Nejnovější příspěvky

Pokoj

Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A POKOJ BOŽÍ, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše SRDCE i MYSL v Kristu Ježíši.
Fil.4,6-7

 

Zdroj vnitřního pokoje, Duch svatý, Duch Kristův nás bude hlídat v jakékoliv situaci. „Netrapte se ŽÁDNOU starostí…“. Když žádnou, tak skutečně žádnou. Do našeho srdce a do naší mysli přichází v toku prožívaného času mnoho různých strachů, úzkostí a nejistot.

 Minulost je za námi, nějak nás poznamenala, otiskla se na naší existenci, a již ji nemůžeme změnit. Přítomnost je v našich rukou, ale na „vůz života“ útočí mnoho různých situací, musíme umět správně manévrovat, řídit, dodržovat „pravidla silničního provozu“, všímat si značek; prostě stále jedeme …Co bude zítra, konkrétně mám třeba jít k zubaři, mám přirozený strach; jdu na zkoušku; čeká mne zařizování různých nepříjemností, které nemohu odkládat. Trápím se tím. A co na to ono Boží slovo ?

 Modlete se, udržujte komunikaci s Pánem, s Hospodinem, proste a děkujte. Předkládejte své žádosti Bohu.

 Příklad ? „ Pane, ty víš, jak se bojím toho zubaře, buď tam se mnou, veď ruce toho lékaře, ty jsi Pán. Děkuji.“

 A jestliže stojím ve víře, věřím, že Bůh mne slyší, rozhostí se v mé mysli hluboký POKOJ. Mám-li starost o své děti, mají před zkouškou, jedou do ciziny, nevím jak se rozhodnou? Pak je na místě zase modlitba. A v našem srdci opět zavládne ten správný POKOJ.

 Jestliže tomu tak není, musím se ptát, co ruší odpověď na mou modlitbu za pokoj v oněch věcech. Může to být nějaký hřích, nedostatek víry, nezakotvenost v Bohu, anebo, ty děti, nebo tu situaci si držíme ve svých rukou.

 Jen sebe, ale ani sebe nemohu natolik udržet… Natož své děti. Natož své zuby, zdraví, vždyť si nemohu „prodloužit“ svou postavu o jeden loket, a také moje vlasy jsou všechny spočítány, Bůh zná mou DNA a krevní skupinu, ví o schopnostech či neschopnostech onoho zubaře, zná inteligenci mých dětí, ví, jaké mohou dostat otázky…

 A jestli přijde válka? Jestli se octnu pro Krista ve vězení ? Jestli přijdou záplavy či požáry, katastrofy, pád měny, bankroty, světová pandémie ?

 

Já nemohu nějak zřetelně toto vše ovlivnit. Co mohu ovlivnit, je prosba o ten vnitřní Boží pokoj, který je nade všechnu logiku a má úžasná řešení, bude HLÍDAT moje srdce a mysl . V kom ? V Kristu Ježíši. Vždyť On je Kristus – Pomazaný Pán, Ježíš – Spasitel, Zachránce.

 Ať se děje cokoliv, On bude střežit skrze Ducha svatého onen POKOJ, ovoce víry, ovoce Ducha.

 Nemusím se bát. A i když mám strach, mohu mít vnitřní pokoj !

 To je také smysl evangelia, radostné zprávy, křesťane, dítě Boží, nemusíš se bát! Netrápit se žádnou starostí, Bůh je na tvé straně, On tě provede !

 Mám ten pokoj, vnitřní pokoj ? Máme jej ???

 Petr Mečkovský

SPRAVEDLNOST VYTVOŘÍ POKOJ

Až bude na vás vylit z výše Duch, poušť se stane sadem.  Spravedlnost vytvoří pokoj.  Spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky.
Izajáš 32;15,17

Prorok Izajáš hovoří o tom, že „působením Ducha dojde k přehodnocení všech hodnot.“ Spravedlnost zajistí klid a bezpečí. V konkordanci jsem našel pod slovem pokoj – význam – mír. Mám za to, že slovo mír dostatečně nevyjadřuje onen stav člověka, o kterém hovoří Písmo v epištole Galatským. Mír je snad ukončení bojů, stav kdy se neválčí, kdy je smluvně zajištěn klid zbraní, hranice, demarkační linie…Jen spravedlnost zajistí skutečný pokoj, tedy klid a bezpečí.

 Otázka zní : co vlastně je spravedlnost ? Ta spravedlnost, která vytváří pokoj, stav hlubokého vnitřního bezpečí, stav beze strachu, nejistoty, obav a starostí…Stav ukotvení ducha a duše člověka. Mír vytváří ochrannou linii, ale pokoj, vnitřní pokoj je víc, než klid zbraní …

 Biblické pojetí spravedlnosti ovlivnilo vývoj myšlenkových vzorů – paradigmat, čím vlastně spravedlnost je. Tři oblasti podle Písma obsah „spravedlnosti“ vytvářejí. Za prvé, právní oblast, spravedlivý je ten, který je nevinný, ale je napaden, obžalován. Příslušné sloveso s tím, má význam „osvobodit“ nebo „prokázat nevinným“. Jde zde o víc než jen objektivní spravedlnost, tedy epieikeia = velkorysá slušnost, jdoucí za platné normy. Spravedlnost, kde nejsou překrucovány normy. Spíše „duch zákona“, nežli „litera zákona“. Za druhé, tato spravedlnost poukazuje na kvalitu chování.

 Spravedlivý člověk jde až za hranici svého já. :“Spravedlivý dává a nešetří“(Přís.21,26.), „spravedlivý cítí i se svým dobytkem“(Přís.12,10). Třetí dimenze ukazuje spravedlnost tak, že na výsledku lze poznat kdo stojí v pozadí jako činitel. Hospodin se prosadí, je brán vážně, je „vítězný“! Tak by se dalo přeložit hebr.slovo spravedlnost. Jde o záchranu, spravedlnost, spásu. Ospravedlnění, řádnost, „očistění“, smazání hříchů vírou, kterou apoštol Pavel považuje za nepostradatelný předpoklad spásy (Řím. 3,21 -26).

 V knize Přísloví říká „Moudrost“: “…kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet.“ Pokoj je vnitřní stav naší duše, současně slovo pokoj označuje prostor, místnost, kde jsme obklopeni kolem zdmi, stropem, okny, dveřmi, podlahou. Jsme chráněni kolem dokola v této místnosti. Venku může být špatné počasí, bouře, noc nebo den, my jsme uvnitř chráněni…Jakoby naše bytost potřebovala mít vnitřní klid a současně být ochráněna v kolem dokola v našem „pokojíku“.   Pokoj je dán zdrojem KLIDU a MÍRU. Pavel píše do Efezu : „ V něm ( v Kristu ) je náš pokoj / mír /.   POKOJ je jasným a krásným znamením přítomnosti Ducha svatého v našich životech !   Přejme si / žádejme/ ve svých životech hluboký pokoj z Boha a ukotvený v Bohu.

Petr Mečkovský

Občasník Vinný kmen

Vinný kmen je informační bulletin Brněnské diecéze CČSH, který obsahuje informace o tom, co se děje a dělo v Brněnské diecézi. Vychází přibližně jednou za čtvrt roku.

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 16 (26.3.2015)

pdf_buttonPříloha Vinného kmene č. 16 pro děti (26.3.2015)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 15 (5.12.2014)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 14 (20.8.2014)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 13 (23.4.2014)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 12 (2.1.2014)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 11 (6.9.2013)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 10 (26.4.2013)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 9 (20.12.2012)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 8 (31.4.2012)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 7 (20.4.2012)

pdf_button Občasník Vinný kmen č. 6 (30.12.2011)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 5 (1.9.2011)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 4 (28.4.2011)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 3 (11.1.2011)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 2 (8.9.2010)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 1 (12.4.2010)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 0

Verše na každý den

pdf_button Na každý den 1. 1. 2015 až 31. 7. 2015 (26.3.2015)

pdf_buttonNa každý den 1. 9. 2014 až 31. 12. 2014 (20.8.2014)

pdf_buttonNa každý den 1. 5. 2014 až 31. 8. 2014 (23.4.2014)

pdf_buttonNa každý den 1. 1. 2014 až 30. 4. 2014 (2.1.2014)

pdf_buttonNa každý den 1. 9. 2013 až 31. 12. 2013 (6.9.2013)

pdf_buttonNa každý den 1. 5. 2013 až 31. 8. 2013 (24.4.2013)

pdf_buttonNa každý den 1. 1. 2013 až 30. 4. 2013 (20.12.2012)

pdf_buttonNa každý den 1. 9. 2012 až 31. 12. 2012(30.8.2012)

pdf_button Na každý den 1. 5. 2012 až 31. 8. 2012 (22.4.2012)

pdf_button Na každý den 1. 1. 2012 až 30. 4. 2012 (30.12.2011)

pdf_buttonNa každý den 1. 9. 2011 až 31. 12. 2011 (1.9.2011)

pdf_buttonNa každý den 1. 5. 2011 až 31. 8. 2011 (28.4.2011)

pdf_buttonNa každý den 1. 1. 2011 až 30. 4. 2011 (11.1.2011)

pdf_buttonNa každý den 1. 9. 2010 až 31. 12. 2010 (1.9.2010)

pdf_buttonNa každý den 1. 5. 2010 až 31. 8. 2010 (12.4.2010)

Nabídka drobných tisků vydávaných Tiskovým střediskem Brněnské diecéze

Tiskové středisko Brněnské diecéze již existuje od roku 2006 a vydalo od té doby různé brožurky, pohádky, básnické sbírky, pohledy, přání i další drobné tisky, které v naší církvi chyběly. Kontakt pro jejich objednání naleznete v záhlaví nabídkového listu.

pdf_buttonNabídka tisků (1.1.2014)

Postní čas

… v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno …
 Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!
 2 K 5, 19-6, 1. 2c

 Milé sestry, milí bratři,

 začínáme dnes postní čas. Jako jednotlivci, ale taky jako společenství se připravujeme na Velikonoce.

 Na cestu této přípravy Vám posílám krátké slovo z 2. Listu Korintským s prosbou a přáním, abychom si uvědomili, že právě nyní se nám otvírá vhodná příležitost obnovit náš vztah k Bohu. Všichni to potřebujeme. Každý máme oblasti života, kde jsme se vzdálili Bohu, druhým lidem i sobě samým a zatoulali se.

 Nyní slyšíme: Smíte se vrátit. Bůh za nás vydal svého Syna. Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám s hříchem ztotožnil, abychom my v něm dosáhli Boží spravedlnosti. Díky tomu, co Bůh učinil, se my smíme vrátit. Je to velká a vzácná příležitost. Neberme ji na lehkou váhu. Nemysleme si, že je to samozřejmé. Nepřijímejme ji naprázdno.

 Jak by se to mohlo stát? Tak, že bychom všechny projevy Boží přízně nechali jen tak projít kolem nás. Tak, že bychom se jimi třeba jen trošku potěšili, ale nepustili je dál do svých srdcí a životů.

 Bůh nám chce dát víc. Chce nás oživit, dát nový život, nový impuls. Od nás očekává vstřícnost a otevřenost, jinými slovy: víru. Takovou, která se projeví i v našem životním stylu a našich vztazích.

 Obvyklými a osvědčenými způsoby vyjádření lidské vstřícnosti vůči Božímu pozvání jsou: modlitba, čtení Písma, půst, dobročinnost. Pokoušejme se je všechny praktikovat.

 Otevřme Bohu svá srdce tím, že si nad stránkami Písma připomeneme jeho dílo, budeme o něm přemýšlet, za ně děkovat a na jeho základě prosit za svět, církev i za sebe navzájem.

 Vyjděme ze sebe a pořádně se rozhlédněme. Vnímejme potřeby a bolesti druhých. Proměňme je v modlitbu a skutky účinné pomoci.

Půstem se pokoušejme vystoupit z koloběhu konzumního způsobu života a činit kroky směrem ke svobodě.

 Přemýšlejme, ptejme se, hledejme a nacházejme způsoby, jak naplnit tuto vzácnou dobu milosti, abychom ji neprožili naprázdno.

Přeji nám všem, aby se čas postní pro nás skutečně stal zdrojem nové síly, inspirace, nového života od Boha.

 K tomu nám všem pomáhej Bůh Otec i Syn i Duch svatý! Amen!

 V Brně, na Popeleční středu dne 6. února L. P. 2008

 Petr Šandera, biskup

Velikonoční pozdrav

Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“
L 24, 32-34

Sestry a bratři,

zdravím Vás v tomto velikonočním čase tradičním pozdravem východních křesťanů: „Kristus vstal z mrtvých! – Vpravdě vstal z mrtvých!“

 V tomto čase se vracíme k evangelním příběhům o setkání se Vzkříšeným Kristem. Jsou to zvláštní příběhy, velmi realistické, strohé, neučesané. Dávají ještě tušit prvotní zmatek, nejistotu, ale taky obrovskou sílu z tohoto setkání. Tušíme, že i v nás otevírají a probouzejí něco nového. Zpřítomňují v nás zkušenost setkání se Vzkříšeným. Ta tvoří pramen života a dynamiky církve. Sestry a bratři, necítíte touhu poznat tuto zkušenost víc a osobněji, přiblížit se jí? Netoužíte po prožití podobné radosti, jakou učinili učedníci na počátku o Velikonocích?

 Dva rezignované a prchající do Emauz tato zkušenost vrátila zpět. Nehledě na noc utíkají zpátky k druhým učedníkům. Ožili. Prožili něco silného a nechtějí si to nechat pro sebe. V Jeruzalémě se setkávají se s dalšími a společně si mohou potvrdit: „Pán byl opravdu vzkříšen!“ Tato věta vyjadřuje základní vyznání rodící se církve a její zvěsti. Dodnes je její stopa živá v liturgii různých tradic.

 Poselství „Pán byl opravdu vzkříšen!“ dává mocný duchovní impuls jedincům i církvi.

 Jak zakoušíme dosah této věty my? Je to pro nás jen věta bez dopadu pro náš život nebo nám zprostředkovává něco ze síly původní zkušenosti učedníků?

 Velmi jsem v poslední době přemýšlel o nás, církvích v naší společnosti, o naší církvi a jejich perspektivách a možnostech, o tom, co bychom měli v církvi změnit a na co položit důraz. Je toho mnoho. Ale co potřebujeme jako církev především? Najít cestu k tomuto prameni. Zakusit, prožít do hloubky evangelium o vzkříšení jako Boží moc, jako sílu, která uvádí do pohybu naši víru a osvobozuje nás ke svědectví. Potřebujeme ožít, probudit se k životu.

 Pojďme o to prosit a pojďme to společně hledat. Nejen v tomto čase velikonočním, ale stále s jistotou, že hledající najdou a prosícím bude dáno.

 Pane Ježíši Kriste,
pro nás ukřižovaný a slavně vzkříšený,
věčně živý, přítomný i přicházející.
Nechceme tě znát pouze z doslechu.
Toužíme tě osobně poznat a být tebou poznáni.
Dotkni se nás,
naplň nás svou radostí a svobodou
a naše srdce se rozhoří tvým Ohněm.
Oživ nás, abychom v tobě ožili.
Tvůj život v nás se tak stane povzbuzením pro druhé.
Přiveď nás k prameni, jímž jsi ty sám.
Tvůj život v nás se tak stane pramenem pro druhé.
Tobě věříme a na tebe očekáváme.
Amen.

 Trvalou a do hloubky jdoucí radost z evangelia Vám všem vyprošuje

 Petr Šandera, biskup

 Ve velikonočním oktávu L. P. 2008

Biblické zamyšlení

Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.´“
Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

Matouš 2, 1-12

Hlavní poselství slavnosti Zjevení Páně (jinak také nepřesně Tří králů) je možno vyjádřit takto: JEŽÍŠ, jehož narození jsme o vánocích slavili, JE SPASITELEM VŠECH LIDÍ A NÁRODŮ. On ve své osobě a životě, který vrcholí obětí na kříži, spojuje rozptýlené a rozdělené lidstvo.

(Pokračování textu…)

Láska

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velkou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.

1.Korintským 13,1-8

 

Láska, velmi frekventované slovo. Dle encyklopedie je láska „ silný pozitivní vztah k osobám, věcem, idejím, k sobě samotnému.“ Řecký filosof Empedoklés hovoří o lásce jako kosmickém principu spojujícím rozdílné části v harmonický celek, Platón označuje lásku za sílu, povznášející duši k vyšším idejím. To samo o sobě nestačí.

 Apoštol Pavel popisuje dary Ducha, proroctví a jazyky, porozumění,všechno poznání, dokonce i víru, charitu a oběť jako nižší obdarování a charakteristiku křesťana, pokud toto vše není spojeno s láskou. Je to v naší přirozenosti, chceme věci a jevy vlastnit, pochopit a tedy s nimi pracovat. Jenže zapomínáme na zdroj, kolem nějž se vše shromažďuje, a bez nějž to nemá samo o sobě pravý smysl. Podstatný je motiv naší lásky, onoho „silného pozitivního vztahu“, a zdroj, z čeho naše láska pramení a směr, ke kterému se ubírá. Jedině láska z Ducha svatého je schopna být trpělivou, laskavou, nezávidící…Ovoce samo o sobě, pokud je nedozrálé, nepřináší užitek. Motivem nemá být zisk. „ Bože, já budu milovat, a ty budeš milovat mne. Vyslýchat modlitby, žehnat mi, uzdravovat, budu mít prospěch…“ To je dětinská láska, nedozrálá. Láska „ agapé“ je láskou, která dává, aniž by žádala zpětnou reakci. Co tedy s tím ? Jedině Duch svatý, Bůh sám je zdrojem, mízou, proudící do naší ratolesti a přinášející ovoce. Zralý křesťan je člověk, který uzrál modlitbou, obětí, sebe vydáním Hospodinu. Který se vydává k dispozici Duchu svatému. Který žije z milosti a pokání. A jestliže takoví zatím nejsme, protože jsme na cestě, teprve jako vinná réva nebo pomalu rostoucí strom, mající přinášet ovoce, usilujme o to. Vyslýchaná modlitba je takováto : „Pane Ježíši Kriste, tady jsem. Proměňuj můj život k tvému obrazu.“

  

Petr Mečkovský

EVANGELIZACE V PRAXI

Pán Ježíš Kristus před svým nanebevzetím říká učedníkům :“ dostanete sílu Ducha svatého a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

Skutky apoštolské 1,8 

V první Janově epištole ( 1,1-3 ) je napsáno :
 „Co bylo na počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkali, to zvěstujeme“ Slovo života.“ Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, SVĚDČÍME O NĚM a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.
 Evangelizace v praxi křesťanova života znamená svědčit o tom, co Hospodin Bůh učinil v našich životech. Jak Kristus naplnil naše potřeby, jaké jsme získali společenství v církvi, jak se projevuje naše víra v každodenním životě. Evangelizace nemusí být slovy, mnozí z nás nemají dar výřečnosti, muže být jen tím, co vyzařujeme z Boží slávy v našich životech.
 Co si lidé kolem nás hned nevšimnou, ale jednou přijdou a řeknou, ty jsi nějaký jiný, prosím tě, poraď mi v mých problémech… Uvidí na nás, zpočátku nepoznanou o to tišeji a pokorně prožívanou Boží slávu. A ti, kteří mohou mluvit, řeknou, ano, sdílím radost ve společenství církve, při liturgii v kostele spolu se sestrami a bratry.
 Bůh mne potěšil v mém smutku při odchodu partnera z tohoto světa, uzdravil mně, když jsem byl nemocný, pomohl mi v trápení s mými dětmi, Kristus je opravdu se mnou! Pojď se mnou a uvidíš .
 Ano stačí třeba jen naše pohostinnost, když sousedé potřebují v něčem pomoci, Písmo říká že „ sklenice studené vody podaná v pravý čas“ dojde odměnění.
 Nečiníme nic z povinnosti, ale z lásky k Bohu a bližnímu. Jestliže poctivě vyznáváme, „nežiji již já, ale žije ve mně Kristus“, bude to na nás znát.
 Nejlepší evangelizací je náš život, naše zkušenosti s Ježíšem.Potom můžeme, jako miláček Páně Jan říkat : co jsme viděli, co jsme slyšeli, co jsme zažili, čeho jsme se dotýkali, tak o tom svědčíme. Je to skutečnost, je to pravda.
 A tato pravda, tyto zkušenosti budou nejlepší misií pro ty naše nevěřící, pro naše sousedy, děti, vnuky, spoluzaměstnance, sousedy.
 Budeme svědky ? Lidé kolem nás potřebují skrze církev, skrze nás vidět
 Boží slávu. Vzkříšeného Krista. Sebelepší misijní programy, sebelepší propagace našich sborů nenahradí osobní zkušenost. ( Tím nepomíjím nutnost těchto programů. ) A pokud to neumíme, prosme Ducha Kristova, Ducha svatého, ať nás uschopní. 

Petr Mečkovský

Dopis k přípravě jubilea církve a diecéze

Náboženským obcím, radám starších, diecézní orgánům, členům Brněnské diecéze CČSH

Milé sestry, milí bratři, milost a pokoj Vám!

Jak jistě víte, příští rok si budeme připomínat 90. výročí založení naší církve a na podzim také 60. výročí ustavení naší diecéze. Vezměme tato výročí jako vzácnou příležitost k poděkování za Boží věrnost a ochranu, kterou jsme po léta směli zakoušet, ale také především jako příležitost k zamyšlení se nad námi a naším posláním v současném světě. Prosíme Vás o spolupráci při přípravě oslavy těchto výročí. Konkrétně se jedná o tyto úkoly:

  1. V diecézi připravujeme k tomuto výročí publikaci, která stručně představí minulost i současnost její i každé její obce a každé iniciativy s diecézí spojené (Betanie-Křesťanská pomoc; Diecézní duchovní péče; Akademický klub Tábor, Tiskové středisko; Diecézní centrum setkávání na Lipové; Partnerské kontakty s Essenem a další.) Prosíme rady starších o spolupráci při přípravě této publikace. Promyslete a pošlete nejlépe v elektronické podobě do 31. 8. t. r. na adresu diecéze krátké představení své obce (iniciativy, sdružení), její minulosti, současnosti, aktivit, které v ní probíhají; případně i plánů do budoucna. Vše v rozsahu 10 řádků. K tomu připojte 1-2 fotografie. Vámi dodané materiály budou dále ve spolupráci s Vámi redakčně zpracovány.
  2. Povzbuzujeme rady starších, aby připravily a uskutečnily v každé obci během příštího roku alespoň jednu akci spojenou s výročím církve a diecéze, která by byla určena pro veřejnost (den otevřených dveří s výstavou; koncert, besedu; přednášku; den dětí; presentaci publikace o církvi či diecézi). Při přípravě může požádat o pomoc odbor diecézní duchovní péči. O výročích a Vámi připravovaných akcích informujte prostřednictvím místních médií také své okolí. Do konce října t.r. sdělte písemně diecézní radě charakter a termín této plánované akce. Po jejím proběhnutí nás informujte o jejím průběhu a výsledku.
  3. Všichni se vytrvale modleme za dobrý průběh jubilejního roku, za využití této vzácné příležitosti k tomu, aby přinesla nový duchovní impuls jednotlivým obcím a také oslovila jejich okolí.
  4. Společně přemýšlejme nad Písmem a v modlitbě o svém poslání ve světě a konkretizujme je. (viz příloha). Co vnímáme v současnosti jako svůj hlavní úkol od Pána? – Kdo jsme v Kristu a co můžeme „nabídnout“? – Co potřebují a hledají lidé kolem nás? – Naše církev vznikla z touhy ukázat řešení náboženské krize moderního člověka. Jak můžeme být dnes společníky a průvodci lidí hledajících Boha? Co jsme schopni jim „nabídnout“? – Takový rozhovor by měl proběhnout v každé obci, v radách starších na biblických hodinách či při jiných příležitostech. Jeho výsledkem by měly být konkrétní návrhy a kroky. Zároveň je žádoucí, aby se tyto návrhy a závěry shromáždily v diecézním společenství, aby tak mohly dál inspirovat i jiné obce, diecézi a celou církev.

Nechť při všech přípravách můžeme zakoušet světlo a pomoc Ducha svatého a naučíme se více žít z jeho moci!

 

Za Brněnskou diecézi CČSH

 

ThDr. Petr Šandera, biskup

 

Brno, 20. června L. P. 2009

 

pdf_buttonDopis biskupa (*.pdf)

 

pdf_buttonPříloha k dopisu  (*.pdf)

Křest Páně

Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe. Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život. Neboj se, já budu s tebou. Tvé potomstvo přivedu od východu, shromáždím tě od západu. Severu poručím: »Vydej!« a jihu: »Nezadržuj!« Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země, každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil ke své slávě, koho jsem vytvořil a učinil.“ (Izajáš 43, 1-7) (Pokračování textu…)