Kázání na neděli 13.července 2025, Brno Botanická 1
texty: Dt 30,10-14/ Kol 1,15-20/ Lk 10,25-37
Sestry a bratři,
máte někdy pocit, že byste chtěli, aby vám někdo dal přesný návod na život? Jak dosáhnout toho, co si přejeme, jak žít bohatý a smysluplný život? Něco jako „duchovní, životní GPS-ku”, navigaci – kam jít, co dělat, jak se rozhodnout? V dnešním světě je tolik možností, názorů a hlasů, které si často protiřečí. Nárokují si naší pozornost, směr. A někdy i v církvi slyšíme tolik různých výkladů, že si můžeme začít říkat: “Co je vlastně to správné? Co po mně Bůh chce?” Nakonec ta mnoholičnost může působit jako brzda, člověk neví, kterému hlasu vlastně naslouchat.Starozákonní knihaDeuteronomium (30,10-14) přichází s nečekanou odpovědí. Neříká: „Musíš jít do nebe, abys zjistil, co je Boží vůle.“ Ani: „Pošli někoho přes oceán, ať ti přinese odpověď.“ Ne. Říká něco jiného: „To slovo je ti velmi blízko – ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je naplnil.“ (Dt 30,14) To znamená: tu odpověď už vlastně víš. Už to máš v sobě. Navigaci máš v sobě. V Lukášově evangeliu se setkáváme se zákoníkem – expertem na Bibli, teologem, který se chce Ježíše chytře zeptat: „Mistře, co mám dělat, abych měl život věčný?” Jinými slovy – ptá se, co má dělat, aby si pro sebe zajistil do budoucna to nejlepší.Ježíš mu odpovídá protiotázkou: „Co čteš v Písmu?” A ten muž, učenec, cituje správně: Miluj Boha celým srdcem a svého bližního jako sebe. A pak přichází druhá otázka, která všechno odstartuje: „A kdo je můj bližní?“ Jinými slovy: „Koho přesně musím milovat? A kde je hranice?“ A Ježíš odpovídá příběhem, který nejen posouvá tu hranici, ale úplně jí bourá. Představte si ten výjev: Člověk cestuje z Jeruzaléma do Jericha. Je přepaden, zbit a ponechán napospas. Napůl mrtvý. První kolemjdoucí – kněz. Reprezentant víry. Přechází na druhou stranu. Druhý – levita. Pomocník v chrámu. Také se vyhne. Třetí – Samaritán. Cizinec. Heretik v očích Židů. Ale právě on se zastavuje, sklání, pečuje a pomáhá. Riskuje čas, peníze, bezpečí. Tohle není jen příběh o laskavosti. Je to radikální obraz Boží lásky, která nezná hranice. Je to kritika náboženství, které zná správná slova, ale neumí milovat konkrétního člověka v nouzi. Vrátíme-li se zpět k Deuteronomiu: Slovo je blízko. V řečtině Nového zákona je pro „slovo“ použit výraz “logos” – a víme, že Slovo se stalo tělem v Ježíši. Tedy: Slovo, které máme v srdci, se má stát skutkem. Má být vidět. Zákon, milost, víra – nejsou teorie. Jsou to základní věci, postoje, znalosti, které mají měnit náš způsob, jak se chováme k druhým lidem. A tak Ježíš říká: „Jdi a jednej také tak.“ Neříká: „Jdi a rozvažuj nad tím hluboce teologicky.” Neříká: „Jdi a udělej analýzu problému.” Říká: Jednej. Udělej první krok. Když čteme tohle podobenství dnes, nestačí si říct: „Hezký příběh.” Musíme se ptát: Kdo je dnes tím, kdo leží zbitý u cesty? Možná uprchlík, který utíká před válkou a čeká, jestli se Evropa otevře. Možná LGBTQ+ člověk, kterého jeho vlastní církev nebo rodina odmítla. Možná někdo bez domova, kterého obcházíme cestou do obchodu. Možná spolužák, kterého si nikdo nevšímá. Nebo člověk, co trpí depresí. A možná je to někdo v každém z nás – naše vlastní zraněné já. I vůči sobě máme být milosrdní. Někdy je těžší být milosrdný k sobě než k druhým. Ale i to je součást evangelia – láska k bližnímu jako k sobě samému. Zkusme si položit pár osobních otázek: Kdy naposledy jsem si všiml/a člověka v nouzi – a opravdu něco udělal/a? Kdy jsem naposledy jednal/a proti své pohodlnosti? Kdy jsem někoho viděl/a trpět a řekl si: „Tohle není můj problém.“ Kdo je pro mě „Samaritán“ – někdo, od koho bych nečekal/a pomoc, ale on mi pomohl? Ježíš nás nevolá ke složitým náboženským rituálům. Volá nás ke konkrétní lásce. Takové, která vidí, soucítí, zastaví se a jedná. To Slovo – ta výzva – není někde v oblacích. Je v člověku, je v nás. Tak jako se Samaritán zastavil a sklonil k zraněnému, tak se Bůh sklání k nám. A zve nás, abychom to dělali taky. Až dnes vyjdeme ven… zítra třeba do práce, až potkáme někoho v nouzi… neptejme se, kdo je náš bližní. Ptejme se: komu se můžeme stát bližním my. Jděme. A jednejme také tak. Amen.