Přímluvce a utěšitel

Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
Jan 15,26-27

Milí přátelé,

Přímluvcem, zastáncem, „goelem“ byl ve Starém zákoně nazýván člověk, který se zastával cizinců, utiskovaných, vdov a sirotků; člověk, který neodsoudí, když se ostatní odtahují, kdo se nebojí vystoupit na obranu slabšího, byť to nebylo zrovna populární, který je ochoten zaštítit ho svou ctí a důvěryhodností, protože mu věří, protože mu dává svou důvěru. A když se člověk marně rozhlíží po takovém přímluvci mezi lidmi, může se spolehnout na Boha, který se deklaruje jako „goel“, protože se zavazuje být vždy na straně těch, kterým se ubližuje.

Pán Ježíš dává slib příchodu Přímluvce a Utěšitele ve chvíli, kdy učedníkům klade na srdce důležitou věc: aby setrvali v lásce i přes nepřízeň davu a příkoří od soukmenovců. Ježíš nedává příkaz, aniž by člověka uschopnil k jeho splnění; mohli bychom říci, že ten příkaz Ježíš plní vlastně za nás nebo spíše skrze nás, když k tomu vyslovíme své ANO. Věc ovšem neprobíhá ani magicky, ani jen v našem nevědomí; naopak vyžaduje naši bdělost, aktivitu a otevřenost pro nové věci, pro Ducha pravdy. Chce to oprostit se od nátlaku přátel i nepřátel a otevřít se pravdivému pohledu na sebe, na druhé lidi, na Krista, na jeho vztah k nám, na to, co nám přináší. Vidět, že patřit ke Kristu je vyznamenání, kterého se zdaleka nedostane každému; že „Kristus nám za škody stojí, stokrát víc slibuje“, jak zpívali husité. A když shledáme chyby, slabosti, neschopnost dostát svému poslání i na své straně, poznání pravdy nevede k zoufalství, ale k tím hlubšímu a opravdovějšímu vztahu k Bohu, před nějž smíme přistoupit i se svým Přímluvcem, Duchem svatým.

Svět kolem nás se tváří sebevědomě, že si vystačí sám bez Boha; je si však dobře vědom toho, že se bez přímluvce a přímluvců neobejde. Získává je lobováním, podplácením, psychologickým nátlakem, sliby… Duch svatý je Přímluvce, který se nedá podplatit ani umluvit líbeznými řečmi. Je tady, pro nás, pokud zůstáváme v Kristově lásce. Pak je jeho přímluva a podpora jistá. Tak jistá, že se na ni můžeme spolehnout a dát o ní svědectví druhým. Je to naše morální povinnost a samozřejmý důsledek lásky k lidem. Je tu Duch pravdy, v jehož světle se odhaluje lež o nás i o světě kolem; který osvětluje význam Ježíšovy osoby a jeho života, smrti a vzkříšení, odhaluje a dává zakusit hloubku jeho lásky; který propůjčuje sílu s Ježíšem vytrvat a vzít na sebe jeho břemeno; který činí toto břemeno sladkým; který rozvazuje náš jazyk, aby naše svědectví bylo srozumitelné všem, na nichž nám záleží a pro které je určeno; a který probouzí tutéž lásku, radost z pravdy a elán ke svědectví u těch, kteří skrze naše slovo uvěří. Duch svatý se za nás přimlouvá před Bohem, ale také před světem, před našimi protivníky, ba i před naší skepsí, únavou, nedověrou, zoufalstvím a zklamáním. Duch svatý přichází i tehdy, když už ho nemáme sílu vzývat. Stačí toužit po setrvání v lásce Kristově a být ochoten se od něj nechat potěšit.