240505_5_neděle_po_Vzkříšení_(Rogate)
texty: Skutky 10, 44-48 / 1. Janův 5, 1-6 / Jan 15, 9-17
Sestry a bratři,
“Zůstaňte v mé lásce” říká Ježíš svým učedníkům. Všechna tři čtení nás už přibližují podstatě Letnic, svátku seslání Ducha svatého, kterému předchází ještě svátek Nanebevstoupení Páně (letos 9.5.24).
Nejenom to církevní společenství, ale lidstvo jako celek dostalo úkol – zůstávat v Boží lásce, tak aby “radost byla úplná”. Už to první dnešní čtení z knihy Skutků vypovídá o tom, že dar Ducha božího měli bez rozdílu všichni, kdo tehdy slyšeli Petrovu řeč. Dary Ducha svatého jsou moudrost, rozumnost, rada, síla, umění, zbožnost a pokora/respekt/bázeň před Bohem. To znamená, že ti, kteří se tehdy kolem Petra shromáždili, aby mu naslouchali, byli lidé otevření, kteří k sobě “měli blízko”, byli schopní (si) naslouchat, vzájemně spolupracovat, tvořit jednotu. Toužli bez rozdílu po poznání.
“Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého.” Žasnout znamená mít oči otevřené pro Boží dílo, Boží lásku ve světě. Kolikrát, v minulosti i dnes, se církev a lidé v ní, projevila či projevuje tak, že sebe vnímala a vnímá jako něco lepšího, než okolí – tj. to, co je “mimo” církev. Kolikrát je v tzv. evangelizaci, skrytá povýšenost, že my, křesťané, neseme lidem a do světa něco, co oni ještě nemají, že jsme něco víc a lepší, než oni. Přichází za mnou často lidé, ať už snoubenci nebo třeba ti, co potřebují vyslechnout, popovídat si, a většinou první, co slyším, je jakoby omluva: “Víte, ale my nejsme z vaší církve, my nejsme věřící.” Jak už to církev ústy mnoha představitelů do lidí zasela, že oni, narozdíl on nás, nejsou dost dobří! A jak jsme se mnohdy v církvi svým jazykem, vystupováním a chováním oddálili těm vně církev! Až tak, že lidé v nouzi přichází navíc ještě obtěžkáni bázní, že pro nás vlastně nejsou dost dobří. Vnímám jako obrovsky důležité nezabouchnout jim dveře, naslouchat, povídat si. Proto, abychom zjistili, že jsme vlastně “sví”, na jedné vlně, jen možná někdy mluvíme trochu jiným jazykem.
Ty dnešní texty hovoří jasně – nebylo žádné rozdělení na “my” a “oni”. Duch boží byl se všemi a Ježíš k tomu říká ZŮSTAŇTE V MÉ LÁSCE. Tj. už v ní jste, tak v ní prostě zůstaňte. To stačí. Takhle jednoduché to je, takto jednoduché by to bylo, pokud bychom byli schopní zůstat. A žasnout. Pokud bychom byli schopní se zastavit, ztišit, pozorovat. A nesoudit, neškatulkovat, nemít vlastní představu o tom, jak má vypadat svět, jací mají být druzí. Docela prostě by stačilo rozvíjet to, co jsme všichni dostali, dary Ducha. Vidět v druhém svého bližního, mít ochotu od já pohlédnout k Ty. Mít odvahu vidět v druhém Krista. I o tom je myslím verš Janova evangelia: “Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce.” Zůstaňte v mé lásce, milujte se navzájem. A neste z toho “ovoce”, dary Ducha. Tak snadno se to čte, říká, tak těžko se to mnohdy dělá. Kolikrát jsme ustrašení jak ti učedníci za zamčenými dveřmi, kteří se bojí, že jsou sami proti světu. Že je tady nějaké “my” a “oni”.
Bratři a sestry, došli jsme k času Letnic, kdy můžeme prožít, že jsme jedno, a že Bůh je bhaga – bohatý, velkorysý, dávající a my všichni jsme jeho dětmi a v jeho lásce. Amen!