraeli Hospodin, že jim patří. V oné noci musel lid porazit beránka a jíst ho a jeho krví potřít obě veřeje a nadpraží svých dveří. V oné nocí bude lid ochráněn před Zkázcem, který pobije v Egyptě všechno prvorozené. A oné noci bude Izrael vysvobozen z egyptského otroctví.

Ona pozoruhodná noc je odkazem na tu noc v níž byl Pán Ježíš vydán nepřátelům. Pro našeho Spasitele byla to hrozná noc. Byl zajat a cíl byl jasný: Chtěli ho ukřižovat. (Pokračování textu…)

Jaký je náš život?

Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení. Noe chodil s Bohem.

1.Mojžíšova 6,9

Bůh oznámil Noemovi soud o přicházející potopě. Dal mu příkaz, aby postavil archu, v níž by lidé a zvířata mohla být zachráněna. Nám věřícím Hospodin dal jasné sdělení o svém opětném příchodu a nastávajícím soudu.

Noe podle toho zařídil svůj život . Stavěl archu, kázal lidem, že přijde Boží soud a staral se o svou rodinu. Při tom neměl ani čas ani chuť stavět pro sebe velký dům nebo vydělat co nejvíce peněz. Měl se stavbou archy dost co dělat. Byla dlouhá 150 metrů, široká 25 metrů a vysoká 15 metrů, měla tři poschodí. Jak dal dohromady tolik materiálu? Kolik ho to asi stálo? Kde vzal na to peníze ? Kde vzal sílu k tomuto obrovskému dílu? Kde vzal potraviny pro sebe, svou rodina, zvířata, aby mohli všichni přežít? Na tyto otázky a další jiné existuje jen jediná odpověď. „Noe chodil s Bohem.“ Bůh se staral o vše potřebné a Noemovi dal potřebné schopnosti, aby dílo provedl.

(Pokračování textu…)

Chci se zastat duše, aneb o citech

Mnozí mi říkají,nemáš žádné pomoci v Bohu.
Žalm 3,3

„Mnozí mi říkají,nemáš žádné pomoci v Bohu“ (Žalm 3,3) stěžují si takto proroci a žalmista …

Můj milý bratr (a je jich víc) mi říká, nesmíš žít z duše ale z ducha. Duch musí vládnout tvé duši a tělu. Ano, snadno se jim to říká, a já dodávám. : řekněte to Davidovi , když utíkal na poušti před Saulem, když mu zemřel jeho milovaný Absolon, řekněte to Ráchel, když jí zabili děti, nenechala se utěšit , jak říká Písmo… Ale to je Starý zákon, my žijeme v novozákonní době bratře … Žalmy a proroci jsou plny citu, duše, emocí!

A co v Novém zákoně? Začněme u apoštolů. Milovaný Jan ví, že i jeho srdce (součást duše) jej potupuje. Ale ví také „že Bůh je větší než naše srdce a zná všechno!“ (1. Jan 3,19). Petr hovoří o konci spasení duše (1. Petr 1,9). Pavlovi je jasné, že chce činit dobré a přidrží se ho zlé (Řím. 7. kap.). A to je z ducha (Ducha)? Ne. Posléze je východiskem 8. kapitola Římanům. Apoštol Jakub hovoří o tom, že náš jazyk je víc ovládán duší než duchem. Ve Skutcích apoštolové píší, že prožívali „navenek úzkost, uvnitř strachy“ (Kral.) Je to možné? Je!

Nedostatkem všech tzv. „duchovních technologií“ je napasování určité věroučné pravdy do nepatřičné situace. Do špatného času. Bez vedení Duchem svatým nemůžeme používat literu Slova. Člověk je duch, duše a tělo. A pokaždé jiná oblast této trojice jakoby byla navrchu. Ano, je možné si vylévat duši před Hospodinem a přitom být v duchu skrze Ducha svatého. I žalmista říká „duše je smutná, duch se raduje“.

Ve Starém zákoně byla bytost člověka více pojímána celistvě. NZ rozlišuje (a nejen pro pochopení řecké filosofie a gnose). Rozlišuje proto, abychom chápali svoji bytost. Ale zároveň Písmo ukazuje, že není možné tyto tři složky od sebe odtrhnout. Hleďme na Ježíše.

Pán Ježíš věděl, že přichází jeho čas. Před zatčením, soudem, ukřižováním. V Getsemanské zahradě Ježíš noc před zatčením nechává učedníky stranou, bere si tři nejbližší a modlí se. Je napsáno: „Počal se rmoutit a teskliv být“ (mít strach – v jiném překladu). Tehdy jim dí: „Smutná je DUŠE má až k SMRTI. Pozůstaňme tuto a bděte se mnou.“ (Kral.). Ježíš, sám Ježíš říká, že má strach. Jeho duše je smutná až k smrti. Všimněte si, ne duch, ale duše… Ježíš jako člověk prožívá tyto stavy, proto nám také rozumí (Žid. 5,7-9) . Ale Ježíš jako Bůh říká: „Ne má, ale Tvá vůle se Otče staň“.

Učedníci, jeho nejbližší, v jedné pro něj z nejtěžších hodin pozemského života spí. Také se vám stává, že vaše duše je smutná až k smrti (ve výjimečných životních situacích), a vaši nejbližší spí??? Také máte strach? Děsíte se? Vaše duše křičí? Duch je v té chvíli stranou??? A CÍRKEV SPÍ??? Stalo se vám to? Ano, mně ano.

Ale VELEKNĚZ JEŽÍŠ nespí. Oroduje, přimlouvá se za nás. Za tebe. I v těžké chvíli tvého života. A ať ti různí bratři říkají žij z ducha a v duchu a z Ducha svatého, ano, to je správné, přesto věz, že se stane, že tato rada, (jinak nesmírně dobrá a SPRÁVNÁ), nefunguje. Ale Ježíš Kristus o tobě ví! Nebeský Otec. Duch svatý. ŽIJ i ve smutku s Bohem. Vyjdi ze smutku…

Petr Mečkovský

Živá voda

V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žížní, ať příjde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo.“ To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.
Jan 7,37-39

Když jsme koncem srpna navštívili s mým starším synem Robertem Řím, líbilo se mi, že na každém důležitém místě tohoto města jsou kašny s tekoucí pitnou vodou. V dusných a parných chvílích, dnech plných ostrého slunka příjde vhod občerstvení i opláchutí tváře či rukou studenou vodou. Našinec také ušetří na různých minerálkách. Voda. Jak je důležitá k našemu životu. Žízeň je přirozeným projevem potřeby našeho těla. Zkuste se delší dobu postít, tekutiny potřebujete. Snad jen při takzvaném Esteřině půstu, lidé dokáží s vypětím sil tři dny nejíst i nepít. Ale je to nesmírně těžké. Bez vody, tekutiny do několika dnů umíráme…

Každý z nás křesťanů touží mít kolem sebe studny a kašny s duchovní vodou, živou vodou Ducha svatého. Většina křesťanů se chodí napojit v neděli, možná i jiný den k nějaké studni, sboru, společenství, kostelu. Bez této vody duchovně umíráme. Je tu ještě něco víc : Přece, znáte to slovo, kde Pán Ježíš v evangeliu volá: “ žízní-li kdo, pojď ke mně a napí se. Kdo věří ve mně, řeky z jeho břicha/ nitra/ poplynou proudy vody živé. A to řekl o Duchu svatém, který v Jeho době ještě nebyl dán…“ (Jan 7, 37-39 )

Nepotřebujeme studny, ale přímý proud z našeho nitra, z našeho srdce. Většinou chceme v parné poušti našeho života najít oázu se studnami. A stává se, že je to fata morgána. Přelud našeho duchovního života. Principy, způsoby, rituály. Ano, pro děti to platí. Ale my máme přijít za Pánem Ježíšem Kristem a napít se od něj. Přijmout dar Ducha. Žít z Ducha. A z našeho nitra potečou pro druhé proudy vody, která bude oživovat, sytit, uzdravovat, léčit; která bude živou vodou pro bližní a pro církev. V Ezechielovi je o tom v závěrečných kapitolách. Také v knize Zjevení. (kap. 22,2 ) Voda, která bude pro zdraví národů. Evangelium o Boží lásce v Ježíši Kristu skrze Ducha svatého.

Na závěr Písma ve Zjevení je verš který odkrývá poslední dobu. „A Duch a nevěsta volají, přijď a napij se“. Dokonce zadarmo! Ano, Duch svatý a nevěsta – církev má a bude či již volá na druhé: „Kdo žízní, přijď a napij se “ (Zjev. 22.17). Žij nový život. Nevěsta Kristova, Církev, má vnitřní pramen. Neutuchající, dávající život.

Voláme na své okolí: „Máš žízeň? Pojď se napít! Má náš sbor, církev živou vodu? Moc Ducha svatého? Ovoce a dary Ducha? Anebo žijeme a dáváme jen ze své faty morgány? Sucho, poušť ? Nebo malinká studnička??? 

Ježíš volá : Kdo žízní, napij se. Obávám se, že ještě žízeň nemáme. Že nám stačí chodit jednou za čas ke studnám. Chtějme žíznit. Chtějme proud živých vod!

Nestačí nám studny Říma, jiných měst, či studny našich sborů…

Petr Mečkovský

Bláznovství. Nepochopení kříže.

Slovo o kříži je bláznovstvím těch, kdo jsou na cestě k záhubě, nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: „Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.“ Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhlédávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.
1.Korintským 1, 18 – 25

Co je největší tajemství víry ? To, že Bůh jedná jinak, než my si představujeme. Absurdita Boží oběti na KŘÍŽI. Kříž. Porážka změněná ve vítězství. Smrt, proměněná v život. Můj život a tvůj život. Život církve. Život vítězící nad smrtí.

Pavel v epištole Korintským říká že “ slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě, nám, kteří jdeme ke spáse je mocí Boží.“

Dále Pavel hovoří o tom, že „Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného.“

Mluví zde vlastně o třech kategoriích lidí, kteří hledají odpověď na otázky smyslu svého bytí. Jedni, zde Židé, / hledači „náboženské“ odpovědi,/ chtějí znamení, a podle tohoto, nebo těchto znamení se chtějí řídit. Dnes k nim patří všichni lidé, snažící se vlastním úsilím dostat se k Bohu.Všechna světová náboženství a ideologie „spásy“, kde člověk sám natahuje ruku po transcendentnu.

Druzí, zde Řekové, /agnostici, ateisté, filosofové, hledači „racionální“ odpovědi/, chtějí svým rozumem pochopit naši lidskou existenci.

Ale MY KŘESŤANÉ kážeme Krista ukřižovaného./ Je to skutečně tak?/ Pro ty první je to dle Pavla kámen úrazu, neboli, já chci sám „pochopit, obsáhnout, získat“ Boha, pro ty druhé je to nesmysl, bláznovství. Tedy spasení, a co je to spasení ? skrze smrt na kříži ? Bůh umírá na kříži? Má to zapotřebí ? Je nějaký Bůh? Proč na kříži? Proč oběť? A to je to tak jednoduché ? Přijmout fakt, že jeho, Ježíše Krista ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří ?/ Řím. 3, 25/.

Pán Ježíš Kristus říká v 3.kap. ev. Jana “ „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ A dále o kříži říká: „A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“To řekl, aby naznačil jakou smrtí má zemřít./Jan 12,32-33/.

Ano jedině KŘÍŽ, oběť Kristova na něm, je cestou spasení. Cestou k Bohu není vlastní úsilí, znamení, ani racionální pochopení života, čin anebo myšlení, ale jednoduché, prosté dětské přijetí spasení skrze kříž. Nestačí naše byť dobré skutky, sebelepší intelekt, je potřebí, jak říká ep. Římanům, toto : „vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých /po smrti na onom kříži/ budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: „Kdo v něho věří, nebude zahanben.“

Jedině kříž. Ne znamení, ne jen racionální myšlení. Bláznovství kříže. Jsme ochotni odhodit vlastní snažení a vlastní chápání a jít k onomu kříži? Přijmout zadarmo milost spásy? Vírou ? Bůh použil hrubost kříže a bolest Ježíšova těla k něze a lásce svého srdce vůči nám. Ano, jsme blázny pro lidi kolem nás. Bůh učinil výměnu. Oběť svého Syna za naše spasení. Nepochopitelné. Boží moudrost je lidem bláznovstvím. Nám je kříž spasením. Kříž ! znovu připomínají kříž. Vertikálu Boží k nám lidem, horizontálu Kristova objetí celého světa. Těm, kteří chtějí přijmout bláznovství kříže. Kříž. Víra je o tomto kříži. Přijímáš jednoduchost – bláznovství kříže?

Patr Mečkovský

Málo se modlíme konkrétně

Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.
Jk 5,16

Apoštol Jakub píše : „Mnoho zmůže modlitba spravedlivého opravdová ! (Jakub 5, 16 )

Málo se modlíme za konkrétní věci ? Ano. Málo. A také krátce. Jestliže není modlitba rychle vyslyšena, končíme. Týdny, měsíce,
roky?

Blázníš Petře? A co Monika, matka církevního otce Augustina, modlila se za svého syna 40 let. Jistě, řeknete si, to byl její syn. Ale má někdo takovou výdrž?

Natož se modlit za problém někoho „cizího“. Ale jsme si cizí ? Vždyť máme být Tělo Kristovo ! Ne, ještě to neumíme, nést břemena
jedni druhých.

Často jsem někoho žádal o modlitbu ve „své“ věci. Nicméně VÍM, že když jsem o něco poprosil, věci byly jiné, než bez modlitby. Také jsem žádal, aby druzí mi říkali svá břemena. Pár se jich našlo. Ještě některé nesu ( neříkám že denně, ale příležitostně ). Chci říci, od míry divokosti útoku, velikosti břemene či zajetí, spočívá míra modliteb církve !

Stále se mi připomíná Petr, který byl ve vězení a celá církev se za něj modlila a byl zázračně propuštěn! Jenže my křesťané dnešní doby neradi chodíme „s kůží na trh“, raději to řešíme sami, nebo v rámci malé skupiny. A také chceme vypadat křesťansky „spokojeně“. Nemám pravdu ?

Všimněte si, ve II. Kor. 1.kap. čtete od 3 – 11 verše : KDYŽ I VY NÁM BUDETE POMÁHAT MODLITBOU říká “ velký apoštol“ Pavel. Přečtete si tu pasáž celou.

Ano, Bůh křísí mrtvé. Duchovně, duševně i fyzicky. I mne staví znovu na nohy, dává výhled, učí mne závislosti na něm a nespoléhání na sebe. Jinak bych to vše neunesl. Často už jsem to chtěl zabalit a zbankrotovat.

…Ano, modlitba je především chvála, adorace, díkůčinění, oslava  Boží, proklamace Božího království, ALE je také prosbou, za sebe i za druhé…

Celé dlouhé měsíce se snažím ukázat, JAK má církev nést břemena druhých. Jak má se za sebe modlit. Jak se má nést. Jak se má přimlouvat. Nemyslete si, ptám se…Smysl modlitby, Boží vůle, za co se modlit, jak se modlit, co je to manipulace, co není … Mnoho věcí nám Duch svatý musí zjevovat.

Měli bychom znát duchovní anamnézu a diagnozu člověka, který žádá o přímluvnou modlitbu. Připomenu vám několik biblických postav mimo toho Pavla. Eliáše prosila matka mrtvého dítěte, žena vdova žádala o vyřešení jistého soudce tak dlouho, až se „naštval“ a vyhověl jí. Písmo říká : „vyhovím ji, jinak mi sem bude stále chodit…což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá ?“ (Lukáš 18, 5-7 ).

Učme se modlit za své těžkosti, učme se modlit také za druhé. A vytrvat ! Ještě je tam napsáno : “ Ale nalezne Syn člověka VÍRU na zemi, až příjde ?“ Máme víru pro dlouhodobé,, téměř neřešitelné případy ? “ Chceme se modlit jako církev za Petra ? Oslovuje nás
Pavel žádostí o modlitby za sebe? Nebo si říkáme, ten bratr mi za to nestojí ? 

Ty prosby jsou nějaké divné a moc se to vleče, kdo ví, co je Boží vůle…

Petr Mečkovský

Víra v době neoliberalismu

Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“
Mt 16,24 – 27
památka knížete Václava

Tato Ježíšova slova umísťuje evangelista Matouš za Petrovo vyznání, že Ježíš je Mesiáš a za Ježíšovo odmítnutí pohodlného života. Kristus předpovídá své utrpení a přijímá ho. Radikálně odmítá Petrův názor, že musí být za každou cenu úspěšný a vždy jen vítězit. Na první pohled se zdá, že Ježíš nezná život, libuje si v utrpení, spřádá své sny, které jsou opiem lidstva, aby se tím více vyklidil prostor pro nenávist a bezohlednost. (Pokračování textu…)

„BÝT MOSTEM…“

Pastýřský list k blížícímu se jubileu diecéze

„Vyzbrojeni vírou, láskou a nadějí.“ – 1 Te 5,6

 

Milé sestry, milí bratři, milost a pokoj Vám!

V tomto čase vrcholí jubilejní rok naší církve. Během tohoto roku jsme společně přemýšleli nad posláním, které jsme přijali od Pána. Na této cestě nás provází citát z 1. listu apoštola Pavla Tessalonickým připomínající hodnoty víry, lásky a naděje.

Naším posláním je žít a dosvědčovat tyto hodnoty. Náš zájem má patřit všem oblastem, kde jde o důstojný život,  o pravdu a spravedlnost, zkrátka o „věc“ evangelia a Ježíše Krista. (Pokračování textu…)