Nejnovější příspěvky

Víra v době neoliberalismu

Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“
Mt 16,24 – 27
památka knížete Václava

Tato Ježíšova slova umísťuje evangelista Matouš za Petrovo vyznání, že Ježíš je Mesiáš a za Ježíšovo odmítnutí pohodlného života. Kristus předpovídá své utrpení a přijímá ho. Radikálně odmítá Petrův názor, že musí být za každou cenu úspěšný a vždy jen vítězit. Na první pohled se zdá, že Ježíš nezná život, libuje si v utrpení, spřádá své sny, které jsou opiem lidstva, aby se tím více vyklidil prostor pro nenávist a bezohlednost. (Pokračování textu…)

„BÝT MOSTEM…“

Pastýřský list k blížícímu se jubileu diecéze

„Vyzbrojeni vírou, láskou a nadějí.“ – 1 Te 5,6

 

Milé sestry, milí bratři, milost a pokoj Vám!

V tomto čase vrcholí jubilejní rok naší církve. Během tohoto roku jsme společně přemýšleli nad posláním, které jsme přijali od Pána. Na této cestě nás provází citát z 1. listu apoštola Pavla Tessalonickým připomínající hodnoty víry, lásky a naděje.

Naším posláním je žít a dosvědčovat tyto hodnoty. Náš zájem má patřit všem oblastem, kde jde o důstojný život,  o pravdu a spravedlnost, zkrátka o „věc“ evangelia a Ježíše Krista. (Pokračování textu…)

Ubi caritas et amor

Jako laň dychtí po bystré vodě,
tak dychtí duše má po tobě, Bože!
Žalm 42,2

V r. 1940 přišel bratr Roger do malé burgundské vesničky Taizé. Potkal tam starou ženu, která se na něho důvěřivě obrátila s prosbou: „Zůstaňte tu s námi, cítíme se tak opuštěni.“ Když tedy tenkrát koupil dům a přestěhoval se právě do tohoto koutu Francie, jistě netušil, jak velké duchovní dílo za sebou nechá, až odtud bude po 65 letech odcházet k nebeskému Otci. Z malých začátků, z nebezpečné ilegální činnosti uprostřed války, z horoucích modliteb, aby společná modlitba a přijímání potřebných na tomto místě nepřestaly, vyrostlo společenství více než 100 bratří z různých církví a konců světa. (Pokračování textu…)

Radost postního období

Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. Ale otec rozkázal svým služebníkům: Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen. A začali se veselit.
Lukáš 15,11-32

Milí přátelé,

máme tu k zamyšlení podobenství o marnotratném synu. Který ze dvou bratrů by nám byl sympatičtější, kdybychom je potkali? Pilný svědomitý pracovník, slušný občan, o kterém víme, co od něho očekávat; nebo nespolehlivý divoch s podivnými nápady, nedbale vyhlížející, o němž si nemůžeme dělat žádné iluze? Jiné ovšem bývá hodnocení v rodině. Víme, že děti všelijak problematické – zdravotně, povahově, které si leccos i samy zpackaly, velmi často nebývají rodiči odmítané, ale naopak milované ještě vroucněji než ty úspěšné, které dělají vždy to, co si rodiče přejí. U těch bezproblémových bývá vzájemný vztah „dobrý“, ale jaksi chladný, bez citové investice, jak se dnes říká. Jakoby mezi rodiči a dětmi ležela hradba právě té úspěšnosti, poslušnosti, vzornosti po všech stránkách, která je dobrá pro vztah, kdy jeden druhého ctí a vyhledává pro „něco“, ale je úplně na nic, když jde o osobní vztah přátelství a lásky. Leckdy je náš život a také postoj k Bohu velmi ovlivněný tím, zda jsme byli chloubou svých rodičů nebo nezbedové, kterým mnohé prošlo. Je zřejmé, že Ježíš dobře rozuměl životu.
Pro nás je však teď důležité hlavně to, že Ježíš rozuměl dobře Bohu a Božímu pozvání ke vstupu do jeho domu.

(Pokračování textu…)

Potřebujeme vzkříšení

Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou na věky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.
Jan 10,27-29

Milí přátelé,
v náboženství jsme jako děti dostávali obrázky. Na jednom z nich byl Ježíš – dobrý Pastýř. Stál klidně, s lehkým úsměvem v krásné krajině na zelené louce u bublajícího potůčku. Kolem krku se tulila ovečka, v níž jsem si představovala sama sebe. Později jsem viděla diapozitivy z Říma, z katakomb; a na jedné fresce opět Ježíš – dobrý Pastýř. Čím oslovoval tento obraz křesťany v té kruté době pronásledování? Zřejmě byl dobrý Pastýř jejich nejlepším průvodcem údolím stínů smrti. (Pokračování textu…)

Přímluvce a utěšitel

Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
Jan 15,26-27

Milí přátelé,

Přímluvcem, zastáncem, „goelem“ byl ve Starém zákoně nazýván člověk, který se zastával cizinců, utiskovaných, vdov a sirotků; člověk, který neodsoudí, když se ostatní odtahují, kdo se nebojí vystoupit na obranu slabšího, byť to nebylo zrovna populární, který je ochoten zaštítit ho svou ctí a důvěryhodností, protože mu věří, protože mu dává svou důvěru. A když se člověk marně rozhlíží po takovém přímluvci mezi lidmi, může se spolehnout na Boha, který se deklaruje jako „goel“, protože se zavazuje být vždy na straně těch, kterým se ubližuje. (Pokračování textu…)

Vánoce

Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.
Lukáš 2, 4-7

Snad už není nic, co by nebylo řečeno o křesťanských Vánocích, obzvlášť o tom, co nám zapsal evangelista Lukáš ve své 2.kapitole.
Přemýšlel jsem o tom z pohledu Josefa a Marie, kteří se také vydali do svého města Betléma, protože Josef byl z rodu Davidova. A Betlém bylo Davidovo město. Napadlo mne, co asi prožívali při příchodu do Betléma. Nikde nebylo místo ke spaní. Všechny cestovní hostince plné. Jaký prožíval Josef s Marií stres, úzkost a nejistotu co dál. Byli to lidé jako my.
Jistě, k Josefovi mluvil anděl, který mu řekl o počatém dítěti, že je z Ducha svatého. K Marii také promluvil anděl, dokonce archanděl Gabriel, řekl jí: počneš, a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš….tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
Znali tedy oba dva tuto situaci a byli poslušní jak světské moci, nařízení císaře Augusta, tak toho, co jim řekl anděl. Přesto asi mohli prožívat napětí, co bude dál, jestliže neseženou nocleh. Maria věděla, že porod se blíží, Josef z pozice hlavy rodiny asi přemýšlel co dál …
Myslím, že přes svoji velikou důvěru v Hospodina, jejich srdce vzrušeně tloukla a hlavou prolétaly různé myšlenky. Co dál ? Přes Boží zaslíbení. Nemyslím si, že to byli nějací supermani, i Maria později pod křížem plakala…
Možná se v tomto příběhu najdeme také, možná ne. Neznali budoucnost, my ji neznáme také.Také jsme v situaci, kdy k nám andělé obrazně či konkrétně mluví a my přestože máme zaslíbenou budoucnost, máme trochu strach. Nejistotu a úzkost. Není kde spát. Není hostinec, není sbor, církev, kostel, je tu jen chlév. Promiňte, někdy nám to tak připadá. Jsme i v tomto adventním čase někdy naplněni nějakou obavou, nejistotou, úzkostí, tlakem, problémy. A i když jsme dostali slovo od Boha, říkáme si, jak to asi dopadne? V rodině, zaměstnání, sboru, s naším zdravím, dětmi, blízkými. Tak to možná prožívali Josef a Marie. Noc na krku a není kde spát. I my jsme jako lidé, jako křesťané, jako církev před porodem a nemáme na to místa.
Zapomínáme na to, že po narození Ježíše v onom, zvířaty naplněném chlévě se sláva Boží a nebeské zástupy ukáží a zjeví. Ve chvílích našeho soukromého stresu zapomínáme na slovo Páně. Na ty anděly. To potom byla krásná noc! „ Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj mezi lidmi…“ Ano, ale život jde dál, co potom následovalo ? Útěk do Egypta před Herodesovým pronásledováním…
Přeji nám moji milí, abychom nezapomněli, co nám Pán Bůh dává o Vánocích, co nám jakýmkoliv způsobem řekl, sdělil, zaslíbil. Abychom předvánoční čas naplnili onou nadějí z Božího slova. Veškerá úzkost, strach, nejistota ať skrze naše očekávání Krista mizí…
Petr Mečkovský

Předčasné soudy

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
Matouš 7,1-2

Milí přátelé,

Písmo nás na mnoha místech zve k obezřetnosti, k přemýšlení, k posouzení situace a odmítnutí nesprávného jednání a životní orientace. Tím křesťanství vede ke kritickému myšlení, které je základem evropského ducha, a tak i vymožeností naší civilizace. Díky němu se nespokojíme s tím, co bylo, ale rozvíjíme poznání, zlepšujeme, zdokonalujeme. (Pokračování textu…)

Ve svobodě a důvěře přijmout Boží milost

Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muž jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“
Lukáš 1,26-38

 Milí přátelé,

Marie, Josef, Alžběta, Zachariáš, Jan Křtitel – nejvýznamnější postavy adventu, s nimiž se setkáváme na začátku Lukášova evangelia. Proč právě oni vystupují ze šedi známých i neznámých lidí své doby? Nevíme nic nebo téměř nic o jejich povaze, zásluhách a postavení ve společnosti. (Pokračování textu…)

Sola gratia – milostí Boží jsem, co jsem

Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, Synu Davidův!“ A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že to mohu učinit?“ Odpověděli mu: „Ano, Pane.“ Tu se dotkl jejich očí a řekl: „Podle vaší víry se vám staň.“ A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: „Ne, aby se to někdo dověděl!“ Oni však šli a rozhlásili ho po celé té krajině.
 Matouš 9,27 – 31

 Milí přátelé,

jistě by nás zajímalo, nakolik se oni dva slepci znali, jak dlouho spolu byli, zda si navzájem pomáhali, jestli mezi nimi bylo hlubší pouto. Víme jen tolik, že šli oba za Ježíšem, sdíleli stejnou víru, toužili po stejné milosti, nechtěli jeden druhého předběhnout, ale prosili “Smiluj se nad námi!“; toužili být uzdraveni společně. Můžeme u nich tedy najít lásku k bližnímu jako sám k sobě, naději, která spoléhá na to, co není viditelné a víru v Ježíše a jeho moc, na kterou jsou zvlášť dotazováni.

Prosili o milost, které se jim už dostalo, kterou už zakusili. Jinak by neviděli to, co druhým – vidícím zůstává skryto: že Ježíš je očekávaný zachránce od Boha a že to, co člověk bytostně potřebuje, je milost. Bez mnohých věcí, znalostí, zážitků a vztahů se člověk obejde, naučí se je postrádat; bez milosti od Boha však zůstává uzavřen ve své samotě a omezenosti.

(Pokračování textu…)