Zamyšlení a texty

Zpět

29.3.2020 - Kázání Vratislava J. Marši

První čtení: Izajáš 40, 1-11

5. neděle postní (JUDICA)

 

První čtení: Ezechiel 37, 12-14

Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já Hospodin jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův.“

 

Druhé čtení: Římanům 8, 8-11

Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly,ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

 

Evangelium: Jan 11, 1-45

Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betánie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“ Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl. Teprve potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“ Učedníci mu řekli: „Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?“ Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.“ To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. Tehdy jim Ježíš řekl: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!“ Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr a volá tě.“ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala. Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, vzrušilo ho to a rozhorlen řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“ Někteří z nich však řekli: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“ Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“

Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.

 

Verš k obětování: Žalm 119, 107

Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.

 

Verš k požehnání: Jan 11, 26

Pán řekl: „Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“

 

 

Jsme ve stádiu klinické smrti?

 

1.               Ez 37, 12-14

2.              Ř 8, 8-11

3.              J 11, 1-45

4.             Ž 119, 107

5.              J 11, 26

 

Přátelé v Kristu!

Dnešní neděle je 5. nedělí postní a nese název JUDICA, který je odvozen z latiny od slova iudico, což znamená „soudit, „rozsuzovat“ a je odvozen ze žalmu 43, verš 1.: „Suď mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného, a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne.“

Procházíme velmi složitým obdobím. Mnozí si kladou otázku: „Proč Hospodina dopouští takovou epidemii, aby umíralo tolik lidí?“. A chtějí slyšet pokud možno jednoduchou a jednoznačnou odpověď. Ta, podle mého názoru, neexistuje. Úradky Boží jsou nám neznámé a je otázkou, zda nám vůbec přísluší se po nich pídit… Naše lidské „já“ však nepotlačíme a tato otázka se nám bude znovu a znovu vracet.

Když jsem přemýšlel nad dnešními texty, tak jsem přišel k názoru, že současná pandemie koronaviru není ani tak dílem Hospodina, nýbrž nás samých. Mám na mysli lidstva. Naše společnost je nastavena na zvyšování blahobytu, který se realizuje honbou za co nejvyšším ziskem s co nejmenšími náklady. Jsme Božím stvořením, stejně jako příroda, kterou Hospodin svěřil člověku jako hospodáři. Místo toho, abychom žili v souladu s přírodou, oním Božím stvoření, tak jsme ji bezohledně zničili. A to se nám vrací v podobě znečištěných moří, zamořené půdy, vzduchu plných škodlivin.

A stejně tak, jako jsme ztratili vztah k přírodě, ztratili jsme vztah jeden k druhému. Ztratili jsme schopnost pohlížet na druhého člověka jako na svého bližního, jak nás učí Pán Ježíš. Vztahy v rodinách jsme nahradili často penězi. A takto bych mohl pokračovat dál a dál.

Kde je ale prapůvodní příčina tohoto vývoje? Podle mého názoru ji máme každý v sobě. Tou příčnou je to, že jsme se odnaučili žít s Hospodinem. Řečenou slovy: „Přestali jsme chodit s Hospodinem!“. Zkuste si nalistovat hned 1. knihu Mojžíšovu (Genesis), kde čteme o Henochovi:  „I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.“ (Gn 5, 24)

Výsledkem je konzumní společnost, která je závislá v podstatě na produkci jedné země, protože tam je nejlevnější pracovní síla. Co na tom, že je to totalitní stát? Co na tom, že křesťané jsou zde pronásledováni a zavíráni do koncentračních táborů? Hlavně, že nám z obchodu plyne zisk.

Když jsem nad tímto obrazem světa přemýšlel, tak jsem si vlastně uvědomil, že jsme vlastně umřeli. Umřeli jsme Hospodinu. Vztah dnešní společnosti k Hospodinu je ve stavu klinické smrti. Znamená to, že lidstvo spěje k záhubě, že si neodvratně řeže pod sebou vlastní větev? Nechávám schválně tuto otázku viset ve vzduchu…

Jsme v postním období, máme vyhlášený nouzový stav, je omezena naše svoboda pohybu. A co když právě epidemie je něco, co nám dává jako lidstvu výchovný pohlavek a když ne pohlavek, tak příležitost, abychom se zamysleli sami nad sebou a nad naším životem?

Je období postu… Není tato celá situace pro nás víc než jednou velikou (nejen) postní výzvou? Příležitostí k pokoře? K uvědomění si jaké hodnoty pro náš život jsou opravdu cenné a co je pomíjivé. Kde jsou skutečné naše poklady. Totiž tam, jak říká Ježíš: Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. (Mt 6, 20)

Dnešní evangelní příběh o vzkříšení Lazara nám může dát odpovědí na mnoho otázek, které současná doba před nás staví. Jedná se o jeden z mocných činů Ježíše, které jsou v Janově evangeliu popsány. Tento se něčím vymyká. Hned v úvodu je totiž zdůrazněno, že sestry Marie, Marta a jejich bratr Lazar byli Ježíšovi velmi blízcí. Že je miloval.

Když se Ježíš dozví vzkaz, že Lazar onemocněl, tak reaguje slovy: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven." (J 11, 4). Byť se jednalo o Ježíšovi milované blízké, vydává se do Betánie až po dvou dnech, kdy je už Lazar mrtev. S prvním, s čím se Ježíš setkává, je výtka Marty, že kdyby byl s nimi, tak Lazar by nezemřel. A zde se odehrává zásadní dialog. Ježíš ji totiž odpovídá, že její bratr vstane. A Marta, v souladu s tehdejší vírou odvětí, že to ví, že vstane při vzkříšení v poslední den. A právě na tuto odpověď slyšíme pro nás zásadní Ježíšova slova: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" (J 11, 25-26)

A co Marta? Marta odpovídá slovy, která jsou postavena na hluboké víře, která vedou k jejímu vyznání: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět." (J 11, 27). Co pak následovalo, víme. Totiž vzkříšení Lazara.

My se ale zastavíme u slov Ježíše a Marty, která jsme slyšeli. Ježíš nám totiž sděluje, že ten, kdo v něho věří, byť by tomuto světu umřel, bude žít. On je vzkříšení a život! A Marta? Marta je nám doslova vzorem toho, co znamená se skrze víru plně odevzdat Ježíši. Co to znamená osobní poznání Ježíše, a jeho vyznání jako Zachránce.

Celý příběh o vzkříšení Lazara tak má pro nás a naši společnost hned několik odpovědí. Předně, že Boží sláva se projevuje právě na těch, které Ježíš miluje. Že to může být na lidech, na kterých bychom to nejméně očekávali, nemusím dodávat. A dalším poznáním je, že Bůh koná v našich životech jinak, než si představujeme, a to, co se nám jeví jako nečinnost Boha, či že dopouští zlo, tak že má svůj smysl.

 

Sestry, bratři!

Doba, kterou prožíváme, je zkouškou nás všech. Nemoc, která hrozí nám všem, přichází proto, že Bůh nás miluje. Stejně jako u Lazara nedokážeme posoudit proč a zrovna teď takovou zkoušku na nás Bůh dopouští. Ale má svůj smysl, který časem poznáme…

Třeba ten, aby se na nás zjevila Boží sláva a skrze nás byl oslaven Syn Boží. Jak to myslím? Řekl bych to asi takto…

 Na začátku jsem popsal, že vztah naši společnosti k Hospodinu je ve stavu klinické smrti…. Ale je tu přeci Ježíš. On je vzkříšení a život. Jinými slovy. Jestliže se navrátíme k Ježíši, budeme s ním ve svých životech chodit stejně, jako Henoch s Hospodinem, tak i naše společnost bude vzkříšena k novému životu. K životu, který povede k přehodnocení hodnot, které doposud tato konzumní společnost vyznávala. Je to příležitost proměně celé společnosti. A týká se to i církví.

Nikdy jsme neprožili v moderní době  post takovým způsobem, jako nyní. Už tato zkušenost církve mění.

Podívejme se na proroka Ezechiela. Ten byl po dobytí Jeruzaléma jako kněz Babylóňany deportován ze své země se svým národem. Židé se ocitli bez svého chrámu. Ocitli si v naprosto odlišné situaci, kterou si nedokázali ani představit. A přesto je Hospodin neopustil. Jak svědčí Ezechiel, tak celé společenství se v cizí zemi duchovně proměňovalo do nové formy uctívání Hospodina, totiž do formy synagóg, k nové formě bohoslužby, kde „oběti rtů“ nastupují místo dřívějších krvavých obětí.

Možná i dnešní církve čeká proměna v jejich podobě, struktuře a způsobu, kterak oslovují tento svět v době globalizace.

Ano, tato doba je příležitostí a výzvou. Nedokážeme dohlédnout jejích důsledků. Jak pro naše životy, společnost i církve.  Ale víme jistě, že se tak děje z Hospodinovy vůle k našemu dobru.

 

Přátelé v Kristu!

Nepropadejme strachu, obavám, panice. Naopak vyhledávejme Ježíše. Vyhledávejme Ducha Kristova. Využijme této doby a otevřeme, začtěme se do Písma. Právě tento čas, je časem, abychom se vrátili k modlitbě. Ke společné modlitbě za tento svět, za nás navzájem, abychom právě v modlitbě dokázali nalézat Pána Ježíše. Dokázali nalézat nový život. Abychom se dokázali navrátit k pokoře a společně se žalmistou se obracet k Hospodinu: „Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.“ (Ž 119, 107)

AMEN

Psáno 29. 3. 2020;  5. neděle postní (JUDICA)

 

Když hloubám v starostech, mně pomáhej, Pane!

Když vzdychám a soužím se, mne pozvedej, Pane!

Když nevím, kudy kam, ty veď mne Pane!

Kdo po širokých cestách světa jdu, buď se mnou, Pane.                    

                                                                                          Amen

                                                                     Augustin z Hippa