Bratři a sestry,
v řádu liturgického roku je dnešní neděle nazvána “nedělí dobrého pastýře”. Motiv Hospodina, Boha, Ježíše jako pastýře se prolíná celou Biblí. Třeba ve starozákonním 23.žalmu jsou zaznamenána slova o tom, že “Hospodin je můj pastýř, a proto nebudu míti nedostatku”. A apoštol Petr ve svém dopise v Novém zákoně píše o pastýři a bloudících ovečkách, které ho hledají. Jedno z nejstarších starokřesťanských vyobrazení Ježíše, které se našlo v Římě, znázorňuje Krista jako pastýře, který nese na ramenou ovečku. Tak nějak bychom si dobrého pastýře představili i dnes – je to ten, který se stará a stará se rád, stará se z lásky o druhé.
Myslím, že cílem dnešního zamyšlení nad poselstvím Bible je, abychom si kladli otázku, kdo je ve skutečnosti naším pastýřem, a zda věříme Kristu, že právě on je pro nás tím dobrým pastýřem?
Poslední dva týdny jsem po letech zase hodně poslouchala irskou kapelu U2, a konkrétně v jejich skladbě Every Breaking Wave Bono zpívá slova: “myslel jsem, že slyším kapitánův hlas, ale je težké poslouchat, když ty kážeš”. A to je přesně ono – jak zaslechnout ten tichý, tajemný hlas kapitána? A jak ho poznat, že je to právě on, Kristus, kapitán, tajemný Bůh, kdo k nám promlouvá? Do života nám totiž denně vstupuje spousta kazatelů, mnoho různých hlasů a ono je dost těžké se v nich někdy vyznat. Je složité naslouchat kapitánovu hlasu, když nám do něj neustále vstupují jiní, kteří kážou a kteří chtějí zaujmout to stěžejní místo hlasu, kterému budeme primárně a s důvěrou naslouchat, který budeme následovat. I my sami si hledáme inspiraci mezi lidmi, někoho, od koho se můžeme učit, koho můžeme následovat. A někdy nemusíme ani moc hledat. Různí vůdcové si hledají nás, nabízejí nám svou pomoc, ledacos slibují. Je spousta pastýřů, kteří se ucházejí o naši přízeň.
A mezi nimi Ježíš, s jednoznačným prohlášením: „já jsem!“ „Já jsem ten dobrý pastýř!“ Věříme mu? On spolu s tím prohlášením – které je vlastně pozváním – nabízí i měřítko či zdůvodnění: jak se pozná opravdu dobrý pastýř, proč on, Ježíš, o sobě může prohlásit, že je dobrý pastýř. Dobrý pastýř se pozná, když jde vlk. Podle toho, jak se ve chvílích ohrožení zajímá pastýř o ovečky, o to, co je mu jako pastýři svěřeno. Jsou pro něj na prvním místě. Kristus je pastýř, který se k nám hlásí, ne aby z toho něco měl, ale protože jsme opravdu jeho a on se nás odmítl vzdát, i když to pro něj samého znamenalo nebezpečí, ohrožení, zavržení, smrt. I když jde vlk a všichni jiní pastýři selžou a utečou, on se k nám hlásí, on se tomu Nepříteli postavil. Dobrota pastýře Ježíše Krista ukřižovaného pro lidstvo, nám odhaluje Boží dobrotu, Boží lásku. V Kristu se k nám jako pastýř hlásí Bůh. Bůh, který nás nemiluje proto, aby z toho něco měl. Jeho láska a péče nezávisí na nás, zda se mu nějak vyplatíme. A tak se nemusíme bát, že nás zavrhne tam, když se mu vyplácet přestaneme. Nemusíme se bát, že si vybírá lidi podle toho, co z toho bude mít. Miluje nás prostě proto, že jsme. Všechny. A Kristovo vzkříšení, které si v tomto velikonočním období zvlášť připomínáme, znamená, že tato Boží láska je víc než smrt. Amen!