250511_Kázání na 3.neděli po Vzkříšení – neděle “Dobrého pastýře” (Jubilate)/Den matek
texty: Skutky 4, 5-12 / 1. Janův 3, 16-24 / Jan 10, 11-18
Bratři a sestry,
“… poznali jsme, co je láska, že on za nás položil život … nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.” Části prvního Janova dopisu popisují, kým je pro nás postava Krista – příkladem, jak bychom sami měli v životě jednat. Nemilovat pouhým slovem, ale činy. Nedávno se mě ptal jeden člověk, kolik podob má láska. Odpověděla jsem mu, že možná stačí podívat se kolem sebe na stromy, květiny, zvířata, lidi. Ve všem je otisk té prvotní Boží lásky. A nejen to, co zrovna vidíme, v myšlenkách se můžeme vrátit k Písmu, na počátek první knihy – do Genesis, k popisu stvoření světa. To vše, co Bůh tvořil, činil z lásky, ze sebe, z té obrovské tvůrčí a láskyplné síly. Díval se a viděl, že je to dobré. Svět, to jsou různé podoby lásky. My lidé máme možnost rozhodovat se o tom, jaké bude naše jednání, jaké budou naše činy, kterým předchází i slova. Buď nad tím přemýšlíme anebo jednáme spontánně, máme ale vůli a vědomí toho, co činíme. A ne vždy je v našich činech láska, na světě je spousta bolesti, neporozumění, děje se mnohé, co s láskou nemá nic společného. Děje se to z lidské vůle. “Kdo zachovává přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.” Pisatel Janova dopisu nám takto skrze čas posílá poselství a povzbuzení. Abychom v našich činech zachovávali Boží přikázání, a tak zůstávali v Bohu. Aby svět byl dál místem, kde se dá žít.
V evangeliu se píše, že Bůh volá člověka jménem. Každý člověk má pro Boha svůj význam. Poznat Boží hlas mezi mnoha jinými hlasy, které si kladou (či kradou?) nárok na naší pozornost, to je úkol. Pak je tu i lidská touha porozumět Bohu. Není v dnešní době jednoduché rozeznat Kristův hlas, není to jednoduché mezi nejrůznějšími hlasy, které k nám doléhají. Kdo je dobrým pastýřem, kterému hlasu naslouchat, který hlas vydrží? Ježíš Kristus je pastýřem, který nás volá jménem, Kristus je zároveň, když o sobě hovoří jako o dveřích, místem, kde se setkává lidství a božství. Bůh sestoupil na Zemi v osobě Ježíše Krista, aby se dal člověku poznat, aby otevřel člověku dveře, v nichž můžeme zahlédnout skrze Kristovo lidství to, jak Bůh působí ve světě. A můžeme těmito dveřmi projít. Překročit práh a objevit nová místa, novou dimenzi života. V podobenství o dobrém pastýři, který se obětuje za jemu svěřené společenství, můžeme zahlédnout, jak starý náboženský obraz mstivého Boha ustupuje v Ježíši Kristu Bohu víry, jemuž záleží na lidech. Tento Bůh se rozhodl mezi námi přebývat. Ježíš ukázal Boha, který nebere, ale dává, neutiskuje, ale pozvedá, nezraňuje, ale uzdravuje. Je to Bůh, který odpouští, místo aby odsuzoval, osvobozuje, místo aby trestal. Tohle je pro lidstvo v každém jednotlivém člověku velká výzva – jít a jednat také tak.
Ježíš Kristus, otevřené dveře víry, prostor, který nám umožňuje cestu, poznávání pravdy i skutečného života v pospolitosti s dobrým pastýřem. Vědomí, že nic není definitivně uzavřeno, že jsme poutníky cestě a že tato otevřenost je velikým požehnáním, protože ani svět není sám sobě uzavřen, ale poukazuje do hloubky a nad sebe, k tomu, kterého nazýváme Bůh. Amen!