Kázání na neděli 29.června 2025 – Husův sbor, Botanická 1, Brno
texty: 1. Královská 19, 15-16.19-21/ Galatským 5, 1.13-25/ Lukáš 9, 51-62
Bratři a sestry,
začaly letní prázdniny, pro mnohé čas volna, odpočinku, vyvázání se z různých povinností a rytmů většiny roku. Možná, že to cítíte, alespoň někteří, jako určité osvobození se. Téma svobody se prolíná i dnešními texty z Písma, které jsme vyslechli. Když slyšíme slovo svoboda, možná si představíme příležitost dělat, co chceme – rozhodovat se bez omezení. Bible dává svobodě ještě další rozměr. Dnešní texty nám ukazují, že svoboda není jen o „neomezených volbách“, ale o nasměrování našeho života – ke službě, lásce a odvaze jít za Ježíšem, Kristovou cestou i tehdy, když to není jednoduché. Pavel píše Galatským (5,1): „Ke svobodě nás osvobodil Kristus… Jen nemějte svobodu jako záminku k prosazování sebe, ale služte si navzájem v lásce.“ To je silná výzva. Kristus nás neosvobodil, abychom si žili jen pro sebe, ale abychom se otevřeli druhým. Abychom hledali cestu od JÁ k TY. Pavel pak popisuje „ovoce Ducha“ – lásku, radost, pokoj, trpělivost… To nejsou pravidla, která musíme splnit, ale znamení, že jsme Bohu blízko. Že v nás jeho Duch žije. Každý si můžeme položit otázky: Jak vypadá moje svoboda? Je to svoboda k lásce, nebo jen ke „komfortu“? A co je skutečná svoboda? Co znamená se osvobodit? Naplňovat dvojpřikázání lásky, kterého se tu také dotýkáme – miluj bližního svého, jako sebe sama? Markových slov o tom, že “dva budou jedno” – tedy “dopřát sobě” svobodu tím, že se učíme být sami sebou – jak uvnitř, tak navenek, že jsme autentičtí, sví? Když jsem se před téměř dvaceti lety rozhodovala pro duchovní službu, znamenalo to mimojiné vstoupit do komunity, kde jsem nikoho neznala. Do prostředí, které mi nebylo vlastní. Před přijetím kněžského svěcení přišly i pochybnosti – co když si se společenstvím nesednu? Co když to není pro mě? V hlavě mi běžely různé „záchranné plány“ – vždycky mohu odejít, do první farnosti nastupuji beztak jako zástup za mateřskou, tak je to jen na chvíli a pak se uvidí …. ale jak psal Carl Gustav Jung “ to, co nechceme tak úplně přijmout, to, čemu se vyhýbáme, to je často tím, co nám nejvíc ukazuje cestu”. Co když tam, kam se nám nechce, co když právě tam a k tomu nás Bůh volá – a naše pochybnosti nejsou překážka, ale křižovatka? Buď se otočíme zpět, nebo půjdeme dál. Tehdy jsem se rozhodla do služby vstoupit. A bylo to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí mého života – nejen kvůli tomu, co jsem dělala a dělám, ale i kvůli tomu, kým jsem se při tom stávala, jak mě služba měnila a mění. Nelituju jediného dne na této cestě. Mimojiné mě v rozhodnutí tehdy posílil právě verš z evangelia podle Lukáše – „Nikdo, kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.” Jinými slovy – když se jednou rozhodneš, tak už se neohlížej zpět a jdi.Ježíš nás nezve ke snadné cestě. Ale k plné cestě. Zve každého z nás na vlastní autentickou cestu. Co nás na cestách spojuje, jsou právě i dary Ducha, “ovoce darů Ducha” – odvaha k lásce, radosti, pokoji, trpělivosti …. Co nás od toho drží zpět? Strach, pochybnosti, lenost, minulost, kterou si neseme? A kčemu cítíme, že nás Bůh zve? K jaké cestě? Někomu odpustit, něco nového začít, pomoci někomu, ozvat se, postavit se za pravdu, za sebe, dodat si odvahu? Dnešní svět nabízí spoustu možností. Ale skutečná svoboda není jen o tom, co všechno můžeme, ale k čemu jsme ochotni se nechat vést. Kristus nás zve k životu svobody – svobody, která slouží, miluje a přináší ovoce Ducha.
Bože, děkujeme ti za svobodu, kterou nám dáváš skrze Ježíše.
Pomoz nám nenechat se svázat strachem, pochybností nebo minulostí.
Dej nám odvahu jít vpřed – cestou lásky, služby a víry.
Ať v našem životě roste ovoce tvého Ducha.
Amen.