text: Mk 10,35-45: K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“
Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“
Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“
Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“
Oni mu odpověděli: „Můžeme!“
Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“
Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“
Sestry a bratři,
ten dnešní Markův text sedí na současné politické dění v naší zemi až téměř neuvěřitelně. Skoro se mi chce říct “bohužel”. Ani jsem ho nemusela vybírat, on je na tuto neděli liturgicky určený už dávno, jako kdyby do sebe opravdu vše zapadalo. A ba že ano ….
“Ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou … velmoži dávají pocítit svou moc.” Úryvek Markova evangelia se dnes točí kolem tématu vlády, služby, stejně jako nás vede k tomu zamyslet se nad otázkou, jak je to s tím plněním našich přání z Boží strany. Učedníci říkají: “… rádi bychom, kdybys nám splnil, oč Tě požádáme … dej, ať .. “ Přání, modlitby jsou tu přece i proto, abychom jejich prostřednictvím Bohu děkovali, sdělovali své touhy, abychom si díky nim, když je vyslovujeme a prociťujeme, uvědomovali, kde jsme, kde jsou naše srdce, po čem touží naše duše … Když něco chceme a chceme to opravdu hodně, třeba se stejnou intenzitou, jako ti dva učedníci chtěli splnit své přání po Kristu, tak třeba i někdy zapomeneme na to se ptát, zda ta naše tužba nějak nepoškodí naše okolí, zda v ní není příliš ega a málo lásky. Vzpomeňme na bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, na jeho cestu, jakou vedl Spojené státy americké, na jeho slova a činy, které nadělaly víc škody, než užitku. A to se celou dobu přitom zašťiťoval pevným křesťanským zakotvením a po vyhraných volbách také Boží přízní, kdy Bůh vyslyšel modlitby a Trump byl zvolen prezidentem. Vysvětloval to jako znamení, že Bůh je s ním. A tak když říkáme “Bože, dej …” měli bychom přemýšlet i nad tím, proč se tak modlíme, co ve skutečnosti chceme ….
“Hledejte především Boží království a to ostatní vám bude přidáno”, říká Ježíš na jiném místě v evangeliu. Jako kdyby tím říkal upřete svůj zrak, svou pozornost k tomu, co je dobré, trvalé, co má smysl, co je prodchnuto láskou a Božím duchem. Za tím jděte. Žijte takový život, kdy vás vede hnací síla zaměřená na dobrý a naplněný život, kdy je Váš život službou a nezůstává za Vašimi kroky destrukce a smrt.
Co je to vlastně Boží království, jak tomu termínu dnes rozumět? Boží království, pohledem dnešního člověka, je ne toliko místo, které lze lokalizovat pomocí GPS, ale spíš bych řekla atmosféra, nálada a hlavně stav v lidech a mezi lidmi navzájem, kdy převládá a kraluje duch Boží, Bůh, tedy láska ve své ryzí podobě a mnoha obměnách, probuzená a uvědomělá v člověku a jeho každodenním životě, v myšlenkách, slovech a skutcích.
Často slýchám od lidí slova stesku po tom, jak dnes chybí na jevišti veřejného života osobnost či osobnosti, které by transparentně a srozumitelně předávaly příkladem vlastního života postoj, který by člověka, český národ, táhl eticky, morálně vzhůru. Je známým faktem že to, na co zaměřujeme svou pozornost, roste. Soustřeďujeme-li se tedy na frustraci z nedostatku osobností, pocit frustrace dál roste, kdežto hledáme-li především Boží království, lásku, pokoru, skromnost a osobnosti kolem sebe, ve svém bezprostředním okolí a také především v sobě, roste s tím i naděje, že “teď už”, brzy to, co hledáme, čeho se nám nedostává, jistě nalezneme! Nakonec i události minulého víkendu nějakým způsobem ukázaly náladu ve společnosti, touhu vypořádat se už konečně s některými stíny minulosti.
To, na co zaměříme větší díl své pozornosti, to, čím krmíme svou duší, čím vyplňujeme náš čas a mentální prostor, závisí skutečně jenom na nás. A tak si myslím, že nám osobnosti ani toliko nechybí, jen možná nejsou tak moc vidět, anebo ještě spíš, my je nevidíme, protože se nekoukáme tak daleko, nemáme takový přehled, i když jsme takřka na každém kroku obklopeni bezdrátovou sítí a na ní napojenými informacemi. Média nám v tomto směru také přílišnou službu neprokazují, alespoň ne ta tzv. mainstreamová. A přitom by to tolik bylo potřeba! Věřím, že si v sobě přirozeně neseme sklon k tomu, abychom tíhli k dobrému, zajímali se o to dobré, kvalitní, nosné, vzdělávali se. Jak historie, tak současná zkušenost ale na mnoha místech dokazují, že na světě stále existuje obrovské pnutí mezi hnací silou zaměřenou na dobro, a energií, která živí destrukci a zlo. Historie i zkušenost nám dokazují, že jsme jako lidé v mnohém nepoučitelní, často jednáme pudově, tzv. efekt stáda je mocným jevem, který chtě-nechtě musíme brát v potaz. Člověk dělá něco proto, že to dělají i ostatní, nechceme být vystaveni sociálnímu tlaku, který by nastal v případě, že bychom se příliš odlišovali.
Moudře zní dávná slova Jana Amose Komenského o tom, že “lidé mají učiti se pokud nejvíce možno. Svět zajisté temnot svých sproštěn býti nemůže, leda rozžetím pochodně moudrosti. Lidé vzdělaní v pravdě jimi jsou. Ztratíš-li čas života, ztratíš sám sebe.”
Jsme svobodná společnost, máme možnosti volby. Mnoho lidí si myslí, že to znamená libovůli, dělat si, co chceme. Svoboda má ovšem i ten rozměr vědomého, poučeného a po moudrosti toužícího žití, zodpovědného k sobě i ostatním. Čím více maříme bezbřehostí nebo nevědomostí hnací sílu zaměřenou na život, tím víc v nás sílí, třebas i nevědomky, zaměření na destrukci. A čím více a opravdověji žijeme, tím menší je síla destruktivity.
Přeji vám tedy barevně činorodý podzim, bez depresí a chmur, a odvahu, naději a radost z toho, že můžeme hledat Boží království mezi námi, ať už vypadá jakkoli. Amen!
