Nejnovější příspěvky

Ovoce lásky, vůně lásky

Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem…
Jsi pramen zahradní, studna vody živé…
Probuď se, vánku severní, přijď vánku jižní, ať voní moje zahrádka …
 Píseň písní 4, 13-16

 „Láska Boží nezná žádných mezí, hlubší je než moře nejhlubší / Bůh mne příjal bídného, svým šatem oděl, oděl hříšného / mně všechnu vinu odpustil, svým dítětem mne učinil…“ – tak jsme v dětství zpívali v nedělní škole. Ano, láska je největším Božím darem. To jsem si uvědomoval při přednášce bratra biskupa Šandery, při vzdělávání duchovních na Lipové o biblické knize Písni písní. Bylo to ucelené slovo o různých možnostech výkladu této knihy SZ.

Píseň písní, říkal jsem si, překrásná, a nejenom alegorie, nejenom čerpání z různých starověkých mýtů, ale i konkrétní erotický vztah lásky milenecké, manželské. Bůh čistým lidským vztahům žehná.

Šalamoun a nevěsta, „milý můj je můj a já jsem jeho“, Hospodin a Izrael, Bůh a člověk, Kristus a Církev, Ježíš a Duše křesťana. Alegorie všech nuancí lásky, ale i konkrétní vztah. Láska je tajemství. Největší meta lidského života. Bůh je láska, říká Jan, ale pozor! : láska není Bůh! Obráceně to neplatí.

V biblické konkordanci jsem si našel mnoho, mnoho veršů o lásce.“Hospodine, jak mnoho miluješ lidi! “ říká Mojžíš ( 5.Mojžíšova 33,3).

A co básníci? Uchvacovaly mne verše Jaroslava Seiferta: “ Láska jsou zvony / tma / a salvy z děl / a všechny hvězdy na obloze / které znáš / když noc je hluboká…“

Jan Skácel si jednou všiml nápisu na sídlišti v Brně Lesné, ( který tam dodnes je ) a inspirován říká : „Někdo tam napsal / térem a metrovými slovy / Jediná moje lásko / očičko moje sametový „.

V Písni písní nás zaplaví slovo: “ Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův.“ (Píseň 8,6 ) Janovo slovo : „Tak Bůh miloval svět, že dal svého Syna …“ je snad nejznámější verš z Písma. V TV přenosu olympiády jsem zahlédl mezi diváky veliký plakát “ John 3, 16 ! „. Také způsob misie a evangelizace.

Miláček Páně Jan píše“ Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože …on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. “ Zde je klíč k onomu tajemství lásky. Láska je ovocem Ducha svatého. To ovoce si nevyprodukujeme sami, musíme nechat působit Ducha Kristova v nás, aby toto ovoce lásky rostlo a dozrálo…

Duch svatý je ten, který v nás rozněcuje lásku, plodí ovoce lásky. I tehdy když se kolem nás všechno hroutí. V dnešní krizi, nejen finanční a ekonomické, ale KRIZI HODNOT, zůstává láska jako skutečný znak církve. Vždyť podle toho pozná svět, jací jsme, jestliže se milujeme. Vůně lásky může být pro sekularizované lidi velmi přítažlivá. Víc než naše slova, která bývají často jenom klišé.

Ať Hospodin Bůh může říkat o své církvi “ : Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými / s výtečným ovocem / hennou i nardem / s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí / se vším kadidlovým stromovím / myrhou a aloe / se všemi balzámy nejlepšími. / Jsi pramen zahradní / studna vody živé ( Píseň 4, 13 – 15 ).

Jsou naše sbory, rodiny, manželství, vztahy, celá církev balzámem pro lidi, jsme voňaví ? Přítažliví ??? Jsme studnou vody živé pro žíznící ?

„Probuď se vánku severní, přijď vánku jižní …volejme Ducha svatého … ať příjde do své zahrady ( církve ), můj milý ( náš Pán Ježíš Kristus ) a jí výtečné ovoce její.( Píseň 4,16 )

To je tajemství lásky. Bůh je láska. A kdo v lásce zůstává, v Bohu zůstává a Bůh v něm. Vztah srdce, vztah lásky.

Chtějme být vůní, chtějme přitahovat.

 Petr Mečkovský

O radosti

Ovoce pak Ducha je …. radost.
List Galatským 5, 22

 Radost, kdo by po ní netoužil ? Stav, kdy jsme spokojení, blažení, hřeje nám u srdíčka, žádný mrak nezastírá náš výhled. Předpokladem radosti je vnitřní harmonie, a tu zákonitě nemíváme často. Život sám o sobě je velmi vytěžující, dramatický, plný překážek, plný drobných vnitřních i vnějších soubojů v tomto životě. Stále jsme ve střehu, kdy a kde nás co zaskočí a jaký vrchol budeme muset zase překonat. Zkušenost minulosti nastražuje past. Už dopředu jsme připraveni na to, odkud co špatného, těžkého, či smutného přijde. A podle naší nátury, povahy, charakteru, tyto různé situace v přítomnosti zvládáme. A co se týče budoucnosti, někdy chceme mít „klapky na očích“ a nevědět…Mnozí velmi rádi usínají, aby je realita života neobtěžovala.

 Kde potom čerpat radost, když je všude šedivo ?

 Vtipem, smíchem, humorem a legrací lze mnohé rány srdce zahlazovat. Dočasně.

 Humor je nutný k životu. Ale často se stává, že máme na „ tváři lehký úsměv, hluboký v srdci žal“, řečeno slovy básníkovými. A tady je nutno vědět, že člověk podle Nového zákona ( viz I. Tes. 5, 23 …Bůh … zachová vašeho ducha, duši i tělo !) se skládá ze tří částí, ducha, duše a těla. Naše tělo zprostředkovává našimi smysly vjemy a působí na duši. Duše má opět tři složky, vůli, emoce, a rozum, racio. Podle pořadí těchto složek, nebo jejich kombinace, jsme lidé buď racionální, chladní, anebo emocionální, vzrušiví, či lidé s velmi silnou vůlí. Může to být nakombinované, proměnlivé, věkem se měnící a podobně …

 Duše i pro křesťana bývá velkým problémem. Duch, to je jiná. Většina lidí není duchovní, ale je duševní a ještě více lidí jsou pouze lidé tělesní. Priority hodnot, hodnotový žebříček, málo kdo o něm vůbec uvažuje, či si jej uvědomuje.

 Duchovní člověk, řecky „pneumatikos“, má vztah s Bohem. Jeho duch komunikuje se svým tvůrcem. A zde docházíme k jádru věci, zde je zdroj radosti. Vnitřní stav srdce, vědomí Boží lásky, Ježíšovy oběti a Jeho smíření nás s Otcem, odpuštění hříchů, činnost Ducha svatého. Viz verš epištoly Římanům 8, 16 : „ Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti“. Všimněte si, ne duši, ale duchu. Lidský znovuzrozený duch je spojen s Duchem svatým a může nést a plodit ovoce radosti.

 A opět otázka, jak tuto radost, radost ze spasení, moderněji řečeno ze záchrany z oné šedivosti a tmy získat ??? A o tom příště. Zatím se za onu radost srdce modleme.

V slavné třetí kapitole evangelia Janova říká Ježíš členu židovské velerady Nikodémovi :

 „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch“(Jan 3,5-6 ). Zde zaznívá, že pravá radost je výsledkem přebývání v Boží přítomnosti, neboli – jestliže jsme, patříme do Božího království. Na světě je mnoho vtipných lidí, humorných lidí, rozdávajících smích a veselí, a přesto to mohou být lidé v srdci velmi smutní. Jeden slavný klaun, když se ho ptal člověk, kde se dobře pobaví, odkázal jej na své představení. Přitom bylo na něm vidět, jak je ztrápený a ve tváři strhaný….

 Král Šalamoun v Kazateli (Starý zákon), v oddílu „ Hledání blaženosti „ píše : ( Kaz. 2, 1 – 2 ) „Řekl jsem si v srdci : Nuže teď to zkusím s radovánkami a popřeji si dobrého. A hle, také to je pomíjivost! O smíchu jsem řekl: Je to ztřeštěnost, o radosti (v překladu spíše euforii, ) pak:

 Co to provádíš ? „ a končí konstatováním : „všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není.“

 Jestliže chceme být v Duchu svatém, v Duchu Kristově, abychom nesli jeho ovoce, radost, musíme se znovuzrodit. Co to znamená ? Nikodém se také ptá, a říká, copak mohu znovu vstoupit do těla své matky?

 Když vznikla křesťanská církev o svátku letnic, apoštol Petr řekl na tuto otázku tuto výzvu :

 „Obraťte se ( metanoa, – čiňte pokání, obrácení, změňte směr, styl života ), každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“

(Skutky apoštolů 2, 38 ). Jsme -li pokřtěni, nasycováni Božím slovem z Písma a na bohoslužbách, vnímáme-li ve svém nitru působení Kristova Ducha; potom jsme součástí Božího království. Je potřebí si toho být vědom. Pokud tomu tak není, je něco v nepořádku.

 Svátost křtu je skutečná a dar Ducha je nám dán. Pokud onen Duch dosvědčuje našemu duchu,

že jsme Boží děti! ( Řím. 8, 16 ). Ptejme se : patříme skutečně Kristu ? Nejsme tou odstřiženou větví? V oddíle o kmeni a ratolestech, které nesou ovoce, v evangeliu Janově, 15. kapitole Pán Ježíš říká :„ Ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“ Zůstávání v Kristu, to liturgické vyznání : –nežiji již já, ale žije ve mně Kristus, je existence v Božím království! V církvi Kristově. Potom křest, bohoslužby, svátosti jsou účinné. Kristus končí podobenství o kmeni a ratolestech takto :“ Zůstaňte v mé lásce. Zachováváte- li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše RADOST aby byla plná“. (Jan 15, 9 – 11 ).

 Zdroj vnitřní radosti v srdci je zachovávání přikázání a přebývání v Kristu. Znovuobjevme sílu církve, aby naše radost byla skutečná. Jsme narozeni z vody křtu, Božího slova a z daru Ducha svatého? Potom nás nic nemůže odloučit, oddělit od Kristovy lásky, a my se můžeme i v životě s mnohými těžkostmi skutečně radovat. Ta radost není z nás, je z Boha v Jeho království. Ta radost pramení z toho, že se nemusíme bát, Bůh je s námi a v nás.

 Modleme se za tuto skutečnou radost v našem srdci nezávisle na tom, co se děje kolem nás.

 Petr Mečkovský

Ovoce Ducha svatého – pokoj

Když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl:“Pokoj vám.“
 Jan 20, 19

 Jak často v našem životě podléháme strachu, podléháme různým úzkostem a napětí z toho, co se stalo, nebo má stát.

 Učedníci ztratili svého mistra a Pána. Byl ukřižován a zemřel. Říkal jim to několikrát dopředu a přece je to velmi zaskočilo. Zamkli se v nějaké místnosti a nevěděli co dělat. Báli se velerady, báli se zbožných Židů, nechtěli, aby je potkalo totéž. Ono je totiž dobré být za zdmi a zamčenými dveřmi. Alespoň nějaká ochrana. Hned nás nenajdou, jsme schováni, a jsme spolu dohromady…

 Ale co bude dál ? Strach svíral jejich srdce. Nemysleli ani tak na evangelium, tu radostnou zprávu o Království Božím, kterou měli rozšiřovat, ani na Krista, báli se o svou holou existenci. O svůj život.

 Nepřipomíná nám to naši situaci ? Voláme Ke Kristu, a ono se „nic“ neděje. Obklopují nás zdi našeho strachu a úzkosti, jsme zamčeni ve svém myšlenkovém systému a domníváme se, že Kristus Ježíš je mrtvý. Celá existence, naše okolí nás o tom přesvědčuje… Všechno jakoby spělo k horšímu. Podle zákonu termodynamického, věci uspořádané spějí k neuspořádaným. „Vymknuta z kloubů, doba šílí“ říká klasik. A my se jen shromažďujeme dohromady za zdí kostela.

 Ne, nebojte se, dopadne to jinak. Bůh slyší. Najednou, když už to nečekáme, objeví se mezi námi Ježíš a říká: POKOJ VÁM !

 A řeší naše životy. On nás nenechává ve strachu, on se za nás přimlouvá u Otce, posílá Ducha svatého.

 Kéž bychom otevřeli duchovní zrak a viděli vzkříšeného Ježíše !

 Kéž bychom místo bázlivosti, strachu a bez – naděje, viděli ve všem Pána. On nepřichází často ihned. Nechá nás shromáždit se, volat, modlit se, účastnit bohoslužeb a potom teprve přichází … Žijeme vírou, nebo jen tím, co vidíme? Víra je přece neviditelných věcí podstata. (Žid.11,1)

 Ježíš Kristus řekl ve svém rozloučení před smrtí učedníkům :“ Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Boží pokoj, ovoce Ducha svatého není z tohoto světa. Takhle nemyslí lidé kolem nás. Zabezpečují se. Naše bezpečí je u Hospodina.

 Máme problémy ? Trápení, nemoci, strachy, smutky ? Jděme ke Kristu, On je mezi námi a s námi, byl vzkříšen, byť to nevidíme. Jeho POKOJ vychází ve spočívání v něm. Přinesme mu své problémy a On je vyřeší. „ A ve vašem srdci ať vládne mír/pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni …“ ( Kol. 3,15 ).

 Petr Mečkovský

Pokoj

Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A POKOJ BOŽÍ, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše SRDCE i MYSL v Kristu Ježíši.
Fil.4,6-7

 

Zdroj vnitřního pokoje, Duch svatý, Duch Kristův nás bude hlídat v jakékoliv situaci. „Netrapte se ŽÁDNOU starostí…“. Když žádnou, tak skutečně žádnou. Do našeho srdce a do naší mysli přichází v toku prožívaného času mnoho různých strachů, úzkostí a nejistot.

 Minulost je za námi, nějak nás poznamenala, otiskla se na naší existenci, a již ji nemůžeme změnit. Přítomnost je v našich rukou, ale na „vůz života“ útočí mnoho různých situací, musíme umět správně manévrovat, řídit, dodržovat „pravidla silničního provozu“, všímat si značek; prostě stále jedeme …Co bude zítra, konkrétně mám třeba jít k zubaři, mám přirozený strach; jdu na zkoušku; čeká mne zařizování různých nepříjemností, které nemohu odkládat. Trápím se tím. A co na to ono Boží slovo ?

 Modlete se, udržujte komunikaci s Pánem, s Hospodinem, proste a děkujte. Předkládejte své žádosti Bohu.

 Příklad ? „ Pane, ty víš, jak se bojím toho zubaře, buď tam se mnou, veď ruce toho lékaře, ty jsi Pán. Děkuji.“

 A jestliže stojím ve víře, věřím, že Bůh mne slyší, rozhostí se v mé mysli hluboký POKOJ. Mám-li starost o své děti, mají před zkouškou, jedou do ciziny, nevím jak se rozhodnou? Pak je na místě zase modlitba. A v našem srdci opět zavládne ten správný POKOJ.

 Jestliže tomu tak není, musím se ptát, co ruší odpověď na mou modlitbu za pokoj v oněch věcech. Může to být nějaký hřích, nedostatek víry, nezakotvenost v Bohu, anebo, ty děti, nebo tu situaci si držíme ve svých rukou.

 Jen sebe, ale ani sebe nemohu natolik udržet… Natož své děti. Natož své zuby, zdraví, vždyť si nemohu „prodloužit“ svou postavu o jeden loket, a také moje vlasy jsou všechny spočítány, Bůh zná mou DNA a krevní skupinu, ví o schopnostech či neschopnostech onoho zubaře, zná inteligenci mých dětí, ví, jaké mohou dostat otázky…

 A jestli přijde válka? Jestli se octnu pro Krista ve vězení ? Jestli přijdou záplavy či požáry, katastrofy, pád měny, bankroty, světová pandémie ?

 

Já nemohu nějak zřetelně toto vše ovlivnit. Co mohu ovlivnit, je prosba o ten vnitřní Boží pokoj, který je nade všechnu logiku a má úžasná řešení, bude HLÍDAT moje srdce a mysl . V kom ? V Kristu Ježíši. Vždyť On je Kristus – Pomazaný Pán, Ježíš – Spasitel, Zachránce.

 Ať se děje cokoliv, On bude střežit skrze Ducha svatého onen POKOJ, ovoce víry, ovoce Ducha.

 Nemusím se bát. A i když mám strach, mohu mít vnitřní pokoj !

 To je také smysl evangelia, radostné zprávy, křesťane, dítě Boží, nemusíš se bát! Netrápit se žádnou starostí, Bůh je na tvé straně, On tě provede !

 Mám ten pokoj, vnitřní pokoj ? Máme jej ???

 Petr Mečkovský

SPRAVEDLNOST VYTVOŘÍ POKOJ

Až bude na vás vylit z výše Duch, poušť se stane sadem.  Spravedlnost vytvoří pokoj.  Spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky.
Izajáš 32;15,17

Prorok Izajáš hovoří o tom, že „působením Ducha dojde k přehodnocení všech hodnot.“ Spravedlnost zajistí klid a bezpečí. V konkordanci jsem našel pod slovem pokoj – význam – mír. Mám za to, že slovo mír dostatečně nevyjadřuje onen stav člověka, o kterém hovoří Písmo v epištole Galatským. Mír je snad ukončení bojů, stav kdy se neválčí, kdy je smluvně zajištěn klid zbraní, hranice, demarkační linie…Jen spravedlnost zajistí skutečný pokoj, tedy klid a bezpečí.

 Otázka zní : co vlastně je spravedlnost ? Ta spravedlnost, která vytváří pokoj, stav hlubokého vnitřního bezpečí, stav beze strachu, nejistoty, obav a starostí…Stav ukotvení ducha a duše člověka. Mír vytváří ochrannou linii, ale pokoj, vnitřní pokoj je víc, než klid zbraní …

 Biblické pojetí spravedlnosti ovlivnilo vývoj myšlenkových vzorů – paradigmat, čím vlastně spravedlnost je. Tři oblasti podle Písma obsah „spravedlnosti“ vytvářejí. Za prvé, právní oblast, spravedlivý je ten, který je nevinný, ale je napaden, obžalován. Příslušné sloveso s tím, má význam „osvobodit“ nebo „prokázat nevinným“. Jde zde o víc než jen objektivní spravedlnost, tedy epieikeia = velkorysá slušnost, jdoucí za platné normy. Spravedlnost, kde nejsou překrucovány normy. Spíše „duch zákona“, nežli „litera zákona“. Za druhé, tato spravedlnost poukazuje na kvalitu chování.

 Spravedlivý člověk jde až za hranici svého já. :“Spravedlivý dává a nešetří“(Přís.21,26.), „spravedlivý cítí i se svým dobytkem“(Přís.12,10). Třetí dimenze ukazuje spravedlnost tak, že na výsledku lze poznat kdo stojí v pozadí jako činitel. Hospodin se prosadí, je brán vážně, je „vítězný“! Tak by se dalo přeložit hebr.slovo spravedlnost. Jde o záchranu, spravedlnost, spásu. Ospravedlnění, řádnost, „očistění“, smazání hříchů vírou, kterou apoštol Pavel považuje za nepostradatelný předpoklad spásy (Řím. 3,21 -26).

 V knize Přísloví říká „Moudrost“: “…kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet.“ Pokoj je vnitřní stav naší duše, současně slovo pokoj označuje prostor, místnost, kde jsme obklopeni kolem zdmi, stropem, okny, dveřmi, podlahou. Jsme chráněni kolem dokola v této místnosti. Venku může být špatné počasí, bouře, noc nebo den, my jsme uvnitř chráněni…Jakoby naše bytost potřebovala mít vnitřní klid a současně být ochráněna v kolem dokola v našem „pokojíku“.   Pokoj je dán zdrojem KLIDU a MÍRU. Pavel píše do Efezu : „ V něm ( v Kristu ) je náš pokoj / mír /.   POKOJ je jasným a krásným znamením přítomnosti Ducha svatého v našich životech !   Přejme si / žádejme/ ve svých životech hluboký pokoj z Boha a ukotvený v Bohu.

Petr Mečkovský

Občasník Vinný kmen

Vinný kmen je informační bulletin Brněnské diecéze CČSH, který obsahuje informace o tom, co se děje a dělo v Brněnské diecézi. Vychází přibližně jednou za čtvrt roku.

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 16 (26.3.2015)

pdf_buttonPříloha Vinného kmene č. 16 pro děti (26.3.2015)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 15 (5.12.2014)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 14 (20.8.2014)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 13 (23.4.2014)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 12 (2.1.2014)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 11 (6.9.2013)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 10 (26.4.2013)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 9 (20.12.2012)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 8 (31.4.2012)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 7 (20.4.2012)

pdf_button Občasník Vinný kmen č. 6 (30.12.2011)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 5 (1.9.2011)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 4 (28.4.2011)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 3 (11.1.2011)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 2 (8.9.2010)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 1 (12.4.2010)

pdf_buttonObčasník Vinný kmen č. 0

Verše na každý den

pdf_button Na každý den 1. 1. 2015 až 31. 7. 2015 (26.3.2015)

pdf_buttonNa každý den 1. 9. 2014 až 31. 12. 2014 (20.8.2014)

pdf_buttonNa každý den 1. 5. 2014 až 31. 8. 2014 (23.4.2014)

pdf_buttonNa každý den 1. 1. 2014 až 30. 4. 2014 (2.1.2014)

pdf_buttonNa každý den 1. 9. 2013 až 31. 12. 2013 (6.9.2013)

pdf_buttonNa každý den 1. 5. 2013 až 31. 8. 2013 (24.4.2013)

pdf_buttonNa každý den 1. 1. 2013 až 30. 4. 2013 (20.12.2012)

pdf_buttonNa každý den 1. 9. 2012 až 31. 12. 2012(30.8.2012)

pdf_button Na každý den 1. 5. 2012 až 31. 8. 2012 (22.4.2012)

pdf_button Na každý den 1. 1. 2012 až 30. 4. 2012 (30.12.2011)

pdf_buttonNa každý den 1. 9. 2011 až 31. 12. 2011 (1.9.2011)

pdf_buttonNa každý den 1. 5. 2011 až 31. 8. 2011 (28.4.2011)

pdf_buttonNa každý den 1. 1. 2011 až 30. 4. 2011 (11.1.2011)

pdf_buttonNa každý den 1. 9. 2010 až 31. 12. 2010 (1.9.2010)

pdf_buttonNa každý den 1. 5. 2010 až 31. 8. 2010 (12.4.2010)

Nabídka drobných tisků vydávaných Tiskovým střediskem Brněnské diecéze

Tiskové středisko Brněnské diecéze již existuje od roku 2006 a vydalo od té doby různé brožurky, pohádky, básnické sbírky, pohledy, přání i další drobné tisky, které v naší církvi chyběly. Kontakt pro jejich objednání naleznete v záhlaví nabídkového listu.

pdf_buttonNabídka tisků (1.1.2014)

Postní čas

… v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno …
 Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!
 2 K 5, 19-6, 1. 2c

 Milé sestry, milí bratři,

 začínáme dnes postní čas. Jako jednotlivci, ale taky jako společenství se připravujeme na Velikonoce.

 Na cestu této přípravy Vám posílám krátké slovo z 2. Listu Korintským s prosbou a přáním, abychom si uvědomili, že právě nyní se nám otvírá vhodná příležitost obnovit náš vztah k Bohu. Všichni to potřebujeme. Každý máme oblasti života, kde jsme se vzdálili Bohu, druhým lidem i sobě samým a zatoulali se.

 Nyní slyšíme: Smíte se vrátit. Bůh za nás vydal svého Syna. Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám s hříchem ztotožnil, abychom my v něm dosáhli Boží spravedlnosti. Díky tomu, co Bůh učinil, se my smíme vrátit. Je to velká a vzácná příležitost. Neberme ji na lehkou váhu. Nemysleme si, že je to samozřejmé. Nepřijímejme ji naprázdno.

 Jak by se to mohlo stát? Tak, že bychom všechny projevy Boží přízně nechali jen tak projít kolem nás. Tak, že bychom se jimi třeba jen trošku potěšili, ale nepustili je dál do svých srdcí a životů.

 Bůh nám chce dát víc. Chce nás oživit, dát nový život, nový impuls. Od nás očekává vstřícnost a otevřenost, jinými slovy: víru. Takovou, která se projeví i v našem životním stylu a našich vztazích.

 Obvyklými a osvědčenými způsoby vyjádření lidské vstřícnosti vůči Božímu pozvání jsou: modlitba, čtení Písma, půst, dobročinnost. Pokoušejme se je všechny praktikovat.

 Otevřme Bohu svá srdce tím, že si nad stránkami Písma připomeneme jeho dílo, budeme o něm přemýšlet, za ně děkovat a na jeho základě prosit za svět, církev i za sebe navzájem.

 Vyjděme ze sebe a pořádně se rozhlédněme. Vnímejme potřeby a bolesti druhých. Proměňme je v modlitbu a skutky účinné pomoci.

Půstem se pokoušejme vystoupit z koloběhu konzumního způsobu života a činit kroky směrem ke svobodě.

 Přemýšlejme, ptejme se, hledejme a nacházejme způsoby, jak naplnit tuto vzácnou dobu milosti, abychom ji neprožili naprázdno.

Přeji nám všem, aby se čas postní pro nás skutečně stal zdrojem nové síly, inspirace, nového života od Boha.

 K tomu nám všem pomáhej Bůh Otec i Syn i Duch svatý! Amen!

 V Brně, na Popeleční středu dne 6. února L. P. 2008

 Petr Šandera, biskup

Velikonoční pozdrav

Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“
L 24, 32-34

Sestry a bratři,

zdravím Vás v tomto velikonočním čase tradičním pozdravem východních křesťanů: „Kristus vstal z mrtvých! – Vpravdě vstal z mrtvých!“

 V tomto čase se vracíme k evangelním příběhům o setkání se Vzkříšeným Kristem. Jsou to zvláštní příběhy, velmi realistické, strohé, neučesané. Dávají ještě tušit prvotní zmatek, nejistotu, ale taky obrovskou sílu z tohoto setkání. Tušíme, že i v nás otevírají a probouzejí něco nového. Zpřítomňují v nás zkušenost setkání se Vzkříšeným. Ta tvoří pramen života a dynamiky církve. Sestry a bratři, necítíte touhu poznat tuto zkušenost víc a osobněji, přiblížit se jí? Netoužíte po prožití podobné radosti, jakou učinili učedníci na počátku o Velikonocích?

 Dva rezignované a prchající do Emauz tato zkušenost vrátila zpět. Nehledě na noc utíkají zpátky k druhým učedníkům. Ožili. Prožili něco silného a nechtějí si to nechat pro sebe. V Jeruzalémě se setkávají se s dalšími a společně si mohou potvrdit: „Pán byl opravdu vzkříšen!“ Tato věta vyjadřuje základní vyznání rodící se církve a její zvěsti. Dodnes je její stopa živá v liturgii různých tradic.

 Poselství „Pán byl opravdu vzkříšen!“ dává mocný duchovní impuls jedincům i církvi.

 Jak zakoušíme dosah této věty my? Je to pro nás jen věta bez dopadu pro náš život nebo nám zprostředkovává něco ze síly původní zkušenosti učedníků?

 Velmi jsem v poslední době přemýšlel o nás, církvích v naší společnosti, o naší církvi a jejich perspektivách a možnostech, o tom, co bychom měli v církvi změnit a na co položit důraz. Je toho mnoho. Ale co potřebujeme jako církev především? Najít cestu k tomuto prameni. Zakusit, prožít do hloubky evangelium o vzkříšení jako Boží moc, jako sílu, která uvádí do pohybu naši víru a osvobozuje nás ke svědectví. Potřebujeme ožít, probudit se k životu.

 Pojďme o to prosit a pojďme to společně hledat. Nejen v tomto čase velikonočním, ale stále s jistotou, že hledající najdou a prosícím bude dáno.

 Pane Ježíši Kriste,
pro nás ukřižovaný a slavně vzkříšený,
věčně živý, přítomný i přicházející.
Nechceme tě znát pouze z doslechu.
Toužíme tě osobně poznat a být tebou poznáni.
Dotkni se nás,
naplň nás svou radostí a svobodou
a naše srdce se rozhoří tvým Ohněm.
Oživ nás, abychom v tobě ožili.
Tvůj život v nás se tak stane povzbuzením pro druhé.
Přiveď nás k prameni, jímž jsi ty sám.
Tvůj život v nás se tak stane pramenem pro druhé.
Tobě věříme a na tebe očekáváme.
Amen.

 Trvalou a do hloubky jdoucí radost z evangelia Vám všem vyprošuje

 Petr Šandera, biskup

 Ve velikonočním oktávu L. P. 2008

Biblické zamyšlení

Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.´“
Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

Matouš 2, 1-12

Hlavní poselství slavnosti Zjevení Páně (jinak také nepřesně Tří králů) je možno vyjádřit takto: JEŽÍŠ, jehož narození jsme o vánocích slavili, JE SPASITELEM VŠECH LIDÍ A NÁRODŮ. On ve své osobě a životě, který vrcholí obětí na kříži, spojuje rozptýlené a rozdělené lidstvo.

(Pokračování textu…)

Láska

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velkou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.

1.Korintským 13,1-8

 

Láska, velmi frekventované slovo. Dle encyklopedie je láska „ silný pozitivní vztah k osobám, věcem, idejím, k sobě samotnému.“ Řecký filosof Empedoklés hovoří o lásce jako kosmickém principu spojujícím rozdílné části v harmonický celek, Platón označuje lásku za sílu, povznášející duši k vyšším idejím. To samo o sobě nestačí.

 Apoštol Pavel popisuje dary Ducha, proroctví a jazyky, porozumění,všechno poznání, dokonce i víru, charitu a oběť jako nižší obdarování a charakteristiku křesťana, pokud toto vše není spojeno s láskou. Je to v naší přirozenosti, chceme věci a jevy vlastnit, pochopit a tedy s nimi pracovat. Jenže zapomínáme na zdroj, kolem nějž se vše shromažďuje, a bez nějž to nemá samo o sobě pravý smysl. Podstatný je motiv naší lásky, onoho „silného pozitivního vztahu“, a zdroj, z čeho naše láska pramení a směr, ke kterému se ubírá. Jedině láska z Ducha svatého je schopna být trpělivou, laskavou, nezávidící…Ovoce samo o sobě, pokud je nedozrálé, nepřináší užitek. Motivem nemá být zisk. „ Bože, já budu milovat, a ty budeš milovat mne. Vyslýchat modlitby, žehnat mi, uzdravovat, budu mít prospěch…“ To je dětinská láska, nedozrálá. Láska „ agapé“ je láskou, která dává, aniž by žádala zpětnou reakci. Co tedy s tím ? Jedině Duch svatý, Bůh sám je zdrojem, mízou, proudící do naší ratolesti a přinášející ovoce. Zralý křesťan je člověk, který uzrál modlitbou, obětí, sebe vydáním Hospodinu. Který se vydává k dispozici Duchu svatému. Který žije z milosti a pokání. A jestliže takoví zatím nejsme, protože jsme na cestě, teprve jako vinná réva nebo pomalu rostoucí strom, mající přinášet ovoce, usilujme o to. Vyslýchaná modlitba je takováto : „Pane Ježíši Kriste, tady jsem. Proměňuj můj život k tvému obrazu.“

  

Petr Mečkovský