Nejnovější příspěvky

Biblické zamyšlení

Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.´“
Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

Matouš 2, 1-12

Hlavní poselství slavnosti Zjevení Páně (jinak také nepřesně Tří králů) je možno vyjádřit takto: JEŽÍŠ, jehož narození jsme o vánocích slavili, JE SPASITELEM VŠECH LIDÍ A NÁRODŮ. On ve své osobě a životě, který vrcholí obětí na kříži, spojuje rozptýlené a rozdělené lidstvo.

(Pokračování textu…)

Láska

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velkou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.

1.Korintským 13,1-8

 

Láska, velmi frekventované slovo. Dle encyklopedie je láska „ silný pozitivní vztah k osobám, věcem, idejím, k sobě samotnému.“ Řecký filosof Empedoklés hovoří o lásce jako kosmickém principu spojujícím rozdílné části v harmonický celek, Platón označuje lásku za sílu, povznášející duši k vyšším idejím. To samo o sobě nestačí.

 Apoštol Pavel popisuje dary Ducha, proroctví a jazyky, porozumění,všechno poznání, dokonce i víru, charitu a oběť jako nižší obdarování a charakteristiku křesťana, pokud toto vše není spojeno s láskou. Je to v naší přirozenosti, chceme věci a jevy vlastnit, pochopit a tedy s nimi pracovat. Jenže zapomínáme na zdroj, kolem nějž se vše shromažďuje, a bez nějž to nemá samo o sobě pravý smysl. Podstatný je motiv naší lásky, onoho „silného pozitivního vztahu“, a zdroj, z čeho naše láska pramení a směr, ke kterému se ubírá. Jedině láska z Ducha svatého je schopna být trpělivou, laskavou, nezávidící…Ovoce samo o sobě, pokud je nedozrálé, nepřináší užitek. Motivem nemá být zisk. „ Bože, já budu milovat, a ty budeš milovat mne. Vyslýchat modlitby, žehnat mi, uzdravovat, budu mít prospěch…“ To je dětinská láska, nedozrálá. Láska „ agapé“ je láskou, která dává, aniž by žádala zpětnou reakci. Co tedy s tím ? Jedině Duch svatý, Bůh sám je zdrojem, mízou, proudící do naší ratolesti a přinášející ovoce. Zralý křesťan je člověk, který uzrál modlitbou, obětí, sebe vydáním Hospodinu. Který se vydává k dispozici Duchu svatému. Který žije z milosti a pokání. A jestliže takoví zatím nejsme, protože jsme na cestě, teprve jako vinná réva nebo pomalu rostoucí strom, mající přinášet ovoce, usilujme o to. Vyslýchaná modlitba je takováto : „Pane Ježíši Kriste, tady jsem. Proměňuj můj život k tvému obrazu.“

  

Petr Mečkovský

EVANGELIZACE V PRAXI

Pán Ježíš Kristus před svým nanebevzetím říká učedníkům :“ dostanete sílu Ducha svatého a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

Skutky apoštolské 1,8 

V první Janově epištole ( 1,1-3 ) je napsáno :
 „Co bylo na počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkali, to zvěstujeme“ Slovo života.“ Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, SVĚDČÍME O NĚM a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.
 Evangelizace v praxi křesťanova života znamená svědčit o tom, co Hospodin Bůh učinil v našich životech. Jak Kristus naplnil naše potřeby, jaké jsme získali společenství v církvi, jak se projevuje naše víra v každodenním životě. Evangelizace nemusí být slovy, mnozí z nás nemají dar výřečnosti, muže být jen tím, co vyzařujeme z Boží slávy v našich životech.
 Co si lidé kolem nás hned nevšimnou, ale jednou přijdou a řeknou, ty jsi nějaký jiný, prosím tě, poraď mi v mých problémech… Uvidí na nás, zpočátku nepoznanou o to tišeji a pokorně prožívanou Boží slávu. A ti, kteří mohou mluvit, řeknou, ano, sdílím radost ve společenství církve, při liturgii v kostele spolu se sestrami a bratry.
 Bůh mne potěšil v mém smutku při odchodu partnera z tohoto světa, uzdravil mně, když jsem byl nemocný, pomohl mi v trápení s mými dětmi, Kristus je opravdu se mnou! Pojď se mnou a uvidíš .
 Ano stačí třeba jen naše pohostinnost, když sousedé potřebují v něčem pomoci, Písmo říká že „ sklenice studené vody podaná v pravý čas“ dojde odměnění.
 Nečiníme nic z povinnosti, ale z lásky k Bohu a bližnímu. Jestliže poctivě vyznáváme, „nežiji již já, ale žije ve mně Kristus“, bude to na nás znát.
 Nejlepší evangelizací je náš život, naše zkušenosti s Ježíšem.Potom můžeme, jako miláček Páně Jan říkat : co jsme viděli, co jsme slyšeli, co jsme zažili, čeho jsme se dotýkali, tak o tom svědčíme. Je to skutečnost, je to pravda.
 A tato pravda, tyto zkušenosti budou nejlepší misií pro ty naše nevěřící, pro naše sousedy, děti, vnuky, spoluzaměstnance, sousedy.
 Budeme svědky ? Lidé kolem nás potřebují skrze církev, skrze nás vidět
 Boží slávu. Vzkříšeného Krista. Sebelepší misijní programy, sebelepší propagace našich sborů nenahradí osobní zkušenost. ( Tím nepomíjím nutnost těchto programů. ) A pokud to neumíme, prosme Ducha Kristova, Ducha svatého, ať nás uschopní. 

Petr Mečkovský

Dopis k přípravě jubilea církve a diecéze

Náboženským obcím, radám starších, diecézní orgánům, členům Brněnské diecéze CČSH

Milé sestry, milí bratři, milost a pokoj Vám!

Jak jistě víte, příští rok si budeme připomínat 90. výročí založení naší církve a na podzim také 60. výročí ustavení naší diecéze. Vezměme tato výročí jako vzácnou příležitost k poděkování za Boží věrnost a ochranu, kterou jsme po léta směli zakoušet, ale také především jako příležitost k zamyšlení se nad námi a naším posláním v současném světě. Prosíme Vás o spolupráci při přípravě oslavy těchto výročí. Konkrétně se jedná o tyto úkoly:

  1. V diecézi připravujeme k tomuto výročí publikaci, která stručně představí minulost i současnost její i každé její obce a každé iniciativy s diecézí spojené (Betanie-Křesťanská pomoc; Diecézní duchovní péče; Akademický klub Tábor, Tiskové středisko; Diecézní centrum setkávání na Lipové; Partnerské kontakty s Essenem a další.) Prosíme rady starších o spolupráci při přípravě této publikace. Promyslete a pošlete nejlépe v elektronické podobě do 31. 8. t. r. na adresu diecéze krátké představení své obce (iniciativy, sdružení), její minulosti, současnosti, aktivit, které v ní probíhají; případně i plánů do budoucna. Vše v rozsahu 10 řádků. K tomu připojte 1-2 fotografie. Vámi dodané materiály budou dále ve spolupráci s Vámi redakčně zpracovány.
  2. Povzbuzujeme rady starších, aby připravily a uskutečnily v každé obci během příštího roku alespoň jednu akci spojenou s výročím církve a diecéze, která by byla určena pro veřejnost (den otevřených dveří s výstavou; koncert, besedu; přednášku; den dětí; presentaci publikace o církvi či diecézi). Při přípravě může požádat o pomoc odbor diecézní duchovní péči. O výročích a Vámi připravovaných akcích informujte prostřednictvím místních médií také své okolí. Do konce října t.r. sdělte písemně diecézní radě charakter a termín této plánované akce. Po jejím proběhnutí nás informujte o jejím průběhu a výsledku.
  3. Všichni se vytrvale modleme za dobrý průběh jubilejního roku, za využití této vzácné příležitosti k tomu, aby přinesla nový duchovní impuls jednotlivým obcím a také oslovila jejich okolí.
  4. Společně přemýšlejme nad Písmem a v modlitbě o svém poslání ve světě a konkretizujme je. (viz příloha). Co vnímáme v současnosti jako svůj hlavní úkol od Pána? – Kdo jsme v Kristu a co můžeme „nabídnout“? – Co potřebují a hledají lidé kolem nás? – Naše církev vznikla z touhy ukázat řešení náboženské krize moderního člověka. Jak můžeme být dnes společníky a průvodci lidí hledajících Boha? Co jsme schopni jim „nabídnout“? – Takový rozhovor by měl proběhnout v každé obci, v radách starších na biblických hodinách či při jiných příležitostech. Jeho výsledkem by měly být konkrétní návrhy a kroky. Zároveň je žádoucí, aby se tyto návrhy a závěry shromáždily v diecézním společenství, aby tak mohly dál inspirovat i jiné obce, diecézi a celou církev.

Nechť při všech přípravách můžeme zakoušet světlo a pomoc Ducha svatého a naučíme se více žít z jeho moci!

 

Za Brněnskou diecézi CČSH

 

ThDr. Petr Šandera, biskup

 

Brno, 20. června L. P. 2009

 

pdf_buttonDopis biskupa (*.pdf)

 

pdf_buttonPříloha k dopisu  (*.pdf)

Křest Páně

Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe. Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život. Neboj se, já budu s tebou. Tvé potomstvo přivedu od východu, shromáždím tě od západu. Severu poručím: »Vydej!« a jihu: »Nezadržuj!« Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země, každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil ke své slávě, koho jsem vytvořil a učinil.“ (Izajáš 43, 1-7) (Pokračování textu…)

Ježíšovo DNES

Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili. Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:
`Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.´
Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“
Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“
Lukáš 4, 14-22

Dnešní příběh z evangelia nám otevírá hlubší pohled do tajemství Ježíšova poslání. Dále mluví o jeho SLOVU a o různých reakcích na toto SLOVO.

Ježíš koná svou službu v MOCI DUCHA. Má zvláštní zmocnění. Vše se kolem něho dává do pohybu. Dějí se věci. Zdrojem toho vše je DUCH.

(Pokračování textu…)

Odpuštění a láska

Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ –  „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“ Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“  A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“
L 7, 36-50

Ježíš to připustí. Proč? Co nám tím chce říct? Hlavní poselství tohoto příběhu by se dalo vyjádřit takto: Komu se hodně odpouští, ten hodně miluje. Ježíš o té ženě říká: „Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku.“

(Pokračování textu…)

Smrt, Bůh a člověk

Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas
a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
Jan 5, 24-29
Další biblické texty: Daniel 12, 1-3; Římanům 8, 1-13

Vzpomínáme v tyto dny obzvlášť na své zemřelé. Je to původně křesťanská záležitost,ale dneska to s námi žijí i naši „bratři ateisté“ a vůbec všichni. Jde o obecně lidskou záležitost, která jde s námi od počátku lidstva. JAK „ZPRACOVAT“ SMRT SVOU I SVÝCH BLÍZKÝCH? Říkáme sice , že smrt k životu patří a současně tušíme, že jsme stvořeni pro věčnost. Jak v tomto napětí žít?

(Pokračování textu…)

Ke svátku Božího Těla

A každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.
Sk 2,21
Nikdo nemůže říci „Ježíš je Pán“, leč v Duchu svatém. Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;
1 K 12,3-4
Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Jan 20,19-23

Milí přátelé,
učedníci smějí pohlédnout, snad si i sáhnout do samého srdce Ježíšova, do hloubky jeho bytosti, do středu jeho myšlení, cítění a orientace, které se nechává do krajnosti zraňovat a z něhož tryská krev a voda. Učedníci smějí ponořit svůj pohled do rukou, které učinily tolik dobrého a odsouzeny k nečinnosti přibitím na kříži žehnaly a objímaly celý svět. Učedníci přijímají Ducha, kterého Ježíš vyslal do světa ve chvíli své smrti, když řekl „Dokonáno jest“. Byla to velká výsada, která nebyla dána žádnému z mocných, bohatých, spokojených, sebevědomých a sebejistých. Jen ta skupina k politování ustrašených lidí, kteří jakoby si z toho, co jim Ježíš dříve říkal, nepamatovali vůbec nic. A přece toto jsou ti praví, vyvolení, požehnaní, královské kněžstvo, ti, kteří jsou hodni stát se apoštoly, protože jsou pravdiví. Mají strach a ví, že jim není pomoci. Bez Ježíše jsou ztraceni. Spatřili Pána a jejich srdce plesá radostí. Ježíš je zde, vše je v pořádku. Nic zlého se už prostě nemůže stát, protože už zase mají sílu milovat a odpouštět, protože v jejich srdci vládne pokoj, který svět nemůže dát ani vzít. Z Ducha svatého dostali sílu ponořovat se do ran Kristových v průběhu celého svého svědectví – martyria – o Kristu až do mučednické smrti, kterou většina z nich podstoupila.

(Pokračování textu…)

Letnice patří k Velikonocům

Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. (Sk 2, 1-4).

Druhého dne svátků velikonočních (pesah) přinášeli Izraelité do chrámu omérovou oběť – prvotinu nové sklizně obilí. Stejně tak o padesát dní později přicházeli se dvěma kvašenými chleby a dalšími dary v průvodě, v jeho čele byl veden mladý býček určený k oběti, aby v chrámě slavili šavuot – Svátek týdnů (Lv 23,15-22; Dt 16,9-12). Tento svátek se udržel i po zničení chrámu r. 70 n.l., protože byl již r. 100 př.n.l. pevně spojen s „dobou, kdy byla darována Tóra“. Slavnost je naplněním očekávání. Od Velikonoc se večer co večer připomíná a znovu prožívá cesta Izraele z Egypta až po zjevení na Sinaji. Midraš Tanchuma vysvětluje, že Izrael nedostal Tóru hned po vyjití z Egypta, ale musel jako těžce nemocné dítě po svém tělesném uzdravení  ještě nějaký čas čekat, než byl schopen přijmout duchovní věci. (Pokračování textu…)