Nejnovější příspěvky

Informace

Zveřejnění poskytnuté dotace Slavkov 2015

pdf button Dokument (*.pdf)

Datový plán na rok 2015:

pdf_buttonLP 2015  (*.pdf)

 

Datový plán na rok 2014:

pdf_buttonLP 2014  (*.pdf)

 

Výsledky hlasování ve vyhledávacím řízení na funkci patriarchy CČSH

Výsledky hlasování ve vyhledávacím řízení na funkci patriarchy v Brněnské diecézi CČSH.

pdf_buttonTabulka výsledků  (*.pdf)

 

Výsledky hlasování

Výsledky hlasování vikariátních shromáždění na kandidáty na funkci biskupa Brněnské diecéze CČSH.

pdf_buttonTabulka výsledků  (*.pdf)

 

Diakonie a sociální péče v Brně:

pdf_buttonDiakonie a sociální péče v Brně – soubor pro tisk (*.pdf)

 

Formulář pro datový plán:

pdf_buttonFormulář ve formátu PDF (*.pdf)

excel_buttonFormulář ve formátu MS Excel (*.xls)

 

Doplnění základního archu:

pdf_buttonFormulář ve formátu PDF (*.pdf)

excel_buttonFormulář ve formátu MS Excel (*.xls)

 

Zpráva archiváře:

pdf_button Formulář ve formátu PDF (*.pdf)

excel_button Formulář ve formátu MS Excel (*.xls)

 

Oběžníky

Oběžníky Brněnské diecéze naleznete zde.

O rybolovu

Od té chvíle začal Ježíš kázat: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské. Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře, byli totiž rybáři. Řekl jim: pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí. Oni hned zanechali sítě a šli za ním.

Matouš 4,17-20

Ježíš přichází do Galileje, aby zde vystoupil a veřejně oznámil, že se přiblížilo Boží království. Povolává si učedníky, jsou to rybáři. Nechají všeho a jdou za ním, aby se stali rybáři lidí.

Rybáři vstávají časně, nebo loví v noci – tak jako v Izraeli, protože ve dne je příliš horko a ryby se zdržují v chladnějších hlubinách. Tiše sedí na břehu, případně se pohupují na vratké loďce ve vlnách oceánu. Pozorují hladinu a čekají. Až si některá z ryb všimne návnady a spolkne ji i s háčkem. Skoro to vypadá, že úlovek nezávisí na rybáři, ale na rybě, která si vybírá, do které návnady se „zakousne“.
Každý si přeje ulovit co největší rybu. Znamená to hodiny trpělivého čekání a nakonec těžký souboj, který nemusí rybář vyhrát. I když se ryba chytí, může přetrhnout vlasec nebo třeba stáhnout rybáře do vody.

Když Ježíš veřejně vystoupil, ohlašoval, že se přiblížilo Království nebeské. V Mt13, 47-50 Boží království přirovnává k rybářské síti, do níž se zachytávají dobré i špatné ryby. Sám je ve starokřesťanské tradici v souvislosti se křtem znázorňován v podobě ryby a ti, kdo se probudili křtem k novému životu jako malé rybky.

Boží království je tedy síť nebo udice, ale kdo je rybář, a kdo ryba?

Ježíš povolal učedníky, aby se stali rybáři lidí. Představa křesťanů, kteří lákají, líčí a loví své oběti, nepůsobí nejlépe. Bližší je nám Janovo: „Pas mé beránky“. Přesto i tak se člověk stává křesťanem – že je uloven.

Představme si člověka čekajícího na břehu nebo v lodi na svůj úlovek. Stane se, že tiché čekání se promění v zápas na život a na smrt. Vítězí ten, kdo zůstane naživu. Ale co když je tou rybou chycenou na udici Ježíš? Co když se mu vyplnilo přání chytit tu nejvzácnější rybu?

V tomto případě si zcela nepochybně ryba vybrala svého rybáře. Nedala se nachytat a „spolknout to i s navijákem“, jak se říká. Aby ji našel, nechala si probodnut tělo železem a pověsila se na háček. Ale rybáři to nestačí. Chce rybu vytáhnout z vody, odnést ji domů a sníst. Proto s ní bojuje. Nechce zůstat na hlubině. Nechce se nechat stáhnout pod hladinu. A přeci právě k tomu je povolán. Následovat Krista. Přivinout se k jeho kříži. Ponořit se do jeho smrti. Jinak se vrací domů sám, bez úlovku.

„Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě, nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží“, říká apoštol Pavel (1Kor 1,18).
Učedníci, které Ježíš povolal, byli na rybolovu existenčně závislí. Ale, když je oslovil, pustili se sítí a sami se nechali ulovit. Jako Jonáš, teprve v břiše velryby poznal opravdový život a svou spásu:

„ V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě. Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily. …Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal, má modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám. Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují. Já ti však s  díkůvzdáním přinesu oběť, co jsem slíbil splním. U Hospodina je spása.“

Amen

Eva Matějková

Odpuštěné dluhy

„S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: „Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!“ Pán se ustrnul na oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: „Zaplať mi, co jsi dlužen!“ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: „Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!“ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: „Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?“ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. – Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“
Mt 18, 23-35

Nedávno jsem se ocitl na přednášce o náboženství. Téma velmi široké a tedy obecné. Přesto mne oslovila a zůstala mi v paměti jedna definice: že totiž náboženství (jakékoli) má svůj základ ve vděčnosti a vědomí dluhu. Vděčnost je motorem toho, čemu se vědecky říká „náboženská víra“.

Život jsem dostal, je to nezasloužený dar, tak jako každý nový den a mnoho a mnoho dalších dobrých darů, na kterých nemám zásluhu, které jsem nevytvořil ani nevymyslel.

Snad ještě dost lidí se na věřící dívá mylně, že to ten člověk musí, chodit do kostela, nehřešit, modlit se; že jsou náboženské povinnosti, které po něm jeho Bůh vyžaduje že je povinná úcta k Bohu, již on potřebuje. (Pokud je tomu u některých křesťanů skutečně tak, určitě to na nich poznáte – zvlášť v kostele.)

Naše víra nepramení z povinnosti nebo strachu, ale vděčnosti:

Bůh mi dal dar života a k němu přijít a mluvit s ním v modlitbě. A ještě:

Bůh sám se stal člověkem, aby vzal moji bídu, aby mi odpustil, aby mi dal naději. To je tajemství křesťanské víry. Můžu takové dary zaplatit, zasloužit si je? Těžko.

Všechno jsem dostal z milosti (SOLA GRATIA).

Kdo přemýšlí o minulosti, asi zná pocit dlužníka, který se už nemusí věšet na půdě kvůli úrokům a schovávat před exekutorem; dlužníka, kterému byl dluh odpuštěn a on může svobodně a vděčně dýchat. V  evangeliích najdeme o milosti Ježíšova podobenství: o dlužnících – Matouš 18, 23-35 nebo o marnotratném synovi – Lukáš 15.

Odpustil vám někdo stovku? Snad. Sto tisíc? Trouba. Milión ? To nevěřím. Bůh ale odpouští mnohem víc. Věříš? Nevěříš? Otázka zní jinak: jestli o to stojíš.

František Tichý

(Ne)úspěšný rybolov

Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z  Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš jim řekl: „Přátelé, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“ Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
Jan 21, 1-6

Po události vzkříšení Páně se sedm učedníků, kteří jsou zde reprezentativním počtem za celou církev, rozhodlo jít z podnětu Petrova na lov ryb. Šli však bez Kristova pověření. Vydali se na rybolov, jenž je nám obrazem misie církve, bez pokynů a bez vedení vzkříšeného Pána. A proto jejich celá akce skončila neúspěchem. Té noci nic neulovili.

Z toho nám vyplývá, že veškerá práce na díle Páně, která je konána jen z  vlastní iniciativy, je marná. Je to lovení v noci bez přítomnosti Krista. A takový rybolov – misie musí skončit jak jinak, než neúspěchem.

Zatímco se však ještě učedníci kymácejí na vlnách, Ježíš již stojí na břehu. Přichází tajemně a nepostřehnutelně za úsvitu, a oslovuje své učedníky těmito laskavými slovy: „Děti, nemáte něco k jídlu, nemáte nějakou rybu?“

Tato Ježíšova otázka je položena tak, že se na ni nečeká kladná odpovědět. Učedníci žádnou rybu na misii neulovili. Bez Ježíše Krista nedokáží nic. Ale ve spojení s ním a pod jeho vedením může být jejich činnost zdařilá. Ježíš jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi.“ Pravá strana byla vždy v obrazné řeči starověku stranou příznivou a šťastnou, ale i obrazem Boží moci. A tak s pomocí Pána Ježíše najednou následuje velký zátah ryb. Síť byla tak plná, že ji nemohli ani utáhnout.

Jestliže tedy s pomocí Pána Ježíše byl nakonec rybolov učedníků úspěšný, nebojme se i my pod Kristovým vedením rozprostřít své sítě k  misii, aby do sítě evangelia (radostné zvěsti) byli uloveni i lidé kolem nás a mohli se tak spolu s námi radovat z toho, že v Kristově zástupné smrti a jeho slavném vzkříšení máme odpuštění všech našich hříchů a život věčný.
Amen

Lubomír Pliska

Radostné Vánoce a chudého Ježíška

I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
Lukáš 2,7-11

Co se to s těmi lidmi děje? Každý mi letos přeje: „Veselé Vánoce a bohatého Ježíška!“

Bohatší život, bohatší Vánoce, když nemáte na dárky, tak si půjčete, …. Nekonečné omílání těchto podbízivých hesel se nám nějak záhadným způsobem dostalo pod kůži. Ti, jejichž jediným životním cílem je získat naše peníze i ty, které jsme ještě nevydělali, si mohou mnout ruce. Vždyť místo svátků naplněných pokojem a láskou si dokonce přejeme už jen být veselí a mít pod stromečkem hromadu drahých dárků. „Veselé Vánoce a bohatého Ježíška!“

Jako bychom hromadou zbytečných krámů, které už na Tři krále budou okoukané, zbytečné a tak hrozně všední, chtěli zaplácnout tu obrovskou prázdnotu, kterou cítíme tam kdesi uvnitř nás, jako bychom svým blízkým a hlavně dětem chtěli kompenzovat to, že jsme jim celý rok věnovali tak málo času a raději se zabývali sami sebou a svou kariérou či čímkoli jiným, co je pro nás důležitější, než naši blízcí.

Rád bych vám všem popřál, aby jste ve svých životech našli chudého Ježíška, který ani neměl, kam by hlavu složil, protože když naleznete tohoto chudého Ježíška, pak teprve poznáte tu obrovskou radost, kterou zvěstoval anděl Páně pastýřům pro všechny lidi. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.

Vám všem přejeme: „Radostné vánoce a chudého Ježíška!“

Petr Sadovský

Díkůvzdání za úrodu

A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“ Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom, a říkal si: `Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?´ Pak si řekl: `Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.´ Ale Bůh mu řekl: `Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?´ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“
Lukáš 12,15 – 21

První neděli v říjnu jsme už tradičně věnovali díkůvzdání za letošní úrodu. Zvolil jsem k té příležitosti známý text z evangelia podle Lukáše, o boháči a o jeho starosti, kam uložit úrodu. Napadlo mne několik myšlenek, o které bych se teď rád podělil i s vámi.

To, co považuji v této věci za nejdůležitější, je, že svým díkůvzdáním vyjadřujeme především vědomí, že známe dárce. Že si uvědomujeme, jak zbytečné a neúčinné by bylo veškeré naše snažení, jak beznadějné by bylo očekávání na sklizeň, kdyby nebylo Pána sklizně. Je to přesně tak, jak píše apoštol Pavel: ten člověk může zasévat, onen zalévat, ale je to jedině Bůh, kdo dává růst. To znamená, že my žijeme s vědomím vděčnosti a vyjadřujeme svou vděčnost tomu, který nám dopřál úrodu sklízet. O tom je celý svátek Díkůvzdání.

(Pokračování textu…)

Opuštěn?

Dlouho ještě, Hospodine, na mne ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat ?
Žalm 13,1

Snad také i ty sis několikrát myslel, že na tebe Pán Bůh zapomněl. Nejsi jediný, který má takové myšlenky. David, básník 13. Žalmu tázal se Boha přímo.: „Dlouho ještě, Hospodine, na mne ani nevzpomeneš?“ Připadal si docela opuštěný a zapomenutý, jak to také i u nás často bývá.

Mysleme na to, že zdání klame.V Žd 13,5 říká pisatel „… Vždyť Bůh řekl: Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ Copak by nemělo toto zaslíbení platit také pro nás? Boží slovo je věčně platné. V proroku Izajáši nalezneme nádherný Boží příslib: „Nezapomenu na tebe…“Ať se děje cokoliv, Hospodin je nám blízko.“A já s vámi jsem po všechny dny až do skonání světa.“ Řekl Pán Ježíš.

Snad nám Bůh dává příležitost, abychom mu za každých okolností důvěřovali a čekali na jeho pomoc a nespoléhali se sami na sebe. Jak jsou krásná Davidova slova, kterými tento Žalm končí. Nechť jsou tedy i našimi slovy:“Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.“

Pevná skála

Vytáhl mne z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet.

Žalm 40,2

Nevím, zda někdo z vás se dostal do bahnité jámy anebo musel jít bažinatou oblastí. V každém případě je to velmi nepříjemné a nebezpečné, když člověk nemá pevnou půdu pod nohama. Je to opravdu zlé, když se někdo proboří tam, kde není pevný základ. Je prakticky nemožné se dostat z takového nebezpečí vlastními silami.

Takovou zkušenost žalmista učinil. Bůh mu však pomohl, když se sám nemohl zachránit. Vyvedl ho ze zkázy, vytáhl ho z bahna a jeho nohy postavil na pevnou skálu.

(Pokračování textu…)

Neměnnost

Ty však jsi stále týž.

Židům 1,12

Je dobré, že existuje někdo, který je stále týž. Ať se časy mění, ať se střídá móda – on zůstává stejný. Nemění se. Je stejný ve své lásce, stejný ve svém smilování, stejný ve své věrnosti.

Je stejný včera dnes i zítra. Je dnes, čím byl včera a čím bude zítra. Zůstává na věčnosti, čím byl včera a čím je dnes.

Je na něho polehnutí, neboť své myšlení nemění. Podle něho se můžeme a smíme v důvěře řídit, jít bez nebezpečí. Jím nebudeme nikdy zklamáni. Na jeho slovo se můžeme spolehnout.

(Pokračování textu…)

Zpět ke kříži

Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří. …Tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.
Židům 9, 24 – 28

Na konci deváté kapitoly Listu Židům sděluje nám Duch svatý k našemu povzbuzení tři důležité skutečnosti, které se týkají minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Vede naše zraky zpět ke kříži. Tam byl Kristus obětován jen jedenkrát, aby na sebe vzal naše hříchy. jeho výkupné dílo není jen jedinečné ve své velikostí. Nikdy nemusí být opakováno. Smrt našeho Spasitele na kříži v pohledu na naše hříchy vše na věky napravila. Tato spása nemůže být ničím a nikým otřesena.

(Pokračování textu…)