Kázání na 9. neděli po Duchu svatém, 6. srpna 2017, Brno Botanická
Gn 3, 1-5 / Ř 7, 15-23 / Mt 13, 24-30
(na základě staršího kázání ThDr. Jiřího Silného)
Bratři a sestry,
jak je možné, že v kosmu vládne perfektní řád a mezi lidmi takový nepořádek? Na tuhle otázku existují různé odpovědi, téma zaměstnává různé myslitele odedávna, ale žádná odpověď není taková, aby uspokojila všechny a hlavně, aby nám řekla, jak to trvale zařídit, aby nepořádek mezi lidmi přestal a zavládl pořádek, láska, pokoj, dobro, mír…..
V náboženské podobě ta otázka zní: “Jak je možné, že ve světě stvořeném Bohem, je tolik zla?” V lidském světě, který by měl mít k Bohu nejblíž. Vždyť teprve v lidském světě má vůbec smysl mluvit o dobru a o zlu – právě proto, že v lidském světě se všechno neřídí neměnnými zákony a instinkty, ale existuje zde možnost volby.
Žijeme ve světě, kde lidé žijí a chodí s otevřenýma očima a jako Bůh vidí dobré a zlé. Proč tak často volí zlé? Je to těžká a oprávněná otázka a kdo právě kvůli tomu nemůže uvěřit v Boha, činí tak z opravdu vážného a pochopitelného důvodu – těžko to mít takovému člověku za zlé.
Co s tím? Je zvláštní, že Bible, monumentální knihovna, nemá vypracován nějaký racionální filosofický systém, který by zlo vysvětloval – vystačí pořád s tím starým mytickým vyprávěním o hadu a o vyhnání z ráje. Přitom Nový zákon je psán řecky, jazykem, kterým už pár set let psali slavní filosofové. Ne, že by autoři Bible neznali takové možnosti výkladu světa, ale prostě volí náboženský postoj. Píší z víry a pro víru. To znamená, že jde o to, jak v tom světě, jaký je, co nejlépe žít, tak, aby život měl smysl. Zájem svět vysvětlovat stojí až na druhém místě.
Ale vraťme se ještě k otázce: Kde se bere zlo? Biblicky – kde se vzal plevel? To udělal nepřítel – říká lakonicky dnešní podobenství. Ve skrytu, ve tmě přišel a nasel do pšenice plevel. Vysvětlení – nevysvětlení, prostě se to nějak stalo, zadrhlo, popletlo a pokazilo. Je v tom špatná lidská volba, podlehnutí pokušení, pyšné vystoupení na Boží místo. Lidský pád a hřích společný nám všem. Ale ještě někdo za tím je – někdo zlý a chytrý, pokušitel, svůdce zneužívající lidskou slabost. Síla, které se jen těžko bránit, právě pro tu skrytost a chystrost. Je to až mytické popsání něčeho, co všichni důvěrně známe.
U apoštola Pavla, v listu Římanům, jsme četli slova: “Nepoznávám se ve svých skutcích….”, což je nám taktéž důvěrně známé. Je to odvážný a nemilosrdný pohled na sebe sama. Kdyby nebylo ovšem východisko, kdyby nebyla naděje a cesta ven, znamenalo by takové poznání, že ani při nejlepší vůli nedokážeme nekonat zlo, znamenalo by to ztrátu smyslu, beznaděj a cynismus. Apoštol Pavel pokračuje – “Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík, skrze Ježíše Krista, našeho Pána!”
Víra v Ježíše Krista přináší vysvobození z otroctví hříchu a zániku. Protože přináší možnost odpuštění a přerušení koloběhu msty a odplaty. Právě pavlovská zkušenost s hříchem ve vlastním srdci ukazuje, jak je nemožné vytrhat plevel a nevyrvat zároveň i pšenici. Pokud nejsme schopni oddělit sami v sobě dobro a zlo a zla se definitivně zbavit, jak bychom si mohli myslet, že to dokážeme u druhého nebo dokonce v celé společnosti? Máme přece dost zkušeností s fanatiky všeho druhu, kteří ve jménu dobra, pravdy a Boha ničí a likvidují to, co údajně chtějí chránit. S takovým fanatismem ostře kontrastuje zvláštní uvolněný nadhled, který na nás dýchá z našeho podobenství – “Nechte, ať spolu roste obojí až do žně…” Je to pohled z druhé strany, z té strany Boží, kde zřejmě dává smysl i to, čemu my nikdy neporozumíme. Ale už jsme si kolikrát říkali, že nejde tolik o to, abychom rozuměli. Důležité je, jak dobře žít. K tomu dobrému žití patří určitě obzvlášť důležitá praktická otázka, jak zacházet se zlem? Odpověď není jednoduchá, ani pro věřícího. Nebudeme s tím problémem nikdy hotovi, ale můžeme se tomu dobrému žití stále více blížit.
Z dnešních textů pro nás čtu několik důležitých a povzbudivých pokynů. Říká se nám, že zlo nemá poslední slovo. To je věc víry. Ale právě té osvobodivé víry, která zlo zbavuje jeho děsivé fascinace a tím i jeho moci. Ježíš nad zlem zvítězil tím, že nepodlehl jeho moci, nepodlehl pokušení, zlo nad ním nepanovalo. To docela prostě znamená, že nedokázalo vyvolat takový strach, který by Ježíše odvrátil od jeho cesty. Víme, jaká ta cesta byla. Kupodivu, on nepřišel bojovat se zlem, ale přišel konat dobro, přinesl Boží království. A to má být i naše cesta – vnášet do tohoto světa odpuštění, milosrdenství, porozumění, pomoc, radost, dobro a lásku. Čím víc se soustředíme na tyto kvality, na konání toho dobrého, tím menší moc nad námi bude mít to zlé v nás a kolem nás. Naše důvěra v Krista nám tak dovolí i v tomto zapleveleném světě dozrát a přinést svou úrodu. K tomu nám dopomáhej Bůh! Amen.