Kázání na 24.neděli v mezidobí, 14.září 2025, Brno, Botanická 1
texty: Ex 32, 1.7-14/ 1. Tim 1, 12-17/ Lk 15, 1-10
Milé sestry, milí bratři,
biblické texty, které dnes zazněly, mají společné téma: člověk se odvrací a Bůh hledá cestu zpět. Ve vyprávění knihy Exodus se lid přiklání ke zlatému teleti. V Lukášově evangeliu se ztratí ovce, kterou pastýř hledá. A v listu Timoteovi slyšíme Pavlovo vyznání: „Mně, prvnímu z hříšníků, se dostalo slitování.“ Pokud se podíváme na naši současnost, kolem sebe, nemůžeme se ubránit dojmu, že dnešní „zlatá telata“ jsou z kovu, plastu a fosilních paliv. Jsou to symboly nekonečného růstu, spotřeby a lidského pohodlí. Často se jim klaníme stejně slepě, jako kdysi Izraelité u Sinaje ze zlata odlitému býčkovi. A tak jako Bůh v Exodu říká Mojžíšovi: „Tvůj lid zbloudil,“ i dnes bychom mohli od Boha uslyšet podobné slovo: „Vaše civilizace zbloudila. Odvrátila se od života, který jsem vám daroval, a jdete cestou sebezničení.“
Ale právě zde vstupuje do hry evangelium. V Lukášově podobenství pastýř nenechá ztracenou ovci zahynout. Hledá ji, dokud ji nenajde. A když ji najde, radostně ji přináší zpět. Ten pastýř je obrazem Boha, který se nenechá odradit lidskou zatvrzelostí. To je důležitá zpráva i pro naši environmentální krizi: Bůh nehodí planetu přes palubu, Bůh hledá společně s lidmi cestu obnovy. Ale otázka zní: půjdeme tou cestou s ním? Půjdeme, když ne všichni, alespoň taková část, která může spustit změnu, proměnu, ovlivnit chování a návyky většiny?
Apoštol Pavel v dopisu Timoteovi připomíná, že i on byl „prvním z hříšníků“, tedy pronásledovatelem, ničitelem, a přesto mu byla dána šance na nový začátek. To je ohromně aktuální. Možná i naše generace je „prvním z hříšníků“, pokud jde o znečištění země, kácení lesů, plýtvání zdroji. Ale Boží milost znamená, že to není definitivní verdikt, konec. Máme možnost obrácení, ne jen individuálního, ale i společenského a environmentálního.
Americká teoložka Sallie McFague mluvila o tom, že svět je možné chápat jako „Boží tělo“. Pokud je tomu tak, pak klimatická krize není jen ekologický problém, ale také duchovní a teologický. Ničit planetu znamená ničit Boží tělo, jeho přítomnost a život mezi námi. Naopak péče o stvoření je formou úcty, respektu, budování vztahu mezi já (civilizace) a Ty (Bůh, Boží tělo, Stvoření). Německý teolog Jürgen Moltmann zase připomíná, že stvoření nese zaslíbení budoucnosti. Země není jen kulisou lidských dějin, ale partnerem, který spolu s námi touží po vykoupení. Pokud je to pravda, pak i naše ekologické zápasy mají eschatologický rozměr, nejsou jen „praktickou nutností“, ale účastí na Božím díle obnovy.
Milé sestry, milí bratři, jsme generací, která slyší dvojí hlas: varování Exodu „neklanějte se zlatým telatům“ a evangelijní naději o tom, že „ztracená ovce může být nalezena“. Volba je před námi: buď zůstat u telete konzumu, nebo se nechat najít Bohem a začít hledat život udržitelnější, spravedlivější, ohleduplnější.
Klimatická spravedlnost není jen politická agenda. Je to duchovní výzva. Je to rozhodnutí, zda budeme stát na straně smrti, nebo na straně života. Ve starozákonní knize Deuteronomium jsme nedávno četli: „Vyvol si život, abys byl živ ty i tvoje potomstvo.“ Je to řečeno až s odzbrojující jasností, co je důležité, kudy vede cesta. Možná se přesto cítíme ztraceni jako ta ovce, možná provinilí jako Pavel, možná nerozhodní jako Izrael u hory Sinaj. Ale přesto. Bůh hledá, Bůh volá a Bůh nabízí cestu. A volá nás, abychom se stali správci, zahradníky i pastýři této země.
Amen.