Z historie
Hlavním centrem Církve československé (CČS) na Moravě se bezprostředně po jejím vzniku v roce 1920 stala Olomouc, vedle ní se však nová církev rozvíjela i v dalších místech včetně zemského hlavního města Brna. Zatímco se Olomouc stala sídlem diecéze a moravského biskupa, bylo Brno dějištěm diecézních shromáždění církve. Ustavující diecézní shromáždění, které zvolilo první diecézní radu, se tu konalo 18. srpna 1921. Další významné diecézní shromáždění se zde uskutečnilo v srpnu 1924, kdy byl ThDr. Jan Rostislav Stejskal zvolen správcem moravské diecéze (o rok později biskupem). Význam Brna, v němž se do roku 1940 utvořilo sedm náboženských obcí (farností), byl také důvodem občas se v meziválečném období objevujících snah o přesun sídla moravské diecéze z Olomouce do Brna. Město se stalo sídlem generálního vikariátu pro jižní a západní Moravu, který lze pokládat za zárodek budoucí diecéze.
Po roce 1945 byl církvi přidělen rohový dům v centru Brna na třídě Edvarda Beneše (dnes Joštova třída), který se stal místem schůzí diecézní rady moravské diecéze a sídlem Diecézního svazu sociální práce zřízeného v roce 1946. V domě na Joštově třídě se usídlil také Akademický klub Tábor – organizace brněnských vysokoškolských studentů československého vyznání založená v roce 1946.
Růst významu Brna v rámci moravské diecéze spolu se změnami administrativního členění státu vyústil ve zřízení samostatné brněnské diecéze CČS v roce 1950. Ustavující diecézní shromáždění nové diecéze vzniklé rozdělením dosavadní moravské diecéze na dvě menší (brněnská, olomoucká) se konalo 19. listopadu 1950. Prvním brněnským biskupem byl zvolen dosavadní plukovník duchovní vojenské služby Václav Janota. Diecéze spravovala 41 náboženských obcí sdružených v pěti okrscích a jako své sídlo dál užívala dům na Joštově třídě.
Obvod brněnské diecéze se výrazně změnil zejména po roce 1960, kdy k ní přibyla skupina farností z východní Moravy. Po úmrtí prvního biskupa Václava Janoty (1970) vedli diecézi biskupové Karel Pudich (1971-1981) a Rudolf Medek (1981-1988), za nichž došlo k vybudování diecézního pracovního střediska v Pisárkách a snížení počtu náboženských obcí v rozlehlé diecézi.
Za episkopátu Vratislava Štěpánka (1989-1999) se církvi otevřely dosud netušené možnosti, které využívá především ve veřejném diakonickém, misijním i kulturním působení. Za biskupa Petra Šandery (1999-2013) se diecéze orientovala na výrazné zduchovnění své práce projevující se mimo jiné pořádáním kazatelských kursů, duchovních cvičení a pestrou nabídkou vzdělávacích seminářů. V současné době se brněnská diecéze dělí na tři vikariáty (Brno, Východní Morava, Vysočina), v nichž působí 39 náboženských obcí.
Petr Šandera - biskup brněnský v letech 1999 - 2013
Ženatý. Manželka se jmenuje Markéta (* 1972).
Otec 3 kluků: Dominika (* 1993), Štěpána (* 1995), Vítka (*1995) a dcery Františky (*2003).
Heslo: … Bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé … 1. Korintským 1, 25
biskup Petr
Vratislav Štěpánek - biskup brněnský v letech 1989 - 1999
Narodil se 18. 6. 1930 ve Vrútkách, od roku 1939 žil s rodiči v Brně, kde se aktivně zapojil do činnosti Jednoty mládeže v náboženské obci v Řečkovicích. V roce 1953 absolvoval Husovu československou bohosloveckou fakultu a byl vysvěcen na kněze.
V letech 1953-1956 sloužil jako pomocný duchovní v brněnských farnostech (Brno-Botanická, Královo Pole), krátce též jako farář v Bučovicích (1955).
V letech 1956-1968 sloužil jako farář v Náměšti nad Oslavou, v letech 1968-1989 pak jako farář největší farnosti v diecézi v Brně na Botanické ulici.
V polovině 80. let vstoupil do politiky jako poslanec České národní rady (1986-1990), v níž v letech 1989-1990 zastával funkci předsedy mandátového a imunitního výboru a člena předsednictva České národní rady.
Na jaře 1989 byl na desetileté období zvolen čtvrtým biskupem brněnské diecéze, vedle její správy se však také po společenských změnách listopadové revoluce výrazně věnoval celku církve, když v letech 1991-1994 zastával úřad patriarchy. Po ukončení biskupské služby vypomáhal ještě téměř deset let v duchovní správě brněnských náboženských obcí a v Brně také žil na trvalém odpočinku až do svého úmrtí 21. 7. 2013.
Rudolf Medek - biskup brněnský v letech 1981 - 1988
Narodil se 23. 6. 1926 v Radvani, brzy osiřel a byl vychován v pěstounské rodině hlásící se k CČS. Studoval na Státním vojenském reformním reálném gymnáziu v Moravské Třebové (1937-1938, pak do roku 1939 v Hranicích), na Reálném gymnáziu Zikmunda Wintera v Rakovníku (1939-1942) a Obchodní akademii v Rakovníku (1942-1945). Teologii studoval na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze (1945-1949). Sloužil jako farář v Humpolci (1949-1950) a Nechanicích (1950), pak byl odborným asistentem prof. Zdeňka Trtíka na Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze, odkud byl po roce nucen odejít (1951). Doktorátu teologie dosáhl až v době politického uvolnění v roce 1969. V 50. letech sloužil jako farář v Drahotuších (1952-1954), Prostějově (1954-1958), odkud byl kvůli aktivní práci s mládeží nuceně přemístěn na venkov. Sloužil pak jako farář v Morkovicích (1958-1959), pomocný duchovní v Kroměříži (1959-1961) a farář ve Zborovicích (1961-1981). V letech 1981-1989 byl brněnským biskupem. Za jeho episkopátu došlo k reorganizaci náboženských obcí v diecézi.
Plodem jeho celoživotní teologické práce jsou knihy Katechismus v duchu církve československé husitské (1990) a Výklad velkého vyznání víry církve československé husitské (1990). Publikoval také v Teologické revui a Českém zápase.
Karel Pudich - biskup brněnský v letech 1971 - 1981
Narodil se 9. 9. 1914 v Blansku, po maturitě na gymnáziu v Boskovicích nastoupil studia teologie na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze, vysvěcen na kněze byl patriarchou Gustavem A. Procházkou v září 1938. Zkušenosti získával jako pomocný duchovní v Brně–Králově Poli (1938-1940), v roce 1940 byl ustanoven jako prvofarář nově vzniklé náboženské obce v Brně-Řečkovicích, odkud v roce 1946 přešel do největší farnosti v diecézi v Brně na Botanické ulici, v níž sloužil jako farář v letech 1946-1968. V roce 1968 byl povolán do služby diecézního tajemníka biskupa Janoty, po jehož úmrtí v srpnu 1970 se stal nejprve správcem diecéze a po volbě následujícího roku i jejím druhým biskupem. Episkopát Karla Pudicha je spojen především s dlouhotrvajícím budováním diecézního pracovního střediska v Brně-Pisárkách, které vzniklo přestavbou původní biskupské vily.
Po odchodu z biskupského úřadu v roce 1981 působil ještě dlouhá léta jako pomocný duchovní a mimo jiné též archivář při diecézní radě (do roku 1997). Dny svého požehnaného kmetství trávil v církevním Domě důstojného stáří v Brně-Maloměřicích až do svého úmrtí dne 10. 8. 2013.
Václav Janota - biskup brněnský v letech 1950 – 1970
Narodil se 16. 6. 1904 ve Žďáru na Písecku. Po maturitě na státní vyšší reálce dr. Adolfa Heyduka v Písku (1926) nastoupil ke studiu Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké, na níž promoval roku 1930. Ještě při studiu byl patriarchou Gustavem A. Procházkou vysvěcen na kněze (1928) a nastoupil duchovenskou službu v Roudnici nad Labem (1928-1931), po níž krátce sloužil jako farář v Českých Budějovicích (1931-1932). Na Moravu se poprvé dostal v roce 1932, když vstoupil do vojenské duchovní správy u Zemského vojenského velitelství v Brně. Po německé okupaci a zániku československé armády nastoupil v roce 1939 do školství: jako státní profesor náboženství vyučoval na Drtinově dívčím reformním reálném gymnáziu v Praze na Smíchově (1939-1946) a na Státním dívčím reálném gymnáziu na Starém Brně (ve školním roce 1946-1947). Zároveň v roce 1946 nastoupil opět do armády jako vojenský duchovní (generální vikář pro příslušníky armády československého vyznání), kterým byl až do zrušení vojenské duchovní služby státem v roce 1950.
Po ustavení brněnské diecéze v listopadu 1950 byl zvolen jejím prvním biskupem budujícím její strukturu a společenství. Svůj úřad vykonával až do svého úmrtí 23. 8. 1970.