Velikonoční pozdrav

Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“
L 24, 32-34

Sestry a bratři,

zdravím Vás v tomto velikonočním čase tradičním pozdravem východních křesťanů: „Kristus vstal z mrtvých! – Vpravdě vstal z mrtvých!“

 V tomto čase se vracíme k evangelním příběhům o setkání se Vzkříšeným Kristem. Jsou to zvláštní příběhy, velmi realistické, strohé, neučesané. Dávají ještě tušit prvotní zmatek, nejistotu, ale taky obrovskou sílu z tohoto setkání. Tušíme, že i v nás otevírají a probouzejí něco nového. Zpřítomňují v nás zkušenost setkání se Vzkříšeným. Ta tvoří pramen života a dynamiky církve. Sestry a bratři, necítíte touhu poznat tuto zkušenost víc a osobněji, přiblížit se jí? Netoužíte po prožití podobné radosti, jakou učinili učedníci na počátku o Velikonocích?

 Dva rezignované a prchající do Emauz tato zkušenost vrátila zpět. Nehledě na noc utíkají zpátky k druhým učedníkům. Ožili. Prožili něco silného a nechtějí si to nechat pro sebe. V Jeruzalémě se setkávají se s dalšími a společně si mohou potvrdit: „Pán byl opravdu vzkříšen!“ Tato věta vyjadřuje základní vyznání rodící se církve a její zvěsti. Dodnes je její stopa živá v liturgii různých tradic.

 Poselství „Pán byl opravdu vzkříšen!“ dává mocný duchovní impuls jedincům i církvi.

 Jak zakoušíme dosah této věty my? Je to pro nás jen věta bez dopadu pro náš život nebo nám zprostředkovává něco ze síly původní zkušenosti učedníků?

 Velmi jsem v poslední době přemýšlel o nás, církvích v naší společnosti, o naší církvi a jejich perspektivách a možnostech, o tom, co bychom měli v církvi změnit a na co položit důraz. Je toho mnoho. Ale co potřebujeme jako církev především? Najít cestu k tomuto prameni. Zakusit, prožít do hloubky evangelium o vzkříšení jako Boží moc, jako sílu, která uvádí do pohybu naši víru a osvobozuje nás ke svědectví. Potřebujeme ožít, probudit se k životu.

 Pojďme o to prosit a pojďme to společně hledat. Nejen v tomto čase velikonočním, ale stále s jistotou, že hledající najdou a prosícím bude dáno.

 Pane Ježíši Kriste,
pro nás ukřižovaný a slavně vzkříšený,
věčně živý, přítomný i přicházející.
Nechceme tě znát pouze z doslechu.
Toužíme tě osobně poznat a být tebou poznáni.
Dotkni se nás,
naplň nás svou radostí a svobodou
a naše srdce se rozhoří tvým Ohněm.
Oživ nás, abychom v tobě ožili.
Tvůj život v nás se tak stane povzbuzením pro druhé.
Přiveď nás k prameni, jímž jsi ty sám.
Tvůj život v nás se tak stane pramenem pro druhé.
Tobě věříme a na tebe očekáváme.
Amen.

 Trvalou a do hloubky jdoucí radost z evangelia Vám všem vyprošuje

 Petr Šandera, biskup

 Ve velikonočním oktávu L. P. 2008